Sportfilm zve na libereckou výstavu naší nejúspěšnější olympioničky Věry Čáslavské

Na stěnách první letošní výstavy jsou k vidění panely s fotografiemi paní Věry ze sportovní kariéry, ale také z dětství nebo rodinného prostředí. Mezi exponáty se vyjímá zlatá olympijská medaile z OH Tokio 1964 a k tomu originál červeného dresu, který měla tehdy na sobě.

K této sportovní události odkazuje samurajský meč ze 17. století, ostrý symbol staletých tradic, čestnosti, houževnatosti, oddanosti. Pokud některý předmět může připomínat život a osud své majitelky, pak tento. Věra Čáslavská ho dostala za svůj „nejhorší“ výsledek v Tokiu, 5. místo ve finále cvičení na bradlech od japonského fanouška. Toho totiž doslova uchvátil moment, kdy Věra po pádu při nejtěžším prvku nic nezabalila a neodešla, ale bez mrknutí oka naskočila zpátky a prvek i sestavu dokončila. Na daru klenotu, opatrovaného několik generací se musela shodnout rodinná rada. Meč je vystavován vůbec poprvé a doplňuje ho samurajská přilba. Japonsko připomíná původní kimono, které získala od císařské rodiny jako dar.

Modrý dres pak prezentuje poslední olympiádu Čáslavské, a to v roce 1968 v Mexiku, kde získala čtyři zlaté a dvě stříbrné medaile a nuceně zakončila svou úžasnou kariéru. Těžké časy ovšem začaly již v červnu 1968, kdy podepsala jako jedna ze 70 známých osobností dokument 2 000 slov, který kritizoval poválečný vývoj v komunistickém Československu a v srpnu protestovala proti okupaci vlasti vojsky Varšavské smlouvy v čele se Sovětským svazem. Následně při závěrečném soustředění reprezentantek v tělocvičně Tyršova stadionu v Šumperku, byl její známý varován, že po naší nejlepší sportovkyni jde sovětské tajná služba NKVD.

Před pronásledovateli se s pomocí náčelníka Horské služby Zdeňka Zerzáně schovala na chatě na Vřesové studánce na Červenohorském sedle a tam absolvovala zbytek olympijské přípravy. Kladinu cvičila na kládě, shyby na stromě, prostná na mechu. A na lesní cestě zkoušela rozběh na přeskok. Fyzičku si udržovala tím, že přehazovala uhlí. Byla přesvědčena, že to musí udělat ne pro sebe, ale pro národ. S nadsázkou právě odsud odjela na Olympijské hry v Mexiku a stala se v tom roce nejúspěšnější sportovkyní světa. A přidala při sovětské hymně onen tichý protest proti okupaci, který viděl celý svět v přímém přenosu.

Za své občanské postoje v roce 1968 byla šestadvacetiletá Věra Čáslavská vyloučena z řad tělovýchovné organizace, neměla práci a nesmělo se o ní mluvit. Nejprve se živila jako uklízečka, později jí režim povolil trénovat. O emigraci nikdy neuvažovala. Raritou výstavy jsou dva vlastnoručně namalované obrazy, které vznikly v době tvrdého zákazu činnosti. Představení obrazů je světovou premiérou.

Do veřejného života se Čáslavská vrátila až jako poradkyně prezidenta Václava Havla a také jako předsedkyně Československého a Českého olympijského výboru. Po rodinné tragédii trpěla depresemi a stáhla se do ústraní, ze kterého vystoupila v roce 2007. Opět začala pomáhat, s její podporou například v Černošicích vyrostla nová sportovní hala. Společensky aktivní byla Věra Čáslavská do své smrti v roce 2016.

Velkou regionální zajímavostí je doposud nezveřejněné spojení Věry Čáslavské s Libercem přes dochované ručně psané kroniky od dvou tehdy náctiletých dívek, které tuto neobyčejnou ženu obdivovaly a následně se s ní i celoživotně přátelily. Slečny, nyní paní Radka a Lída se osobně zúčastnily vernisáže a obdivovaly mezi exponáty například národní kroj čtyřleté Věrky. Jedna z kronik je součástí výstavy. Osobnost Věry Čáslavské dokresluje sestřih video záběrů z olympiád v Tokiu, Mexiku a také její mexická svatba s Josefem Odložilem.

Vstupné na výstavu je dobrovolné, vybíráno formou veřejné sbírky ADRA na pomoc Ukrajině, konkrétně na Centrum Slunéčko v Liberci, které funguje v kostele sv. Vincence jako denní centrum pro ukrajinské děti od 4 do 8 let. Každý, kdo přispěje, získá velmi vzácnou filatelistickou památku, dopisní obálku s razítkem a přítiskem s vyobrazením „Tichého protestu“ a životního motta Věry Čáslavské.

TZ/Sportfilm Liberec