Poláci dotace neprohýřili v zámkových dlažbách a penzionech. Většinově je vrazili do vybudování a opravy silniční sítě

Nic moc to bylo kvůli očekáváním načerpaným v tuzemsku ze sociálních sítí i zkušeností těch, co tam už byli. Přiznávám, podlehla jsem řečem typu jak je tam krásně a hlavně - jak je tam levně...

Krásně tam pro někoho být může, záleží na vkusu. Ten můj, desetiletí hýčkaný jižními i tropickými moři, byl jiného názoru, ale při troše dobré vůle stály tamní široké pláže s bílým jemným pískem lemující tmavé moře za to. Vrtkavé počasí je daň z polohy a nikdo se nemůže čertit, že tam obden zmokne a že péřovka je jedním z nejfrekventovanějších kusů oděvu. Tím, že jsme tam byli na motorce, měli jsme více zimních než letních oblečků a nestrádali jsme...

S tou lácí je potíž. Po mém soudu - nějak zvlášť levno tam není ani náhodou. Velmi laicky řečeno - ceny tam jsou zhruba jako u nás. Něco je levnější, něco ale o poznání dražší. Koneckonců jsme u moře, v turistické oblasti. Není proto divu, že tamní podnikatelé zkoušejí, co všechno zákazník unese. Proto není výjimkou, když cenová hladina plynule přejde z české v řeckou či italskou. V přepočtu pět, šest euro za pivo nebo za sklenici aperolu není nic výjimečného...

Ubytování v penzionu v jednom z nejvyhlášenějších letovišek vyšlo přes booking.com na bezmála dva tisíce českých korun na noc. Zřejmě by se našly i levnější pokoje, ale my jsme byli na výletě, ne na cenovém průzkumu. Brali jsme první, co bylo volné a líbilo se nám. Stejně tak jídlo v restauraci - řízek, hranolky, obloha kolem 60 zlotých bez pití. Zlotý je lehce nad šesti korunami. Na celou promenádu vonící pražená rybka s pomfrity pořízená u stánku vyšla na 40 zlotých, atd. Kafe latté u benzínky 10 zlotých...

Pokračovat netřeba, protože každý levnotu/drahotu vnímá a posuzuje jinak a hlavně: o dovolené se snažíme peníze příliš neřešit. Jen jsem chtěla informovat, že ne všechno, co se v tuzemsku o dovolené v Polsku říká a píše, je pravda.

Jo, a ta opěvovaná dálnice (kterou my jsme velice složitě objížděli), ta, kterou k moři máte dojet za pět hodin, končí asi 50 kilometrů od Miedzyzdroje. Poslední úsek pak jedete v koloně po staveništi omezenou rychlostí 40 km/hod. Občas tento úsek stojí komplet, protože úzké hrdlo mezi dvěma mořskými zálivy náporu aut nestačí a alternativní cesta neexistuje. To se pak cesta protáhne...

Silnice a dálnice v Polsku jsou ale podstatně lepší než ty naše. Vypadá to, že Poláci opravdu evropské dotace neprohýřili v zámkových dlažbách, penzionech a golfových hřištích a fakt je většinově vrazili do vybudování a opravy silniční sítě. V tom se od nás naši severní sousedé velice liší. I když... stavět silnice a dálnice v široké, poměrně řídce obydlené Velkopolské nížině je asi podstatně jednodušší než je chtít realizovat v přelidněné české kotlině lemované ze všech stran okouzlujícími horami...

Tak zpátky do české reality, již jsem sledovala sice zběžně, zato s luxusem mít čas o věcech popřemýšlet: 

Na velkou rekonstrukci památkově chráněné budovy jednosálového kina Varšava dostal Liberec jednu jedinou nabídku a těsně pod maximální přípustnou cenou 51 milionů korun bez daně. Jediný uchazeč je ochotný kino opravit za 50,993 milionu plus DPH. Letité očerňování stavebních firem, o něž se už dvě dekády "úspěšně" stará aktivistická politická banda, evidentně nese ovoce a ve stavební branži se už patrně říká: Liberci a Libni, zdaleka se vyhni.

