Invazivní brouk z Ameriky má zálusk i na české jehličnany. Vroubenka lidem nebezpečná není, ale brání se páchnoucím sekretem
Málokoho potěší, když ve své útulné kuchyni nebo obývacím pokoji najde neznámého brouka, jak se vyhřívá na parapetu nebo zaparkoval na čerstvě nabílené stěně. Přes zimu se do lidských obydlí v posledních letech stahuje škůdce, který původně pochází ze Spojených států amerických. Jde o vroubenku americkou, jednu z největších suchozemských ploštic na světě.
Vroubenka americká je nápadná, téměř 2 cm velká, červenohnědě zbarvená ploštice. Na polokrovkách má nápadné bílé, klikaté, příčné linie ve tvaru písmene „W“. Hřbetní strana zadečku je žlutá nebo světle oranžová s pěti příčnými černými pásy patrnými po roztažení křídel. Charakteristickým znakem (pro všechny vroubenky) jsou listovitě rozšířené holeně zadních nohou. Dalším typickým znakem jsou silné ostny zadních stehen.
Délkou těla dosahuje vroubenka úctyhodných dvacet milimetrů. V zimních měsících vyhledává teplo lidských domovů, kde ale pouze přečká středoevropské tuhé zimy a na jaře domy opět opouští. Naštěstí nehrozí, že by se vám v domácnosti vroubenka rozmnožila a vy se jí několik měsíců nemohli zbavit.
Původní domovinou ploštice je severní Amerika konkrétně Kalifornie, Utah, část Mexika a také Kanady. V průběhu dvacátého století se díky zvýšené dopravě mezi kontinenty rozšířila také do Evropy. V roce 1999 byly nalezeny první exempláře v severní Itálii. Odsud se odolný brouček postupně dostával dál na východ. V roce 2005 se objevila v Maďarsku a Rakousku. O rok později entomologové hlásí první nálezy v Německu.
V našich končinách našli vědci první vroubenku u Mělníka v roce 2008. Místní mírné klima dělá vroubence dobře a postupně se v našich lesích množí.
Pro člověka je ploštice zcela neškodná. Velké problémy nezpůsobuje ani její přítomnost v domácnosti. “Vyhledává k přezimování suché úkryty, například pod kůrou stromů, v opuštěných hnízdech ptáků a hlodavců, ale i v lidských obydlích, v různých spárách, skulinách a podobně.
Za slunečného počasí vyleze ze svého úkrytu a vyhřívá se často na vnějších stěnách domů,” popisuje Pavel Vonička ze Severočeského muzea v Liberci. Přezimovat se stahují pouze dospělí jedinci. Ti na jaře bez větších problémů svůj úkryt opouští a vrací se do volné přírody.
Problémy mohou nastat pouze pokud ploštici vezmete do ruky. “Nehrozí bodnutí nebo či jiné poranění, nepříjemný může být pouze zápach z obranného sekretu, který při pocitu ohrožení vylučuje většina ploštic,” dodává Pavel Vonička. Zapáchající sekret se následně z rukou dostává velice těžko, což potvrdila paní Hana, která s vroubenkou má vlastní zkušenosti. “Znám to z Austrálie. Nejlepší je ji ignorovat a hlavně se jí nedotýkat. Toho jejího zápachu, co zanechá na kůži, se člověk špatně zbavuje,” popsala setkání s plošticí.
Přesto, že člověku neublíží, je odborníky považována za škůdce. Především ve své domovině dokáže poničit semena jehličnanů jako jsou douglasky nebo borovice. V Kalifornii dokáží dvoucentimetrové ploštice během několika dnů zlikvidovat až 40 procent semen místních stromů.
Reálně tak i v našich končinách hrozí, že v budoucnu budou přemnožené vroubenky hodovat na našich jehličnanech
Zatím je zbytečné dělat předčasné závěry, zda přítomnost vroubenky v našich lesích je ku prospěchu věci, nebo naopak bude pouze škodit. Doposud nejsou hlášené výrazné škody, které by zaručeně napáchala tato největší suchozemská ploštice. V následujících letech ale může nastat problém, se kterým budou naši entomologové a ochránci přírody bojovat jen těžko.
Pro běžného obyvatele zní rada při setkání s plošticí zcela jednoduše. Broučka se nedotýkat a nechat ho svému osudu. Ublížit vám nemůže, ale zápachem vám dokáže zkomplikovat jinak pohodový den.
lux
Sdílet článek na Facebooku
Sdílet článek na X.com
Související články
