Každá koruna investovaná do infrastruktury, a tudíž neprojedená v měkkých projektech, je dobře investovaná koruna

Na to já nedbám. S chytrým pánem si povídání přečtu vždycky. Pavel Bém v rozhovoru pravil, parafrázuji: Olympiáda, zvlášť s tím, co nyní víme o roce 2020, je jedna věc, ale podstatné je, co by po ní Praze zůstalo navždy. Dostavěný vnitřní i vnější okruh, bytové komplexy v Letňanech (tam měla být mj. olympijská vesnice přestavitelná na byty), opravená i nová sportoviště, nové chodníky, neděravé ulice, vyřešená příměstská doprava… Jistě, stálo by to miliardy, které jsme tehdy neměli, stejně jako je nemáme dnes. Peníze by se najít musely a hlavnímu městu by zůstala ta infrastruktura. Dnes nemáme ani peníze ani hotové dopravní stavby a v Letňanech je pořád ta samá holá pláň…

Proč právě teď Pavel Bém?

Protože každá koruna investovaná do infrastruktury, a tudíž neprojedená v měkkých projektech, jež slouží k potěše jen jejich autorům, je dobře investovaná koruna. To platí i pro tolik diskutovaný parkovací dům ve slibně se rozvíjejícím areálu v dolním centru krajského města, jemuž dominuje sídlo Libereckého kraje.

Bude-li existovat velkokapacitní, do okolní zástavby citlivě vetknutý parkhaus, zmizí auta z tamních ulic, bude tam zeleň, korso, náplavka, cyklostezka… zkrátka pohoda, jak ji vymyslel vítěz řádné architektonické soutěže před čtyřmi lety. To není žádná huráakce. Že je nyní cena jaká je, to není výmysl politické reprezentace, to je aplikace reality na teorii. Bystřejší to už pochopili, dutohlavové nemají šanci, protože nechtějí. Totálně odkopaní ovšem působí ještě legračněji než obvykle.

Netřeba dělat vedení kraje advokáta, argumentaci zvládá obstojně. A že to na jisté kruhy působí jako hrách metaný na stěnu? To je ovšem problém těch kruhů, které si vybájily něco, co nikdy nemělo šanci. Například ono nesmyslně vzývané parkovaní ve vedlejším komerčním objektu: To je taková hloupost, že jí široko daleko není rovno.

Sleduji tyto hovory od doby, co se na zastupitelstvu vedly poprvé, a moc dobře si pamatuji „kecy“ tehdejší změnařské opozice (na kraji už není, v krajském měřítku už voličům došlo, co jsou její exponenti zač). Mj. mínila, že majitel obchodního centra by měl být rád, že si od něj chce kraj pronajmout parkovací místa. Dlouze se to rozvíjelo, aniž by se někdo v onom OC zeptal.

Posléze vedení OC kraji několikrát zopakovalo, že mu místa nepřenechá, protože „samo má málo“. Obchodník nepotřebuje celodenně obsazená místa, on potřebuje volná místa, kde mu rotuje zákazník, případný přebytek poskytne svým nájemcům nebo za komerční nájem firmám či jednotlivcům. Jestli je něčeho v centru Liberce opravdu zoufale málo, pak to jsou parkovací místa a nikdo je rozhodně nebude rozdávat, jak si myslí mdlé rozoumky do zelené zakuklených neobolševiků.

Proto si kraj ta svoje parkovací místa – pro politickou reprezentaci, úřad, zaměstnance, firmy v nájmu, ale i pro klientelu – musí postavit sám. Jistě, protože jiné, než veřejné peníze nemá, musí postupovat obezřetně a s péčí řádného hospodáře, protože je jasné, že se už sepisuje nějaké šikovné udání. I s tímto rizikem pro parkhaus s příslušenstvím na mimořádném zasedání krajského zastupitelstva v úterý zvedlo roku 28 zastupitelů, pět se zdrželo.

Podstatné je, že nyní je u budovy krajského úřadu 138 parkovacích stání, z toho ani jedno pro veřejnost. Nový projekt přinese celkem 244 míst, přičemž rovných sto bude vyhrazeno právě pro veřejnost. Sláva. Kdo musí občas na krajský úřad, například služebně, ví, že zaparkovat někde poblíž mrakodrapu je dobrá loterie. Bude fajn, když už ji nebude potřeba hrát. Pro nezabedněného nic složitého k pochopení.

