Návštěvníci liberecké zoo mohou po tři čtvrtě roce vidět surikaty. Rekonstrukce Drnového domečku si vyžádala přes milion korun

"Je potřeba, aby si na nové prostředí nejprve zvykly," uvedla. Předchozí Drnový domeček byl v havarijním stavu, jen rekonstrukce nestačila a bylo nutné ho zbourat. "Zatékalo do něj střechou i stěnami. Nový domeček je na původním půdorysu," dodala Tesařová. Kromě surikat se po skončení výstavby nového Drnového domečku mohly do svých expozic vrátit i želva ostruhatá a viskača.

Liberecká zoo začala s chovem surikat sice už roce 1969, původní skupina tam ale byla jen do roku 1974. Znovu se tyto populární malé šelmy v zahradě objevily v roce 2006 a první úspěšný odchov mláďat se v Liberci povedl o šest let později. Surikaty se řadí mezi návštěvnicky oblíbená zvířata, zejména u dětí. "Je to znát i na tom, že mají ze všech zvířat u nás nejvíc sponzorů a partnerů, přes deset," řekla mluvčí zahrady.

Ve volné přírodě surikaty obývají suché savany, pouště a polopouště v jihoafrickém vnitrozemí. Pohybují se ve skupinách až tří desítek jedinců s přísnou sociální strukturou. V jejím čele stojí dominantní pár a pouze ten může mít mladé. Několik členů skupiny mívá strážní funkci. V době, kdy ostatní členové kolonie hledají potravu, dávají pozor na případné dravce. Hlídky stojí vzpřímené na vyvýšeninách nebo keřích, sledují okolí a v případě rizika vydávají štěkavé zvuky, kterými ostatní surikaty varují.

Liberecká zoo, která je nejstarší v republice, chová přes 160 druhů savců, ptáků, plazů i obojživelníků. Více než polovina z nich patří do evropských záchovných programů. V letošním roce libereckou zoo zatím navštívilo zhruba 160.000 lidí. "Je to více než loni v tuto dobu, ale méně než před dvěma lety. Takže návštěvnost není špatná. Hodně záleží na tom, jaké je počasí. Jak teď byla vedra, tak lidé spíše chodili k vodě," dodala mluvčí zahrady.

čtk