Liberecká činohra převedla do divadelní podoby povídkovou knihu Želary. Jako zhuštěný obraz našeho světa

"V dramatizaci jsem chtěl podržet unikátní způsob, jakým Legátová vypráví – precizní a promyšlenou stavbu příběhů a jedinečný autorský styl. Připomíná to tkaní. Pavoučích sítí anebo pestrých koberců. Dlouho vnímáte jenom náhodně umístěné nitky a najednou máte před sebou dokonalý obraz. Jednotlivé příběhy mají silné napětí i katarzi," uvedl Nvota.

Kdo přijde do divadla na Želary, které zná z filmové adaptace s Annou Geislerovou v hlavní roli, bude zklamán. Zatímco film byl natočen podle Legátové novely Jozova Hanule, Nvota ve své adaptaci vychází z původního cyklu osmi povídek. "Vnímali jsme modelového diváka tak, že přichází někdo, kdo o Želarech neví nic, a měl by odcházet s poznáním těch lidí, jejich příběhu, jejich osudu. Jako kdyby v té vesnici strávil nějaký čas, aby ty lidi důvěrně poznal," řekl režisér inscenace.

Příběh Želar vnímá Nvota jako zhuštěný obraz našeho světa. "Želary jsou zapomenutý svět sám pro sebe, jsou tedy chtě nechtě modelem světa. Je tu zlo, dobro, peklo i nebe. Je tu hodně utrpení, které pochází z touhy po lásce. Je tu víra i pochybnosti o ní. Náš současný svět je už tak propojený a reflektující, že ho nejde poznat. Kdybychom ho znovu ohlodali na kost, zůstanou právě Želary. Je tu všechno, co známe, ale v mnohem koncentrovanější, ostřejší podobě," dodal.

V inscenaci se představí takřka celý činoherní soubor. Podle dramaturgyně Lenky Chválové šlo o záměr a Želary jsou pro takovou prezentaci vhodný titul. "Vesnické drama je ideální materiál, protože je vždy příběhem lidského společenství. A podobným společenstvím s propletenými vztahy a hlubokými kořeny je i každé divadlo. Ve své adaptaci vybral Jakub (Nvota) z bohatého světa želarských charakterů ty nejdramatičtější přímo na tělo konkrétním hercům," dodala.

čtk