Žitava o Velikonocích nabízí skandální "postní" plátno a historickou bojovku

Georg Baselitz (*1938) je všestranně nadaný umělec, zhmotňující své ideje rozličným způsobem (kresba, malba, sochařství, konceptuální umění, scénografie a tak dále a tak dále...). I velikost jeho prací je různá, ale převládají díla spíše velkoplošná, až monumentální. Je například autorem koberce dlouhého sedmdesát metrů a divadelních výprav konceptuálních rozměrů (opera Parsifal). V Česku jsme měli možnost seznámit se s průřezem umělcova díla před deseti lety, když koncem roku 2009 dorazila ze Salzburgu do pražského Rudolfina velká výstava Baselitzových obrazů z období 1960 až 2008.

Georg Baselitz proslul i několika kontroverzními počiny a my nyní máme unikátní možnost osobně si prohlédnout jeden z nich. Stačí zajet si do Žitavy, přesněji řečeno do Městských muzeí Žitava a v rámci prohlídky expozic navštívit kostel františkánského kláštera (MAPA), který se po náročné rekonstrukci stal součástí expozic.

Chrámový oltář zakrývá Baselitzova gigantická textilní koláž nazvaná Anna Samotřetí. Plátno, které umělec celé osobně ušil, pochází z roku 1987, ale v kostele viselo naposledy před dvaceti lety, na výstavě před jedenácti lety a ve vazbě na postní plátna je prezentováno poprvé.

Objekt způsobem instalace v sakrálním prostoru a načasováním do postního období vede kontroverzní dialog se slavnými žitavskými postními plátny. Ta obsahují novozákonní komiks, složený z často brutálních výjevů (mučení, ukřižování...), který Baselitz extrahuje do výjevu jediného a brutalitu obsahu nahrazuje brutalitou barvy. Pár desítek metrů od sebe se v Žitavě setkávají tři epochy, dnešek (Anna Samotřetí, 1987), středověk (velké postní plátno, 1472) a období po reformaci (malé postní plátno, 1573). Až si na Baselitze půjdete udělat názor vy, rozhodně tedy začněte exkurzí za oběma postními plátny!
Pro pochopení díla je v první řadě třeba říci, že komponování obrazů hlavou dolů není manýrou tohoto konkrétního díla, ale je jakýmsi Baselitzovým uměleckým postojem. Své práce umělec tvrdošíjně staví na hlavu již od roku 1969. Převrácená perspektiva vnáší do obrazu neklid, pochybnosti o uspořádání světa.

Zpracované téma je inspirováno apokryfickým textem Jakubova protoevangelia, které je z větší části jakýmsi životopisem Panny Marie, matky Ježíšovy. Matkou Mariinou měla být podle tohoto apokryfu dlouho neplodná svatá Anna, nazývaná též Anna Samotřetí ve smyslu matka Mariina (samodruhá) a babička Ježíšova (tedy samotřetí). Otcem (podle Jakuba) byl svatý Jáchym. Motiv sv. Anny Samotřetí byl a je často zpracováván. Krásným příkladem může být níže publikovaný výřez obrazu od Leonarda Da Vinciho. (Zdroj: Wiki, volně šířené dílo.)

Georg Baselitz klasické téma pouze uchopil po svém a vložil do obrazu řadu symbolů a otázek. Na dřeň odhaleným ženstvím svatých matek počínaje, přes zakomponování čtvrté osoby do pozadí až po další znepokojující detaily. Samoúčelné určitě není ani to, že dílo z odstupu připomíná umění primitivních národů či dokonce malby pravěké.Anna Samotřetí byla slavnostně odhalena 7. března, tedy se začátkem postního období jako postní plátna, a v klášterním kostele bude vystavena až do Letnic, tedy do 10. června, ačkoliv výstižnější by možná bylo napsat "má být vystavena až do 10. června", protože vlna protestů, které instalaci provázejí, je veliká, zvláště nyní, v souvislosti s Velikonocemi. Ježíše Krista takto pojatá Anna Samotřetí nechává chladným :-)...
...zato některé křesťany nikoliv. Své o tom ví ředitel Městských muzeí v Žitavě Dr. Peter Knüvener, když konstatuje: "Obden dostáváme stížnosti, dokonce jsme se setkali s několika žádostmi, abychom plátno odstranili. V tisku byl publikován názor, že to je pokoušení Boha, protože jde o dábelské dílo. Na druhou stranu sem kvůli tomuto plátnu jezdí lidé z jiných regionů, třeba až z Berlína, a vyjadřují nám podporu a drží nám palce. Ano, je to další podnět a velmi citlivé téma. V každém případě to ukazuje, jakou kontroverzi a veřejnou polemiku může umění vyvolat."

Do Žitavy dokonce minulý pátek (12.4.2019) dorazil Friedhelm Mennekes, věhlasný katolický teolog, kněz a odborník na umění, aby vysvětlil svůj pohled na věc. Pikantní je i to, že v kostele stále probíhají náboženské obřady.
Po vyřešení otázky, jaké poselství Baselitz svým "postním" plátnem vysílá z 21. století, si nezapomeňte prohlédnout i klášter a kostel. Nejen že je příkladně zrekonstruovaný, ale slouží nyní jako geniální výstavní prostor pro sbírku zrestaurovaných epitafů.

Epitaf totiž nemusí být jen nápis na hrobě, ale i obraz, jehož námět je náboženský a obsahuje portrét mrtvého, který má být připomenut živým. Součástí můžou být i portréty předků a dalších již zemřelých osob připomínanému člověku blízkých. Též jsou uvedeni donoři, kteří epitaf a jeho umístění zaplatili. Takovéto obrazy-epitafy jsou typické zvláště pro protestantskou komunitu a v Žitavě se jich zachovalo víc jak sto.

A nebyli by to Němci, kdyby po mravenčím úsilí nedohledali a nespojili dohromady některé dodnes stojící domy s tvářemi na epitafech, což ilustruje starobylost a význam města lépe než deset doktorských prací. V muzejním kostele je mapa, podle které ony domy, označené zvětšenými portréty z epitafů, můžete hledat.

Kdo hledá, najde. Historické putování po stopách významných žitavských rodů baví nejen dospělé, ale hlavně děti.

Škoda, že v radničním infocentru mapku nemají a jinak velmi ochotná paní sice ví o epitafech, ale vůbec netuší, že portréty dávných obyvatel jsou vystavené na domech. Takže nezbývá než navštívit muzeum, mapu si vyfotit třeba mobilem a vaše historické detektivní putování může začít.

Text a foto Mad, rozhovory Darka