Výlet ze Souše přes Nýčovy Domky do Horního Polubného a třeba i dál

16. 01. 2020 | 0:00

Náš dnešní víkendový tip je vhodný do letošní zimy, kdy se zatím dá hovořit o dostatku sněhu jen na horách a ani tam ne vždy. Výlet lze absolvovat pěšky, ale vezmete-li si lyže, zpět se můžete projet po magistrále.

Výlet začneme na Souši, a aby nedošlo k blamáži, fotografie nejsou letošní, ve skutečnosti je v místě sněhu sice málo, ale přesto bílo (budete-li si brát lyže, doporučuji ověřit aktuální stav sněhu alespoň prostřednictvím nějaké webkamery, viz www.webcams.cz nebo zde). Přehrada Souš zadržuje 7,5 milionů kubíků pitné vody pro Jablonecko.Souš, původně německy Darre, což neznamená suchou oblast, ale sušárnu, administrativně spadá pod Desnou. Místo je především známé slavnou silnicí ze Souše do Hejnic, jejíž každoroční zimní uzavírka dodnes vyvolává emoce. Souše byly původně dvě a to Přední a Zadní. Zadní Souš je dnes utopená v přehradní nádrži Souš. Do roku 1974 sloužila k rekreaci a dnes je rezervoárem pitné vody pro Jablonecko. Na rozdíl od jiných přehrad, například Lipna nebo Přísečnice, byste zde pozůstatky domů na dně těžko hledali, protože jejich majitelé je rozebrali a přenesli na bezpečnější místaPřehrada Souš.Výstavba přehrady Souš na Černé Desné byla inicializována po katastrofální povodni roku 1897 a stavět se začalo roku 1912 současně s nádrží sesterskou na Bílé Desné, se kterou byla rovněž propojena štolou. Přehradě na Bílé Desné se říká Protržená nebo Protrženka. Do dějin vstoupila 16. září 1916, když se necelý rok po kolaudaci protrhla. Valící se voda potencovaná kládami z pily zabila 65 lidí a dalších 307 připravila o přístřeší. Přepad soušské přehrady.Tajemně a dodnes znepokojivě působící artefakty Protržené přehrady se staly turistickým cílem, na který si posvítíme jindy. Štola mezi přehradami stále existuje a stala se evropsky významnou lokalitou výskytu jedenácti druhů netopýrů. Není divu, že přehrada Souš po katastrofickém konci své sestry prošla důkladnou revizí. Cestou k Nýčovým Domkům.Z Desné vyrazíme po červené k Nýčovým Domkům, původně německé osadě Nitschehauser, která byla založena někdy po roce 1800. Tehdy zde byly postaveny dvě desítky roubenek, z nichž řada se dochovala. Dnes místo patří k oblíbeným rekreačním oblastem. Není divu, tak trochu melancholická krajina nese na každém kroku stopy minulosti a je uhrančivě krásná. Nýčovy Domky.Horní Polubný (Polaun) vás uvítá již zdálky věží kostela sv. Jana Křtitele. Polubný má sice 251 adres, ale jen něco přes stopadesát trvale zde žijících obyvatel. V Polubném sídlívala legendární sklárna Josefa Riedela, jehož dynastie měla pro místo podobný význam jako Liebiegové pro Liberec. Před Horním Polubným.Tehdy bylo místo mnohem významnějším sídlem, složeným z osad Dolní Polubný, Horní Polubný, Kořenov, Černá Říčka, Zelené Údolí, Nýčovy Domky, Kobyla, Merklov, Novina, Růžodol, Souš a Václavíkova Studánka. Horní Polubný je dodnes sídlem farnosti, která zde byla zřízena roku 1793, kdy byl vysvěcen kostel sv. Jana Křtitele. Kostel sv. Jana Křtitele v Horním Polubném.Kostel nezastihnete pravděpodobně otevřený (bohoslužby zde bývají v neděli odpoledne), ale navštívit můžete místní hřbitov s rodinným hrobem Riedelů, do kterého v šedesátých letech minulého století zaměstnanci bývalých Jabloneckých skláren (dnes Preciosa Ornela) uložili popel z ostatků nebožtíků z vyrabované hrobky v Desné. Hrob rodiny Riedelů v Horním Polubném.V Horním Polubném stojí za zmínku ještě kamenný větrný mlýn z roku 1830, který ale podle všeho svému účelu dlouho nesloužil. Byli zde ubytovaní deputátníci a dnes je v soukromém vlastnictví. Blízko mlýna je do zahrady zakomponovaný řopík, upomínka faktu, že státní hranice je vzdálená pár set metrů. Není jasné, zda bývalý větrný mlýn sloužil svému účelu krátce anebo vůbec.V létě bude vaším dalším cílem pravděpodobně velmi interesantní technická expozice výtopny v Kořenově, otevřená od od června do prosince. Z Polubného je vzdálená necelou půlhodinu chůze. Teď v zimě záleží na tom, máte-li lyže, nebo ne. Jste-li pěšky, je asi nejlepší vrátit se po svých stopách nebo si výlet naplánovat tak, abyste chytili jeden ze spojů poměrně sporadicky jezdících až na Souš. Takovýchto žánrových pohledů cestou pořídíte bezpočet.Na lyžích můžete návrat pojmout jako kondiční jízdu od Václavíkovy Studánky po Knížecí cestě Jizerské magistrály, což je v případě, že je prošlápnutá zkratka asi 500 m vlevo za sedlem Pod Zámky, zhruba 7,5 km. Jinak budete muset až na křižovatku s Jezdeckou cestou, ale aspoň se proběhnete. 

Text a foto Mad

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.
Další informace