Výlet do Jítravy a okolo Velkého Vápenného na Roimund nabízí zamyšlení nad pomíjivostí strategických bodů

Předně je nutno říci, že budete-li se do Jítravy dopravovat po vlastní ose, dávejte pozor, kde parkujete, protože místní obyvatelé jsou citliví na své soukromé vlastnictví, o čemž svědčí výhružné cedule na mnoha místech potenciálně vhodných pro parkování a také u cest, po kterých byste si možná trasu rádi zkrátili.Teoreticky lze zaparkovat u kostela, který je dominantou Jítravy. V České republice jsou jen dva kostely sv. Pankráce, ten v Jítravě a pak v Praze, kde v Nuslích stojí jeho starší a slavnější kolega přebudovaný z románské rotundy.
Dřevěná modlitebna je v Jítravě písemně doložená již ve 14. století. Současný kostel byl postaven a vysvěcen roku 1868, poté co rok před tím po zásahu bleskem vyhořel jeho předchůdce. Má obdélníkový tvar a hranolovou věž. Nedaleko se nachází fara a zajímavý, poměrně velký hřbitov. Budete-li mít štěstí a kostel bude otevřený (info naleznete ZDE), stojí zato se podívat dovnitř hned ze dvou důvodů.Důvodem prvním je bohatá historická světelná výzdoba. Nehledě na to, že u nás jde o méně obvyklý prvek, běžnější například v kostelech španělských, ještě zajímavější je, že zřejmě pamatuje samotné počátky zavádění elektřiny, kdy každá žárovka byla vzácností zejména na venkově. Peníze na renovaci této historické rarity bohužel nejsou, a tak výzdoba nesvítí a po mnoha žárovkách slepě zírají prázdné díry.Důvodem druhým je nedávný nález svítícího skleněného oltáře Božího hrobu, což je kostelní dekorace, která se používala pouze na Velký pátek jako symbol čtrnáctého zastavení křížové cesty. Takové oltáře jsou v našem kraji dva, druhý, velmi podobný, je vystavený v Křišťálovém chrámu v Kunraticích u Cvikova. Ten byl svého času také mnohem více medializován zásluhou skláře Jiřího Pačinka. Oběma kuriozitám jsme věnovali obrazovou reportáž.Od kostela sejdeme na jítravskou hlavní komunikaci a dáme se po červené turistické značce vzhůru směrem k Velkému Vápennému. Chůze po silničce nabízí zajímavé průhledy do krajiny a většina zdejších roubenek je vzorně udržována a má krásné zahrady. Velký Vápenný (790 m n.m.) zakrývá obyvatelům Jítravy pohled na východ slunce a jeho krásně rostlé bučiny a smíšené lesy ukrývají přírodní rezervaci Velký Vápenný, čtyři studánky, několik altánů a především zříceninu hradu Roimund.

Nedaleko rozcestí, kde se zprava připojí žlutá a začíná území přírodní rezervace Velký Vápenný, je první studánka (MAPA). Pak, opět po naší pravici, mineme starý lom se slavnou Západní jeskyní, též nazývanou Jítravská. Je pozoruhodná krápníkovou výzdobou a vy si ji neprohlédnete, protože její 350 m dlouhé chodby obývá přísně chráněný vrápenec malý, takže je veřejnosti nepřístupná. Musíte se spokojit s infopanelem nebo se stránkami www.speleolbc.cz.Z dalšího rozcestí pokračujte po žluté. Povede vás po romantické cestě, která bohužel zhruba po čtvrt kilometru končí dlouhým krpálem do sedélka před výstupem na Roimund.
Lesy Velkého Vápenného bohužel nepřitahují jen turisty a případně cykloturisty, ale i příznivce adrenalinových vyjížděk na čtyřkolkách a na crossových motorkách. Takže je pravděpodobnější, že místo plaché lesní zvěře zahlédnete jezdce hlasitě si testující své schopnosti přímo mezi stromy v divočině kolem Roimundu.Že zde kdysi stával hrad, napovídají jen umělé impozantní terénní valy a kolem nich rozptýlené artefakty opevnění. Vrcholové hradby přitom bývaly vysoké až 11 m! Převýšení vůči okolnímu terénu je přes 150 m. Za pozornost stojí i kořenové systémy místních stromů, které v sobě mají zarostlé kameny, pocházející možná z dávných zdí.Hrad Roimund (MAPA), jehož největší dochovanou součástí je zeď, postavil ve čtyřicátých letech 14. století Jan z Donína. Zdroj hrady.cz uvádí, že: "Hrad vděčí za své jméno pravděpodobně markraběti Karlovi, pozdějšímu králi Karlu IV. Na jeho počest prý byl označován jako "roy munt" – králova hora, z čehož vzniklo jméno Roymunt." Jinde často uváděné vysvětlení, že jméno hrad získal po loupeživém rytíři Raimundovi, jinak Janu z Vartenberka na Ralsku, je sice romantičtější, ale zřejmě mylné. V polovině 15. století byl již hrad označený za pustý.Jak dlouho ještě dokáže zeď prohlášená za kulturní památku vzdorovat přírodě, dobyvateli nejhouževnatějšímu? Každopádně je tento hrad dokladem pomíjivosti nejen zdí, ale i strategických bodů. Po zdolání Roimundu přecházíme pod zříceninou na modrou značku a necháváme se vést kouzelnými bučinami. Cestou míjíme další studánky (MAPA).Konečně dojdete na rozcestí Buku republiky. Je zde další altán a studánka, ale po nějakém impozantním buku či po jeho pařezu jako by se země slehla. Místo toho zde roste krásná jeřabina, výsledek chválihodné snahy Lesů ČR činit lesy barvitější a místa zastavení na pohled výjimečnější. Pokračujete po zelené Jelení cestě a po necelém kilometru minete Jilmovou studánku a kousek od ní trochu bizarní odpočívadlo - vyhlídku (MAPA)... ...která nabízí příjemný nerozhled po kraji. Asi začnete přemýšlet, kdo a proč zde tuto věc postavil, ale sedí se tu dobře.Na dalším rozcestí máte tři volby. Po červené si návrat do Jítravy můžete okořenit výstupem na zcela zarostlý vrchol Vápenného. Po žluté se můžete vrátit do Jítravy cestou nejmenšího odporu a konečně zelená vás dovede do Zdislavy, kde je nádraží.

Text a foto Mad