Výlet do Pekla voní jarem. Máte nejvyšší čas vyrazit obdivovat bílé koberce bledulí a trsy sněženek

Kaňon Robečského potoka je dlouhý asi čtyři kilometry. Základ tvoří lesní niva se stromy kvůli nákaze houbami často popadanými do vodního toku, takže scenérie připomíná kulisu filmu Cesta do pravěku. Údolí je sevřeno monumentálními skalnatými svahy. Součástí inventáře je několik skalních obydlí a jeden tunel, který si užijí zejména děti. Kdo trpí klaustrofobií nebo si nemá čím posvítit, což je dnes skoro nepochopitelné, může tunel obejít.Od pozdního podzimu do začátku jara dělá Peklo tak trochu čest svému názvu. Kvůli holým stromům a mokřinám plným zhnědlé vegetace působí opravdu trochu depresivním dojmem. Takže by se řeklo, že plánovat sem výlet nyní ještě nemá smysl. Omyl, právě v těchto dnech vrcholí letos velmi slibná sezóna bledulí a sněženek, které v Pekle rostou přímo v souvislých kobercích.Peklo má zajímavou historii. Za válek se zde ukrývali obyvatelé okolních vesnic. Celé rodiny sem prchaly před nájezdníky za války třicetileté a chlapi se tu schovávali před verbíři za válek prusko – rakouských. Za počátek rekreačního využití Pekla lze považovat devatenácté století, kdy zdejší potenciál vytušil hrabě Vincenz Karel Kounic, tehdejší majitel panství.V duchu tehdy všeobjímajícího romantismu nechal v letech 1820-1829 vybudovat chodníky a můstky, aby se panstvo mohlo v uhrančivé krajině pohybovat bez nebezpečí újmy na oděvu. Tehdy byl také proražen již úvodem zmíněný skalní tunel. Pod zámkem Zahrádky (tenkrát Nový zámek) bylo postaveno přístaviště s loďkami, odkud zámečtí hosté vyplouvali na vyjížďky po splavněném Robečském potoce. Jo jo, kde že ty časy jsou!Výlety po potoce se již nevrátí. Roku 1967 bylo totiž Peklo vyhlášeno chráněným územím a v roce 1992 byla oblast zařazena mezi národní přírodní památky. Stezka, vedoucí mokřady po dřevěných povalových chodnících, byla zrekonstruována před osmi lety. Dodnes má čtyři mosty, protože několikrát přechází z jednoho břehu Robečského potoka na druhý. Ale kdysi jich bylo dvakrát tolik, protože stezky tehdy nesloužily jen k povyražení, ale spojovaly po okolí roztroušená sídla.Kromě březnových bledulových plantáží nabízí Peklo řadu zajímavostí po zbytek roku, kdy se změní v zelený prales. Roste zde řada chráněných rostlin, v potoce se to hemží rybami a sídlí zde například ledňáčci, vydry a naše největší sova výr velký. Při objevování flóry a fauny se můžete inspirovat naučnou stezkou, mající údajně patnáct zastavení (nevím, já to nepočítal, já to opsal z turistika.mucl.cz). Trasa stezky je téměř totožná se žlutou a ve vlastním Pekle pak s červenou turistickou značkou.První zajímavost vás čeká ještě v „předpeklí“. Když minete vodojem (bude po vaší pravici), zaměřte se na stranu levou a hledejte na skalách bývalých lomů reliéfy. Asi po padesáti metrech byste měli objevit dvě tváře v nadživotní velikosti. Jsou to portréty skladatele Richarda Wagnera a filozofa Friedricha Nietzscheho od amatérských sochařů Ericha Hockela a Augustina Schindlera.Následuje pozoruhodný skalní útvar nazývaný Skautská skála. Jeho atraktivita spočívá v tom, že do mohutného masivu je hluboko zakousnutý bývalý lom, čímž uvnitř vzniklo grandiózní romantické tábořiště, jako stvořené pro skauty a trampy. To prostě nemá chybu. Asi o sto metrů dál je navíc převis s profesionálně vyrobeným velkým táborovým ohništěm. Spokojený bude i návštěvník bez usárny. Vyšplháte-li po značené odbočce vzhůru na skálu, odměnou za námahu vám bude krásná vyhlídka po okolí.Skautské skále vévodí v bílém mramoru vytesaný znak se skautskou lilií. Útvar má bohužel i jiný název. Někdo ho nazývá Skála smrti či Černá skála. Místo si totiž údajně vyžádalo již několik tragických obětí, ať již způsobených nehodou nebo násilným činem. Podle některých zdrojů místní obyvatelé hovoří o desítce mrtvých, senzibilové a milovníci záhad o desítkách mrtvých.