Okružní výlet z Dřevčic nabízí například Čap, Tisícový kámen, Krápník, Martinskou stěnu a Starou Husí cestu s alejí roku 2017

Ostatně i z této vesničky můžete vymyslet výletů více, přičemž mnohé z nich lze absolvovat na kole, což s výjimkou jediného místa (které ale lze objet, jak bude popsáno) platí i pro níže popsaný okruh. Na rozdíl od podobně malých vesniček je v Dřevčicích (MAPA) kde parkovat. Auto můžete nechat například naproti místní hospůdce, sídlící ve staré škole s výraznou zvonicí. Vedle se nachází konzum s kavárnou a bylinková zahrádka Levandule nabízí široký sortiment živého koření.
Na náš výlet (MAPA) vyrazíme po zelené a žluté směrem západním. Turistická značka hned v první zatáčce silnice vedoucí od Holan odbočuje vlevo do Dřevčické rokle k rozcestí zelené a žluté (MAPA, bod 2). Zde se za pár hodin náš výletní okruh uzavře. Pakliže můj popis trasy nechcete číst pozpátku, pokračujte vlevo po zelené.
Informační tabule vám naznačí, že jste se měli v Dřevčicích radši ubytovat, protože v okolí je zásoba výletních tras minimálně na týden. Hlavně se však dozvíte, že vcházíte do oblasti Roverských skal, což je rozsáhlá, řídce obydlená pískovcová plošina plná údolí, roklí, strží a nejrůznějších bizarních útvarů. Zhruba ji vymezuje trojúhelník Blíževedly – Holany – Pavličky. 
Na mapě Roverské skály nenajdete, nicméně je po nich pojmenovaná například zdejší evropsky významná lokalita v rámci soustavy Natura 2000. Název je čistě novodobý a údajně ho v šedesátých letech minulého století zavedli trampové, kteří tehdy začali obnovovat ruiny Helfenburku. Parta, která si říkala po skautsku „roweři“, vyrážela z hradu na spanilé průzkumné výpravy daleko do okolí a tak objevila i kouzlo této části kraje.
Naše trasa prochází romantickou krajinou plnou čistě borových lesů a impozantních i bizarních skal. Zajímavé je, že její ráz býval podle tvrzení odborníků jiný. Kdysi zde prý převažovaly listnaté a smíšené lesy s bohatým bylinným patrem a dnes relativně velmi suchá krajina hýřila mokřady.Odhaduje se, že k ekologickému zvratu došlo díky lidské činnosti před třemi tisíci let na rozhraní mladší doby bronzové a starší doby železné. V důsledku odlesňování se urychlila eroze, snížila se biodiverzita a nastoupila borovice lesní.
Přicházíme na Čap (MAPA, bod 4), mezi turisty a čundráky velmi populární pískovcový výběžek, jehož konec zdobí šestimetrová Čapská palice. Železitý pískovcový kyj ční jako maják na hraně pětasedmdesátimetrového útesu. Kdysi zde stával hrádek, založený zřejmě na přelomu 14. a 15. století Jindřichem Berkou z Dubé. Hrádek byl využíván necelých sto let a pak zpustnul. Dodnes se zachovaly jen stopy po zasypaných sklepích, z nichž jeden vchod musíte obejít cestou na vyhlídku. Zajímavá je rovněž částečně zasypaná skalní cisterna na dešťovou vodu.
Z Čapu se vrátíme pár desítek metrů k rozcestí Čap – skalní vyhlídka a vrhneme se neohroženě do lesa vlevo dolů. Strmý sestup místy usnadňuje nepohodlné schodiště. Toto je onen jediný úsek našeho výletu, který opravdu nelze absolvovat na kole. Pakliže jste na Čap dojeli na bicyklu, pokračujte po modré do Čapského dolu, cesta je sice většinou nesjízdná, ale kolo bez větších problémů provedete do Čapského dolu.
Od schodů přijdete na „Panelku“, cestu tvořenou betonovými panely. Dáte-li se po ní, lze dojít až na rozcestí U Martinské stěny, když na „kruháči“ pod skálou Žaludské eso odbočíte prvním výjezdem vpravo. Výlet si tím podstatně zkrátíte a možná to je i pohodlnější, ale ochudíte se o řadu krásných skalních útvarů.
