Je to buď a nebo, zachovat – pochovat. Tady žádná propaganda a seberyčnější špinění názorového protivníka nepomůže 

Ani se nechce věřit, že jsou vcelku vzdělaní lidé tak myšlenkově marní, jak se díky nenávisti k jediné liberecké firmě dokáží tak nějak lidsky zjednodušit a tím i znemožnit. Že jejich sociální bublina tleská jim ale k budoucímu politickému úspěchu stačit nebude. Byli v Liberci u moci čtyři roky a předvedli, co v nich je. Jedním slovem - nic. Jen nenávist, lenost a zášť. Byl-li by opak pravdou, měli čtyři roky na to, aby nenáviděnou firmu, která už deset let nesmírně úspěšně spravuje Sport Park, tedy městský majetek za půl druhé miliardy, od správy areálu s arénou odstavili. Nestalo se, neklaplo to.

Když teď nastal problém s fixními náklady, které rozsáhlý komplex s 35 venkovními i vnitřními sportovišti generuje, pobrali všechnu moudrost světa a vědí přesně, co má udělat ten druhý. Vycházejí ale z úplně chybné premisy a není to náhoda.

Zavětřili příležitost veřejně pomluvit třídního nepřítele a jako bonus to osladit svým následovníkům, díky jejichž volebnímu úspěchu skončili v bezvýznamné opozici. Nepočetné, ale díky osobnostním charakteristikám jednotlivých aktérů hodně hlasité. Rádi pohovoří o čemkoliv, dlouho a opakovaně. Byť vědí, že ničeho nedosáhnou. Jen si chtějí kopnout…a mít co napsat na sociální sítě.

Vůbec nebudu reprodukovat, co všechno (slovy) čtyři změnaři a dva lolaři během zastupitelstva vypustili do éteru. Kdo chtěl, slyšel. Je výhradně jejich vizitkou, že motají dohromady zisk, náklady, výnosy, veřejnou podporu, hokej a majitele firmy, která Sport Park na základě koncesní smlouvy provozuje. Přitom je problém někde úplně jinde.

Majitelem komplexu je Město Liberec. Je na něm, aby pomohl s fixními náklady, jež koncesionář v situaci, kdy nesmí rozhodnutím státu podnikat, nemůže vygenerovat. Platit je musí, protože majetek města vyžaduje údržbu, ostrahu i úklid „korona – nekorona“. To někdo musí dělat, stejně tak udržovat v provozu energetickou centrálu, protože komplex nelze beze ztrát na městském majetku jednoduše vypnout.

Obrazně řečeno: Koncesionář může teoreticky otočit vypínačem a rozsvítit až pandemie a omezující opatření pominou. Jenže právě toto mu smlouva uzavřená s městem zapovídá, a navíc běží platby, které přerušit nelze. Za chalupu, kam přes zimu nejezdíte, také platíte pojistku a zálohy na energie celý rok a na podzim alespoň vypustíte vodu z trubek, aby nepopraskaly…

„Cvrkot“ ve Sport Parku, který generuje příjmy na celoroční činnost a nevýdělečné aktivity, zmrazila vyšší moc. Jen díky areně za normálních okolností jezdí do Liberce koncertovat tuzemské i zahraniční hvězdy, jež dokážou vyprodat stadion, jen díky ní se pod Ještědem hraje extraligový hokej, jen díky ní tu máme akce, které by se při neexistenci komplexu musely z kapacitních důvodů odehrát jinde (muzikály, veletrhy, soustředění národních týmů…).

Nikdo po městu nechce, aby privátní firmě sanoval zisk, jak účelově lžou opozičníci. Chce se po něm pouze to, aby přispělo na ochromený chod areálu, aby nechátral, nestřežený se nerozkrádal a aby tam mohla alespoň fungovat povolená venkovní sportoviště, z jejichž provozu se ale chod celého, byť částečně „zazimovaného“ komplexu zaplatit nedokáže. Jeho finanční model je postaven na desítkách komerčně úspěšných akcích měsíčně. Během toho posledního – již koronavirového – muselo být zrušeno 36 naplánovaných produkcí, včetně hokejové play-off.