Že se zde nějaké tragédie opravdu odehrály, dokládá například pomníček věnovaný zavražděné Elišce, na který narazíte, když na vyhlídku nepůjdete po značce, ale odbočíte vlevo přímo vzhůru do svahu podle hrany lomu. A ještě jedna zajímavost zapadající do krvavého kontextu, v roce 1969 se zde natáčela kriminálka Po stopách krve s Rudolfem Hrušínským v hlavní roli.Vcházíme do Pekla. Kromě upozornění, že cyklistům je vjezd zakázán, budete varováni, že pohyb je vysloveně na vaše vlastní nebezpečí. Tuto ceduli potkáte ještě několikrát. Potenciální nebezpečí opravdu existuje, nemocné stromy se lámou a také se občas zhroutí některá z pekelných skal. Naposledy bylo Peklo zhruba v polovině cesty zavalené před třemi lety, viz obrazová reportáž GENUS.CZ a průchod polem závalu byl zakázán.Dále se již můžete nerušeně kochat bledulemi, občas i sněženkami, pralesními výjevy, skalními místnostmi a proraženým tunelem. O tom, co míjíte, vás budou občas informovat poměrně velké infopanely. Já bych jen rád připomněl, že cestou minete také hospodářství, kde přebýval Ladislav Lis (1926 - 2000), signatář Charty 77, politik, milovník přírody a zvířat a po revoluci též nějakou dobu poslanec Parlamentu Československé republiky. Památku Ladislava Lise připomíná deska připevněná na skálu nad jednou z vyvěraček. Kolem pozemku vede neznačená stezka vzhůru z údolí k penzionu Kozí farma Nový Dvůr. V jejím areálu, běžně přístupném jen pro hosty, se nachází zbytky ruin hradu Zahrádky a vyhlídkový altán, postavený údajně kvůli návštěvě císaře Františka Josefa.Po průchodu rázovitou osadou Karba vede cesta pod mohutným železničním viaduktem z roku 1898. Viadukt je dokladem toho, že již tehdy působili ekologové, i když si tak neříkali. Trať Lovosice – Česká Lípa měla původně vést Peklem. Proti realizaci tohoto devastujícího záměru se však účinně ubránil vlastivědný spolek Excursion Club ve spolupráci s veřejností. Během jediného roku pak vznikl elegantní, 209 metrů dlouhý a 24 metrů vysoký most, řadící se dnes mezi významné technické památky. Ocelová část byla smontována ze tří čtyřicet metrů dlouhých částí, dodaných Pražskou železářskou společností přímo na místo, zbytek je kamenný.Za viaduktem čeká předposlední atrakce, kterou je dodnes fungující skalní farma s kozami a ovcemi, které v těchto dnech vyvedly čerstvá jehňátka. Sešlým lesoparkem dojdeme k zámku Zahrádky, u kterého byla nově zbudována dětská herní stezka vyšperkovaná velkými dřevěnými sochami. Cestou kolem ocelového plotu zahrady minete poslední atrakci, nebo spíš záhadu.Tou je bizarní, hustě vysázená, krátká habrová alej, vedoucí odnikud nikam. Vyvětlení je prosté, nejde o alej v pravém smyslu toho slova. Stromy byly kdysi vysázeny aby chránily dřevěný panský kuželník.
Zámek po ničivém požáru stále čeká na nějaké peníze odněkud zázrakem spadlé. Vy na zázrak čekat nemusíte, právě jste si užili kousek zázraku jarní přírody.Text a foto Mad