Jak si užít výlet do ráje navzdory tomu, že cesta Peklem je zavalená

 Říká se, že kámen je věčný, a tisícileté pyramidy to potvrzují. Stejný pocit máme, když vzhlížíme k majestátním štítům skal. Jenomže jsme na omylu, zub času nahlodává i skály, zvláště ty pískovcové, častěji, než bychom čekali. Scenérie, horizontem našeho života považované za neměnné, občas popadají jako špatně postavené kulisy. To potkalo předposlední únorový týden i naučnou stezku národní přírodní památky Peklo, kterou během okamžiku rozdělil vejpůl zřícený skalní blok o odhadované hmotnosti 375 tun, což představuje asi 150 m3 druhohorního pískovce. Důvodů, proč se tak stalo, je víc. Hlavní roli asi hrála přirozená eroze podpořená letošní zimou, kdy se často a rychle střídaly plusové a mínusové teploty. Podceňovat nelze ani živou přírodu, kořeny stromů pracují sice pomalu, ale se stejnou účinností jako sbíječka. A konečně, v této oblasti se v posledních dekádách již podobné události přihodily, tak se vlastně něco takového dalo čekat.

Před pokusy projít na druhou stranu varují výstražné cedule umístěné na naučné stezce od jejího úplného začátku až po místo závalu. Takto je například označeno rozcestí Nový Dvůr v Pekle.

Zvláště o víkendech davy lidí ignorují varování, pokračují dál a nic nedbajíce na výstražné pásky korzují kritickým místem jako na promenádě. Možná to je tím, že jde jen o "mlíko" lesácké. Kdyby pásky poskytla policie nebo hasiči, turisté by byli opatrnější. Dějiště katastrofy totiž dodnes není sanováno a prolézačka skrz naštípané balvany vůbec není bezpečná.

Dojdete-li až na místo závalu, nacházející se pár set metrů severně od rozcestí ke slavné kozí farmě Ladislava Lise (MAPA), a pohlédnete-li do asi třicetimetrové výšky, dospějete k názoru, že se celý blok možná nerozpadl najednou, ale iniciátorem mohl být relativně malý kus odpadlý ze skály nahoře, který zafungoval jako roznětka u nálože.

Bezpečný průchod vzniklou spouští nebude jednoduché vytvořit. Do těchto míst se nedostane těžká technika, takže balvany zůstanou, kde jsou, jen budou stabilizovány a skála bude v rámci možností sanována.

Riskantní chování návštěvníků možná podnítilo slavnostní Odemykání Pekla, které se konalo 13. dubna. Výchozím bodem byla Karba. Ačkoliv se zábavný půlden konal jen v jižní části Pekla, tak vzhledem k okolnostem považuji akci, konanou poprvé, za naprosto kontraproduktivní. K návštěvě Pekla navíc stále zvou turistické portály i obecní weby, ačkoliv zabezpečení oblíbené stezky bude nějakou chvíli trvat a objednána byla geologická prohlídka celé oblasti.

---

Jak si tedy Peklo užít a pokud možno nepřijít k úrazu? Existuje zajímavá okružní trasa se základním bodem v Zahrádkách, která překvapivě není nikde příliš propagovaná (MAPA), a my se po ní vydáme, abychom objevili nejen Peklo, ale i Studenou rokli a zbytky Pustého hradu.

Prvním bodem naší vycházky je zámek Zahrádky, který šestnáct let po zničujícím požáru (škoda přes 90 milionů korun) stále čeká, až se dají dohromady peníze na jeho opravu. V současné době není kvůli likvidaci následků orkánu přístupná ani jindy otevřená zahrada, jejíž základy byly položeny v první polovině 17. století. Nevadí, my jdeme do Pekla.

Projdeme habrovou alejí, která má s Peklem mnoho společného, ač se nenachází v Pekle, ale vedle zámecké zahrady. Okolí zámku bylo totiž počátkem 19. století přeměněno v duchu vrcholícího romantismu v oku lahodící krajinný celek. Vincenc Karel Kounic, tehdejší majitel panství, do tohoto plánu zahrnul i pekelský kaňon a do té doby neprostupnou divočinu nechal proměnit v místo vhodné pro radovánky šlechty.