Radši pokračujte od rozcestí U kamenných schodů (MAPA, bod 5) zprvu po zelené a modré a od rozcestí Obrocká cesta pak dále po zelené. Tento úsek je zároveň Obrockou naučnou stezkou, popsanou na www.fscstezky.cz v dětské i dospělácké verzi.Na celkem méně zajímavý úvod navazuje průchod přírodní rezervací Kostelecké hory, naprosto splňující představu o romantickém lese. A ještě zajímavější pasáž vás čeká, protože dále budete procházet kolem skalních hradeb zespoda bizarně zvětralých, plných tak zvaných voštin.
Vyvrcholením jsou dva opravdu mohutné skalní převisy, na mapách označované jako jeskyně. Nejprve si prohlédnete Tisícový kámen (MAPA, bod 8) a asi o sto metrů dál Krápník (MAPA, bod 9). Útvary bývaly obydlené již v pravěku. V Tisícovém kameni byly nalezeny stopy po pobytu lidí doby kamenné a v Krápníku pak nálezy z doby bronzové.  
Existují záznamy dokládající, že se sem lidé uchylovali i ve středověku a novověku, hrozilo-li jim nějaké nebezpečí. Například po velkém požáru, který roku 1872 postihl dvůr v Obroku, bylo pod Tisícovým kamenem provizorně ustájeno tisícihlavé stádo ovcí. Ostatně oba převisy jsou oblíbeným útočištěm lidí i dnes, tentokrát před civilizací.
Přijdete na rozcestí U Martinské stěny (MAPA, bod 10). Půjdete-li dál po červené, čeká vás jedna z nejzajímavějších pasáží tohoto výletu, a to procházka prakticky po hraně třicet metrů vysoké, místy téměř kolmo do rokle spadající Martinské stěny (MAPA, bod 11).Nicméně tato cesta je nejen krásná, ale i adrenalinová a na jednom kratším úseku, který však má alternativní stezku, i poměrně nebezpečná.  Máte-li nevhodnou obuv, trpíte-li závratěmi, nebo s sebou máte malé děti, obejděte Martinskou stěnu raději po žluté. To platí i pro cyklisty, kterým je vjezd po červené přímo zakázán.
V místě, kde červená přichází od Martinské stěny na cyklostezku (MAPA, bod 12), se po lesní silničce vraťte pár desítek metrů zpět na žlutou značku (MAPA, bod 13) a po ní pokračujte dál Starou Husí cestou. Pakliže jste Martinskou stěnu obešli, neřešíte nic.
Husí cestou se nazýval úsek kdysi významné cesty spojující Úštěk a Doksy, konkrétně mezi Skalkou a Lhotou, což je nyní součást cyklotrasy 0058. Stará Husí cesta směřovala od Martinské stěny horem přes Dřevčice. Cestu kopíruje žlutá turistická značka. Stav cesty se velmi různí, místy se stala již jen stezkou, avšak v některých úsecích jsou stále patrné rýhy vyježděné povozy v průběhu staletí.
Staré Husí cesty se ujal Spolek pro obnovu Staré Husí cesty a vysadil na ní alej, která získala cenu Alej roku 2017, udělovanou spolkem Arnika. Jednotlivé stromy zasazené kolem Staré Husí cesty mají své sponzory. Cesta je zajímavá ještě z jednoho důvodu. Na konci údolí, kterým vede, se vám před očima postupně mění panorama výřezu obzoru a členové spolku to neopomněli připomenout třemi informačními cedulkami s popisem toho, co právě vidíte. Asi nejatraktivnější je přitom začátek, kdy je spolu vidět Bezděz a Starý Berštejn. Zbývá již jen dojít na rozcestí v Dřevčické rokli a odsud po vlastních stopách do Dřevčic. Vychlazené pivo z místní hospůdky nebo káva s nějakým zákuskem z kavárny vám po takovém výletě určitě přijdou vhod.
Text a foto Mad.