Tyto aktivity by vygenerovaly tolik příjmů, že by s tím areál bez doprošování se o peníze u majitele přežil celé, na akce pokaždé chudší léto, a od září by nastartovala nová sezóna. Tak jako devět let předtím. Nestalo se, příjmy zmizely ze dne na den. Proto SFM s.r.o. jako koncesionář požádalo Liberec o pomoc. Co následovalo, víme. Pokud liberecká radniční opozice nechce nebo nedokáže pochopit podstatu problému, nikdo s tím nic neudělá. Komu není shůry dáno, nedožene to ani tisícem zbytečných slov.

Podstatné je, co následovat bude. Koaliční zastupitelé si vzali týden na srovnání myšlenek, na dopracování obsáhlé dokumentace opravňující vyplatit finanční výpomoc ve výši maximálně 10 milionů, a na doladění finančního modelu a dodatku ke smlouvě. SFM dala k dispozici účetnictví, aby se transparentně vidělo, že městské peníze půjdou do nezbytností, a že se jimi určitě nebude sanovat nějaká rozmařilost, tím méně zisk.

Město najalo právní i finanční experty, aby vstřícný krok města posvětili a zastupitelé, kteří budou na mimořádném jednání zastupitelů hlasovat pro (na první pokus jich bylo 29), byli chráněni před dehonestací opozice, která bezpochyby vymyslí, co napsat do trestního oznámení. Udávání jí jde skvěle. To už prověřila doba. Nikdo sice v jí rozehraných aférách odsouzen ještě nebyl, ale negativní medializace se do boje o koryta na městě i v kraji hodí pokaždé.

Rozhodne se příští čtvrtek. Sport Park má i variantu, že koncesní smlouvu z titulu vyšší moci vypoví, ale to jedině v případě, že by se s městem, reprezentovaným 39 zastupiteli, z nichž je 31 koaličních, nedokázal dohodnout. Obecně se ví, že je ve hře budoucnost největšího sportovního komplexu v kraji a byla by velká ostuda Liberce, kdyby ho nedokázal udržet při životě. Což ze dne na den a bez schopného koncesionáře nedokáže.

Pokud někdo tvrdí, že Liberec by se měl v první řadě starat o své příspěvkové organizace (divadlo, zoo, botanická…), má pravdu. Těm bude muset, chce-li je udržet při životě, zasanovat všechno. Proto, že se jedná o městský majetek. A právě proto se vedení Liberce musí postarat i o Sport Park, stejně jako o bazén či fotbalový stadion, kde jsou rovněž soukromí nájemci. Bazén už příspěvek na provoz v době koronavirové schválenou má, na stadionu U Nisy stačí, zjednodušeně řečeno, posekat trávu…

Liberec teď bude každopádně často volit mezi dvěma zly. Daňové příjmy se tenčí, požadavky na městský rozpočet rostou jako houby po dešti. Proto se bude škrtat, hodně škrtat. S každým takovým nepopulárním opatřením se pokaždé skupina lidí, jichž se bude škrt bezprostředně týkat, naštve a spustí poprask v médiích a na sociálních sítích. Město přesto musí držet nezpochybnitelný princip, že v první řadě se musí postarat o ochranu a údržbu svého majetku a teprve pak řešit, jakou kratochvíli podpoří.

Zajímavé je, jak opozice piští, když se zatím jen naznačí, že se budou například tenčit finanční toky do fondů, na něž jsou opoziční politici a jejich okolí navázáni. Nebo je jasné, že příspěvek nedostane klub, kam nikdo jiný než tahle zvláštní individua nechodí. To je hned oheň na střeše! Pak přestává platit všechno, co bylo ve zlobě a permanentní zášti řečeno na adresu soukromého provozovatele Sport Parku a všech, co mají něco společného s arénou. Účelově úchylné!

Důležité je nesrovnávat. Situace ve Sport Parku je naprosto ojedinělá, nesrovnatelná s divadlem ani s bazénem a už vůbec ne s nějakým pidiklubem. Každé zařízení s jedno jakou vazbou na rozpočet statutárního města má svůj model financování, který až do 12. března, kdy vláda zařízla normální život v zemi, fungoval. Za to, že tomu už tak aktuálně není, může tzv. vyšší moc a majitel, chce-li jej udržet naživu, musí v těžké chvíli pomoci. Je to buď a nebo, zachovat – pochovat. Tady žádná propaganda a seberyčnější špinění názorového protivníka fakt nepomůže.

Tak raději trocha poezie: Byl pozdní večer, první máj… Už včera. Tak si užijte první květnový víkend.

Alena Roubalová