Obdobně jednoduché je pochopit, proč krajští zastupitelé na tom samém mimořádném zasedání schválili Liberci milion korun na modernizaci bazénu. Milion proto, že krajské město v žádosti o dotaci u Národní sportovní agentury musí doložit, že má podporu krajské samosprávy. Tento fakt sám o sobě přináší kladné body při posuzování žádosti. Výše spoluúčasti zatím roli nehraje, na to je dost času.

Tento návrh schválilo všech 33 přítomných zastupitelů, byť by se právě u tohoto bodu nabízela šťavnatá diskuse. Vždyť každý krajský zastupitel reprezentuje i svou obec, město. Zvláště starostové a primátoři. A ti by mohli hodiny a hodiny argumentovat, že jejich městu či obci kraj na realizaci bazénu či jeho modernizaci nepřidal ani korunu. Taková diskuse se ale nekonala, protože všichni věděli, oč běží a neměli potřebu tlachat naprázdno.

Pochopili "na první dobrou", že jde o pouhé vyjádření podpory pro onu dotaci z NSA, protože Liberec má jedinou padesátku v kraji a pořádají se zde i mezinárodní závody. Bez, byť jen symbolické, podpory kraje by žádost nemusela být příliš úspěšná.

A protože rozpočet na opravu libereckého bazénu úspěšně bobtná, je zásadní otázka, jak se nakonec bude financovat. Cesta by se ale najít měla, a to rychle, protože se jedná o investici do infrastruktury a nikoli o oknem vyhozené peníze „za cestování, chlebíčky a potkávání se za erár“. Čímž jsem se dvěma mocnými oblouky vrátila k Bémově olympiádě.

Co tam máme dál, co končící týden dal? Tak například...

Jednu sportovní parádu: Fotbalisté Jablonce rozstříleli doma v úvodním duelu 4. předkola Evropské konferenční ligy Žilinu 5:1. V rozmezí 10. až 22. minuty se dvakrát prosadil Miloš Kratochvíl, v závěru úvodního dějství skórovali Martin Doležal a Jakub Považanec. Za hosty snížil v 75. minutě Taofiq Jibril, o čtvrt hodiny později stanovil konečný stav střídající Jakub Martinec. Jablonec zvítězil po pěti soutěžních zápasech a doma v pohárech triumfoval po osmi utkáních.

Jedno povstávání z popela: První viditelné změny k lepšímu jsou už vidět na zchátralém barokním hospodářském dvoře u zámku v Zákupech na Českolipsku. V hospodářském dvoře, který je národní kulturní památkou, se zachraňuje jeho nejcennější část, což je bývalá konírna v jižním křídle. To má délku zhruba 150 metrů. Z budov, které nesloužily církevním účelům, je jižní křídlo tohoto dvora považováno za nejdelší barokní stavbu v zemi. Jeho rekonstrukce za více než 174 milionů korun se dělá s evropskou dotací.

Jeden sen: Liberec chce přeměnit bývalou slévárnu Linser v dolním centru na kreativní centrum s kulturním inkubátorem. První akce by se v třípatrové budově na rohu Resslovy ulice měly konat už letos na podzim. V kreativní čtvrt chce radnice přeměnit celou lokalitu takzvaného Papírového náměstí a využít ji při kandidatuře na Evropské hlavní město kultury pro rok 2028. Zatím jde ale jen o vize a teprve se připravuje urbanistická studie na revitalizaci tohoto území, které je jednou z nejstarších částí města.

A jeden dotační program na záchranu sotva zachranitelného: Liberecký kraj chce podpořit venkovské prodejny v kraji prostřednictvím programu Obchůdek 2021+, který vyhlásilo ministerstvo průmyslu a obchodu. Podle průzkumu by na dotaci mohli v kraji dosáhnout provozovatelé koloniálů nejméně v 66 obcích. V kraji budou k dispozici tři miliony korun, max. sto tisíc na žadatele.

Moc netuším, jak tyhle peníze pomohou zachránit zavřené a zpravidla vysoce nerentabilní venkovské krámy. Krachovaly dávno před pandemií, ta jenom dorazila ty šikovnější. Stejně jako venkovské hostince. Bude i program Hospůdka 2021+?

Po mém soudu jen další úplně zbytečně vyhozené dotační peníze, protože nic nevyřeší, jen na chvíli oddálí často nevyhnutelný osud obchůdků i hospůdek, jež se musí spoléhat především samy na sebe a reálný byznysplán.

Za tyto konkrétní veřejné peníze raději kus obrubníku chodníku k novému parkovacímu domu.

Hezký víkend.

Alena Roubalová