Rokytnice nad Jizerou má zajímavou radnici a nabízí řadu atraktivních výletů po okolí, se zážitky kulinářskými to je již slabší

Průzkum toho nejzajímavějšího, co Rokytnice nad Jizerou v létě nabízí, jsme začali v centru města na parkovišti Dolního náměstí, kde za parkovné platíte 10 Kč na hodinu a ne paušálně padesátikorunu nebo dokonce stokorunu, takže si můžete prohlédnout centrum a potom se podle svých dalších zájmů přesunout na některé z mnoha sběrných parkovišť skiareálů, která jsou jako výchozí body většiny výletů příhodnější.
Rokytnice byla založena ve druhé polovině 16. století původně jako místo těžby dřeva a rud barevných kovů, ale obyvatele živilo i tkalcovství a město pak proslavila zejména sklářská tradice. Rozvoji průmyslu na přelomu 19. a 20. století napomohla železniční trať z Martinic v Krkonoších, otevřená roku 1899. Ve městě se proto dodnes dochovala řada výstavných a reprezentativních domů a vil.
Prvním objektem našeho zájmu je secesní radnice z roku 1903 s vyhlídkovou věží vysokou 37 metrů. Věž je poměrně raritní tím, že nemá ochoz, ale jen balkón orientovaný do náměstí, takže celé město odsud nepřehlédnete. Abyste se dostali nahoru, musíte navštívit infocentrum a zakoupit si žeton do věžního turniketu.
Návštěva infocentra je praktická ještě z dalšího důvodu. Máte-li s sebou děti, dostanete skládačku pro Rokytnické keškování, které dětem okoření výlety kolem Rokytnice hledáním osmi kešek a sbíráním razítek do skládačky. Za razítky doloženou návštěvu všech stanovišť čeká na keškaře v infocentru malá odměna. Pozor, již jen do konce prázdnin!
Cestou na půdu si určitě radnici projděte. Za obdiv stojí krásné vitráže nad hlavními schody a ve velkém sále (bude-li otevřen). Na chobě je navíc instalováno jakési velmi dobře zpracované panelové muzeum dějin Rokytnice. Turniket vás pustí na půdu, kde jsou instalované výstavy a pak vás již čeká 88 schodů na věž.
Věž, která předtím nebyla přístupná veřejnosti, byla zrekonstruována v letech 2017 až 2018. V rámci této rekonstrukce bylo přestavěno schodiště a z původních hodin se stal jen muzejní exponát, který nahradila nenápadná krabice plná elektroniky. Věž nemá zvony, zvonění obstarávají tři velké cimbály.
Druhou dominantou náměstí je velký barokní kostel sv. Michaela, vysvěcený roku 1759. Tento katolický chrám nahradil malý kostelík, jehož kořeny sahaly do roku 1598. Tehdy byl protestantský a postavený jako dřevěný. V rámci rekatolizačního tažení byl později přestavěn na kamenný.
Než opustíme Rokytnici, nemůžu nezmínit zážitek, který nám připravilo místní pohostinství a který zkalil dojem z Rokytnice bez ohledu na to, že obloha byla modrá jako džíny. Na doporučení jsme si dali oběd v jedné z údajně vyhlášených místních restaurací. Úmyslně neuvádím ve které, protože se domnívám, že jde o obecný celočeský postcovidový restaurační syndrom.
Prvním varováním nám měla být scénka, která se odehrála u vedlejšího stolu, ještě než jsme si objednali. Hosté reklamovali přílohu k jídlu, kterou dostali až v okamžiku, kdy snědli maso, protože se nechtěli jen dívat, jak jim stydne na talíři. Vzápětí jsme narazili i my. Servírka nebyla schopná říci, zda nealkoholického piva bude 0,5 l nebo 0,3 l. Falešná svíčková, klasika české hospodské kuchyně, měla standardní kvalitu, zato pizza Bismarck tento pokrm připomínala jen tvarem a chyběla i polovina podstatných ingrediencí.