Dnes je těžké rozlišit, které památky jsou dokladem dávného osídlení a které zhmotněním fantazie romantických krajinotvůrců. Každopádně tato obydlí mají nové spokojené nájemníky.

Vincenc K. Kounic splavnil Robečský potok a vyjížďky po něm se staly oblíbenou zábavou na zámku se již nudící aristokracie. Dnes by taková věc určitě neprošla. Peklu hrozilo nenávratné poškození roku 1881, kdy projektovaná železnice Česká Lípa - Lovosice měla být vedena pekelským kaňonem. Na nátlak německého vlastivědného spolku Nordböhmischer Exkursions-Club byla trať přeložena a o sedm let později byl postaven tento 209 m dlouhý viadukt.

Za viaduktem nás vítá rázovitá osada Karba, dokládající svoji starobylost kapličkou ze 17. století.

Vítejte v Pekle! Turistický chodník byl před pěti lety zásluhou Lesů České republiky úplně zrekonstruován. Hodnota díla činila 4 miliony korun.

Peklo těchto dní. Hrabě Kounic by se divil, tady už žádná loďka s rozvernou společností neprojede. Zato milovníci přírody můžou obdivovat prales. Při této příležitosti stojí za zmínku historie ochrany Pekla. Již roku 1895 bylo Peklo vedeno jako soukromá rezervace. Mezi chráněná území byla oblast zapsána relativně pozdě, až roku 1967. O dvacet let později přišel zápis mezi chráněná naleziště a roku 1992 bylo Peklo překlasifikováno na národní kulturní památku (blíže ZDE).

Tento blok skály se uloupl evidentně relativně nedávno. Když chvíli počkáte, můžete si udělat malý sociologický průzkum. Na lidech jdoucích proti vám (tedy ze směru od závalu) poznáte, zda závalem prošli. Ti, kteří ano, odloupnutý blok míjejí podstatně rychleji a obezřetněji, než ti, kteří se sesuvem ještě nebyli konfrontováni :-)

Skalních obydlí je po celém údolí rozeseto mnoho.

Naše exkurze po Pekle se blíží ke konci. Pár desítek metrů za pamětní deskou chartisty Ladislava Lisa přejdeme Robečský potok a na rozcestí Nový Dvůr v Pekle (viz první fotka naší reportáže) opustíme naučnou stezku a dáme se po žluté turistické značce do Studené rokle (MAPA).

Studená rokle měří asi 3/4 kilometru a vypadá, jako by ji někdo narýsoval podle pravítka. Na jejím konci odbočíme na zříceninu Pustý hrad, někde též mylně nazývanou Frýdlant (jak je uvedeno i na ukazateli) či Kvítkov. (Zbytky po hradu Kvítkov se ale nacházejí v nedaleké vesnici Kvítkov a jsou přístupné pouze po domluvě, protože leží na soukromém pozemku.)

Z hradu mnoho nezbylo, nejzajímavější jsou hluboké valy, chránící centrální skalní špalek, na kterém se někdy na počátku 13. století tyčil převážně dřevěný hrad, který asi zanikl dříve, než začalo století další.

Žádné písemné doklady o hradu se nedochovaly. Mělo se za to, že ho postavili Ronovci, ale podle nových poznatků se historici kloní spíš k názoru, že ho nechal založit vladař. Zajímavé je, že místo evidentně vzdoruje obléhání i v dnešních časech. 

Stop po hradu zbylo opravdu velmi málo. Při průzkumu buďte opatrní, okraje skalního špalku na některých místech padají téměř kolmo dolů, což činilo hrad velmi těžko dobytným.

Po žluté hradní odbočce se vrátíme asi 200 metrů zpět k místu, kde značená odbočka opustila lesní cestu a po lesní cestě (neznačeno) se dáme vlevo. Po zhruba 150 metrech přijdeme na silničku vedoucí na jihovýchod do Karby (viz přehledná MAPA výletu). I tato silnička nese svědectví, že pískovce se letos drolí víc než jindy. No a z Karby do Zahrádek už určitě trefíte. Přeji vám pěkný výlet!

Text a foto Mad