Technická univerzita roušky proti nákaze koronavirem vyrábět nemůže, přestože patří k průkopníkům v oboru nanomateriálů

"Předně bych chtěla upozornit, že ústní rouška, byť s nanovrstvou, není dostatečnou ochranou proti bakteriím a virům, a stává se tak spíše psychologickou podporou. Dává jejich nositelům pocit, že se alespoň nějak chrání," doplnila Jana Drašnarová, děkanka textilní fakulty. Právě tým této fakulty pod vedením Oldřicha Jirsáka v roce 2004 jako první na světě vyvinul a patentoval metodu průmyslové výroby nanovláken zvlákňováním roztoku polymeru v elektrickém poli.

Liberecká univerzita se od té doby výzkumu a vývoji v této oblasti systematicky věnuje. I proto se lidé na školu stále častěji obrací s dotazy, zda by nemohla v době šířící se nákazy COVID-19 vyrábět ústní roušky s nanomateriálem. "I kdybychom chtěli, nemůžeme. Ochranná rouška je zdravotnický prostředek, takový výrobek, jehož výrobce i proces výroby musí mít certifikaci. Tu my nemáme a nelze ji získat snadno. Na výrobu ve větším měřítku nemáme ani technologické vybavení," řekla Drašnarová.

Univerzita v Liberci spolupracovala mimo jiné s firmami na vývoji nových ochranných a filtračních pomůcek s nanomateriály. Příkladem jsou třeba patentované ochranné masky se společným nádechovým i výdechovým otvorem opatřeným nanofiltrem, které vyvíjely týmy libereckých fakult strojní a textilní. Licenci prodala univerzita české firmě Nanologix, která nový typ ochranné masky upravila a před necelými dvěma lety uvedla na trh. Podle rektora Miroslava Brzeziny by se univerzita měla soustředit na výuku, výzkum a vývoj, nikoli na výrobu. "Příprava takového výrobního provozu by zabrala měsíce," dodal rektor.

čtk