Ve finále jsme museli zaplatit hotově, ač jsme byli předtím ujištěni, že v podniku berou stravenky. Nešťastná kasírující nám při odchodu prozradila pointu toho zmatku. Personál tvořili narychlo sehnaní brigádníci, kteří se učili za pochodu, a hosté za to měli platit horské ceny.
Vyražme radši na výlet. Tak v první řadě asi nejnavštěvovanějším cílem jsou Dvoračky. Doporučovaným výchozím bodem jsou velká parkoviště v Horní Rokytnici, například P3 (MAPA), odkud lze vymyslet větší množství různě dlouhých okružních výletů. Máte-li méně času, vyjeďte lanovkou na Horní Domky a dejte se po modré a pak po žluté. Dvoračky jsou dostupné i na kole, lze absolvovat například okruh Rokytnice – Rokytno – Dvoračky – Rýžoviště – Rokytnice.
My jsme tímto směrem nešli a soustředili jsme se na vrch Stráž na jižní straně od Rokytnice. Zde je třeba říci, že Rokytnice nad Jizerou leží na geografické hranici Krkonoš. Co vidíte směrem na sever, jsou Krkonoše, co je jižně, je sice stále Krkonošský národní park, ale hřeben vypínající se nad Rokytnicí na straně polední již patří do Podkrkonoší.
Na vrch Stráž (782 m n.m.) se chodí jako do lesoparku, protože les zde křižuje spousta stezek. Navíc nově přibyla pikniková místa a především hned čtyři nové avantgardní vyhlídky, navržené architektonickým studiem Mjölk architekti. Tento mladý tým se specializuje na podobné stavby v přírodě a v našem kraji mu již stojí například rozhledny Vokurka v Heřmanicích nebo Špička na Malém Špičáku mezi Smržovkou a Tanvaldem.
Stráž zdobí vyhlídky mající připomínat symboly městského znaku, tedy horníka, lišku, medvěda a ovci. Vidět do kraje je sice jen z Horníka směrem na západ a z Lišky na sever, tedy na centrum Rokytnice a na Krkonoše. Na Medvědovi můžete udělat piknik v korunách stromů a Ovce je spíš hříčkou a prolézačkou pro děti. Ze slavnostního otevřením vyhlídek jsme publikovali velkou obrazovou reportáž.
Na vyhlídky si můžete vyšlápnout přímo z centra Rokytnice od radnice po žluté turistické značce. Nablížit autem můžete na parkoviště hotelu Stráž s příjezdem od Jablonce nad Jizerou přes Končiny nebo na parkoviště u penzionu Družba s příjezdem od Rokytna. V obou případech pak jdete po červené hřebenovce. V prvním případě pochopitelně na východ a ve druhém na západ.
Přejedete-li hřeben, dorazíte do Františkova, kde stojí pozoruhodná galerie Starý kravín (MAPA), obklopená produkty pravidelných dřevařských sympozií. K vidění jsou opravdu zajímavé kousky, a chcete-li vidět víc, můžete si projít tematickou naučnou stezku, nabízející kromě dřevěných objektů umístěných do přírody tak rafinovaně, že si jich někdy ani nevšimnete, i úchvatné pohledy do údolí. 
Samotná galerie Starý kravín je pochopitelně i galerií. Kromě stálé výstavy, mapující kdysi nelehký život v Krkonoších, zde jsou i expozici dočasné. Chcete-li galerii navštívit, je nejlépe se objednat předem, protože jinak se navzdory deklarované otevírací době dovnitř nemusíte dozvonit.
No a když už budete ve Františkově, nezapomeňte se zajít podívat na Janatův mlýn (MAPA), stojící asi 1,5 km po proudu Františkovského potoka. Janatův mlýn je nejlépe zachovaný vodní mlýn v Libereckém kraji a patří rovněž mezi nejvýznamnější funkční historické mlýny v Česku. viz naše obrazová reportáž.
Historie mlýna sahá až do roku 1767 a dá se říci, že uvnitř jsou k vidění technologie mapující vývoj techniky od doby vzniku mlýna až po začátek 20. století, což je celkem unikátní. Mlýn je přístupný při různých příležitostech a jinak po předchozí domluvě, viz www.janatuvmlyn.cz.
Text a foto Mad