Město zakázku na rekonstrukci nejstaršího kamenného kina v Liberci nadto vypsalo podruhé. Napoprvé se nepřihlásil vůbec nikdo a  radnice proto maximální přípustnou cenu zvýšila o sedm milionů, ze 44 na 51 milionů korun, a zmírnila i podmínky pro přihlášení. Hmmm, tomu se říká vítězství. Pyrrhovo.

Liberecký kraj je o něco méně rizikovým zadavatelem. Vítězem zakázky na vybudování náplavky u svého sídla v Liberci znovu vyhlásil firmu CL-Evans a má jí zaplatit 130,3 milionu korun. Výstavbu náplavky chtěl kraj zahájit letos už na jaře. Z šesti zájemců vybral společnost CL-Evans, výběr ale u ÚOHS úspěšně napadla v pořadí druhá firma, která se oháněla tím, že nebyla dostatečně prozkoumána kluznost dodávané žuly. Nakonec si s takovou absurditou poradili jak na ÚOHS, tak na kraji, a náplavka bude, jen o něco později.

A stavařina do třetice: Nádraží v Chrastavě a Hrádku nad Nisou na Liberecku, které jsou na železniční trati z Liberce do saské Žitavy, čeká rekonstrukce za 1,238 miliardy korun. Stanice projdou kompletní přestavbou včetně nádražních budov, změní se rozmístění nástupišť. Součástí zakázky je rekonstrukce zabezpečovacího zařízení z Liberce ke státním hranicím. Správa železnic (SŽ) vybrala jako zhotovitele společnost Skanska.

Potřeba je ještě zmínit, že na právě realizované top stavební akci v kraji, na stavbě Centra urgentní medicíny v krajské nemocnici, se tento týden objevila krajská reprezentace v čele s hejtmanem. "CUM výrazně zlepší dostupnost a kvalitu zdravotní péče v regionu. Tento moderní zdravotnický objekt se stane klíčovým místem pro poskytování rychlé a efektivní péče," napsal k tomu Martin Půta na svém facebookovém profilu. Reálná spokojenost evidentně panuje na všech stranách.

To je tak, když se na práci najmou profesionálové. Zpravidla udělají zakázku kvalitně a včas. Píši to proto, že jsem neunikla jinému facebookovému sdělení, v němž se jedna z opozičních libereckých zastupitelek, ta co by za placenou funkci vypustila duši, divila, že se v Liberci není kde koupat. Má sice pravdu, ale rychle zapomněla, kdo byl na startu této neblahé skutečnosti. Její politický okruh byl ve vedení liberecké radnice v letech 2014 - 2018.

Bazén i přehrada mohly být už dávno opraveny podle návrhů tehdejších změnařů, podle projektů, které někdejší ZPL jako nejsilnější síla v libereckém zastupitelstvu prosadila a začala realizovat. Jenže: On takový projekt nevznikl ani jeden, pouze se dlouze rokovalo. Tudíž se teď, když se kolem bazénu i přehrady vyskytly vleklé potíže, nedá vrátit k jejím "geniálním" řešením. Žádná neexistují.

Existuje jen jedna zflikovaná vana na Lesním koupališti, jež se po řádění politických aktivistů v čele města musela kompletně opravit. Kdyby se Lesák už tenkrát rekonstruoval komplet a alespoň ve standardu, neexistoval by dnes problém, kdo rozvrtané dílo dokončí.

Raději si dáme pár oddychových témat:

Svůj první příměstský tábor pro děti pořádala v tomto týdnu Botanická zahrada v Liberci. Děti se na něm seznámily nejen s prostředím zahrady, ale vytvořily si i vlastní sukulentní zahrádku. Rozhodnutí pořádat letní tábory podle ředitele zahrady souvisí s loňským založením edukačního oddělení.

To v sousední liberecké zoo jsou po tři čtvrtě roce opět vidět surikaty. V nepřístupném zázemí zahrady byly dočasně kvůli rekonstrukci jejich expozice zvané Drnový domeček, která si vyžádala přes milion korun. Zatím jsou surikaty uvnitř domečku, ven se dostanou za několik dnů.

Víkend patří jubilejní Benátské noci. Třicítka je dobré číslo. Tak ať je dobrý i festival.

Hezký víkend.

Alena Robalová