Nespokojenost stoupá a nepřítelem je ten na druhé straně každé soukromé barikády

Rčení o koze a voze ve velkém teď aplikuje státní správa, když se na něco zeptáte. Poslední dobou mě hojně zaměstnávala problematika klientů, kteří se stali nedobrovolnými věřiteli cestovních kanceláří a agentur. Lidem v cestovkách uvízly desetitisíce až statisíce za již zaplacené letní dovolené, případně vysoké zálohy na ně.

Situace klientů cestovek mi přijde obzvlášť zvrácená v situaci, kdy vláda šermuje bilionem korun nalitých do ekonomiky, aby ji zachránila. Cestovkám jde o tři miliardy, které údajně už zaplatily za hotely v zahraničí a letenky a k penězům se kvůli celosvětové pandemii nemohou dostat.  A kvůli těmto třem miliardám z bilionu se statisíce lidí staly rukojmím cestovek a touroperátorů. To, že vláda cestovkám nechce pomoci tím, že jim bezúročně půjčí ony tři miliardy, aby ty zinkasované od lidí mohly vrátit a pokračovat v činnosti, až to půjde, s čistým stolem, vytváří hořký dojem, že toto odvětví nepovažuje za perspektivní a nemá smysl jej sanovat. Lidi přece mají sedět doma na zadku a nikudy necourat... Na věčné časy a nikdy jinak.

Komu dva logicky vzniklé nesmiřitelné tábory, kdy jednotlivec tahá za kratší konec provazu, vyhovuje? Soudím, že tomu, kdo potřebuje udržet společnost v tenzi. Proto vymýšlí další a další znesvářené skupiny. Jednota národa je na obtíž, hůře se s ním manipuluje.

Ale zpátky ke kozismu-vozismu. Zeptáte se na ministerstvu pro místní rozvoj, které má v gesci cestovní ruch, zda je zákazník povinen uhradit všechny zálohy na vybraný zájezd, byť mu je jasné, že se neuskuteční, a po pár dnech získáte asi pětisetslovnou odpověď, v níž se na dost jednoduchý dotaz pro sichr neodpoví vůbec. Položíte doplňující dotaz – a nic.

Posloucháte jednání Senátu, kde se zákon, jenž vás enormně zajímá, projednává. Stejný dotaz týkající se doplatků položí příslušné ministryni tři senátorky, a ministryně odpověď hrdinně vymlčí. Kdo se naučil číst mezi řádky, pochopí, že zákon vláda vůbec nenapsala proto, aby ochránila slabšího ve smluvním vztahu, zákazníka, nýbrž proto, aby zachovala byznys cestovkám a nemusela jej sanovat z eráru. Problém jen odložila v čase. Nejvíce ze všeho ale potřebuje dostat jednotlivce do fáze, kdy nad svými desetitisíci mávne rukou a počká si, jak to dopadne. Když dobře, bude to prezentováno jako zásluha téhle vlády chaotů, když špatně – sorry jako, snaha byla.

Píšu o cestovkách a statisících napěněných klientů proto, že o tom vím všechno, ztratila jsem tím spoustu času. Stejně ale běsní živnostníci, kterým den ze dne vláda zakázala živobytí, rodiče školáků, kteří už pedagogy suplují nebezpečně dlouho, zdravotníci a další lidé z první linie, kteří očekávají za svou nebezpečnou misi a nasazení pořádné prémie a ono je není z čeho brát. Nespokojenost stoupá, ale nepřítelem není chaotická vláda, nýbrž ten druhý. Ten na druhé straně každé soukromé barikády.

Díky Velikonocům zkrácený týden byl jen dalším v době koronavirové. Nemocných v kraji přibývá naštěstí po jednotlivcích, malé jednotky pacientů se uzdravují. Všechna omezení už se berou jako samozřejmost, lidé se ukáznili, spořádaně nosí náhubky a jsou rádi, že si je v lese mohou beztrestně sundat a svobodně vydechnout. Tak málo dnes stačí k radosti!

Policie hlídá turisty, aby se nekupili v turistických lokalitách, a tak se národ povoleně srocuje v marketech, kde jej má od nákazy ochránit lahvička dezinfekce a rozestupy. Kdyby to nebyla pravda, bylo by to celé směšné. Totéž se dalo úplně v pohodě zařídit v běžných obchodech a dalších provozovnách služeb. Když s vámi může být v dost blízkém kontaktu člověk z první linie, řidič nebo pokladní, může i kadeřnice, pedikérka, manikérka či kosmetička, pokud bude mít ochranné prostředky a vy budete zdrávi a (kromě kosmetiky) maskováni. Fakt, že se ještě měsíc nebude moci stříhat a barvit, je pro někoho zběsilé. Ne každý chce „ostře spustit háro“, abych to řekla filmovou hláškou.

Fakt, že můžete do salonu se psem, situaci už nijak nevylepší. Myslíte, že psí kadeřnice ostříhá i vás, když na ni uděláte psí oči?

Nejpříznivější zprávou končícího týdne je, že se nákaza nestačila rozšířit po domovech seniorů v Libereckém kraji tak jako jinde v republice. Že se její zárodky odhalily včas. Rychlotesty i testy PCR provedené tento týden klientům domovů i tamnímu personálu, vyšly naštěstí negativně. To je vynikající, protože všichni víme, která cílová skupina je nejrizikovější. V povedené aplikaci corpismaps.com je uvedeno, že průměrný věk nakažených dosahuje v našem kraji 49 let. Tuto hodnotu dost ovlivnil fakt, že nejmladším pacientem s diagnózou čínské chřipky bylo teprve dvouleté dítě. Tento fakt byl až do pátku neznámý, ale budiž všem útěchou, že malý pacient měl lehký průběh nemoci a léčil se v domácí izolaci.

Z nekoronavirových témat se to nejzajímavější týká libereckého hokeje, protože nynější kapitán Bílých Tygrů Petr Jelínek prodloužil svůj kontrakt s Libercem o další dva roky. O kapitánském céčku tak je vysoce pravděpodobně do blízké budoucnosti rozhodnuto.

Je víkend, už šestý v nouzovém stavu. Naštěstí má být opět hezky, takže z šedi všedních dní bude úniku. Nejlépe někam, kde to nikdo další nezná, a přitom nedaleko od domova. Já už nápad mám, doufám, že nás nebude víc.

Hezký víkend.

Alena Roubalová