Stát vyplácí čtvrt milionu ročně na zastupitele, tj. milion za celý čtyřletý mandát. Neúspěšným vyschnou zdroje

Ani o patro výš, na krajské úrovni, se v této hektické době nevystačí s řečmi, je potřeba zapojit hlavu i ruce.To SLK v těsné a funkční spolupráci s dnes už exkoaličními partnery (ODS, ANO, ČSSD) dokázali. A voliči je více či méně ocenili. Funkční PR, které konání dosavadních vládců kraje provázelo, je jen jedním z faktorů, ovšem určitě ne faktorem rozhodujícím, jak se sami sobě snaží nalhat poražení krajských voleb.

Ne PR a odraz činnosti vedení kraje v normálním mediálním světě, nýbrž množství odvedené práce, dovedly Starosty už k třetímu vítězství v politickém boji o Liberecký kraj. Pokud lídr SLK Martin Půta dokončí volební období, odslouží 12 let. Přeskočí zatím nejdéle sloužícího regionálního politika na jedné pozici – libereckého exprimátora Jiřího Kittnera z ODS, který krajskému městu vládl 11 let. Jeho první čtyřleté období bylo zkráceno tím, že ve funkci po roce vystřídal jiného exprimátora z ODS, který se ocitl sice ve správný čas, ale na nesprávném místě.

Poražení z voleb jsou dva. S komunisty a sociálními demokraty kráčejícími i pod Ještědem do politického zapomnění se tak nějak ve skupině neúspěšných počítalo již předem...

Prvním poraženým je společná sestava TOP09 a lidovců, kteří vytvořili vlastní kandidátku Společně pro Liberecký kraj, protože u Starostů se pro ně v klání o kraj místo nenašlo. Měli dost svých kandidátů. Tento subjekt zabodoval, tedy překročil pětiprocentní hranici, pouze na Semilsku a troufám si odhadnout, že to bylo díky lídrovi, který je v Turnově respektovanou osobností.

Sestava vedená šéfem CHKO Český ráj se sídlem v Turnově na domácím hřišti inkasovala 8,06%, v Semilech už jen standardních 3,57%. Osobně k neúspěchu této kandidátky říkám, že to je škoda, protože nabízela praktikujícího, nikoliv aktivistického ochránce přírody, který mohl v případné koalici zaštítit zelená témata, jež by mohla být konečně řešena bez propagandistického balastu.  

Tím druhým poraženým je Změna. I kdyby se rozatomizovala na deset kandidátek, nepobrala by v součtu více hlasů, než kolik jich inkasovaly ony dvě, které usilovaly o hlasy lidí letos. Změnařská politika (v krajských volbách reprezentovaná Pro krajinu Josefa Šedlbauera a Změnou pro lidi a krajinu Jana Korytáře) se vyčerpala, oslovuje přesně ohraničený okruh lidí převážně z Liberce a Jablonce, tedy tam, kde se exponenti této aktivistické party v průběhu minulých let propracovali do městských zastupitelstev a stali se veřejně známějšími.

Bohužel ale především kvůli svým eskapádám, které na ně soustavně prozrazovaly, že umí lépe ústy než rukama. V originále je toto rčení o něco drsnější, ale to není podstatné. Podstatné je, že oni umějí pohovořit, vygenerovat mediální výstup a tím více méně končí. Jsou zdatní na sociálních sítích a v internetové propagandě, obstojí i v umění si říct o veřejné peníze, protože se naučili luxovat dotace. Nenaučili se luxovat hlasy voličů. Ti se slovy a nevábnou nulou skutků obehrát nedají.

Svádět vlastní totální propadák na mizernou volební účast, je trapné. Stejně tak je trapné ohánět se dalšími vnějšími důvody, proč to zase nevyšlo. Korytářova hláška, že „nemůže pořád vyhrávat“ je, doufejme, jeho poslední veřejný výrok, v němž si zase upravil pravdu. Změna (jedno pro co) naposledy vyhrála komunální volby v roce 2014, ale nedokázala sestavit jinou než křehkou tehdejší koalici s dnes už exANO. Zaplatila za to primátorským křeslem a pozdějším neúspěchem v následujících obecních volbách.

V roce 2010 Změna porazila ODS, ale nebylo to rozhodně „o parník“, jak se s odstupem deseti let snaží veřejnosti vsugerovat. Změna tehdy dostala 20,63%, ODS 17,74%. Což byl pro liberecké občanské demokraty v kulisách tehdejších celostátních reálií rekord. Změna sice získala primátora, ale Jan Korytář se v křesle příliš dlouho neohřál. Byl sesazen. Říkalo se pro nekomunikativnost, ale to je v politice eufemismus pro neschopnost nebo všehoschopnost.

Od těch dob se konaly další a další volby, v nichž Změna vždycky figurovala, málokdy ale uspěla. Když si jí tehdy nezkušený hejtman Půta vzal roku 2012 na kraj za koaličního partnera, vydržela v koalici necelé dva roky. Pak jí hejtman vyměnil. Mimo jiné proto, že změnařská statutární náměstkyně hejtmana, kulantně řečeno, nestíhala, neboť práce nepatřila ke kratochvílím, jichž se chtěla nějak zásadně účastnit.

Od té doby se datuje nenávist změnařských figur vůči minulému a vysoce pravděpodobně i budoucímu hejtmanovi, který velice brzy pochopil, že takhle ne. A vzal si z toho poučení, že dvojkoalici už nikdy raději ne. Proto dnes lpí a i před čtyřmi lety tolik lpěl na vytváření vícečetných koalic. To proto, aby se krajská vláda nezhroutila jako domek z karet, resp. jako liberecká vláda v éře primátora Batthyányho a jeho statutárního „ekonomického a dotačního“ náměstka Korytáře.

Exkurz do minulosti byl nezbytný, neboť je potřeba vyvracet tisíckrát opakované nepravdy, jež se stále přičiněním chřadnoucí změnařské propagandy derou do veřejného prostoru.

Jan Korytář už na facebooku oznámil osobní politickou hibernaci, Josef Šedlbauer a jeho braši z „konkurenční“, o chlup úspěšnější sestavy, se k žádné větší sebereflexi nechystají. Avizovali, že jedou dál. Už ale jen v libereckém zastupitelstvu, to krajské bude jejich klauniád v tomto cyklu ušetřeno.

Uvidíme, jak všem zmíněným jejich iniciativa dlouho vydrží. Nebudou ji totiž mít z čeho financovat. Změně a všem jejím derivátům vyschnou zdroje. Parta s názvem Pro krajinu se sice na billboardech kasala „Neuschneme“, ale jistě tím nemyslela na partajní kasu. Pokud jde o veřejné peníze, které stát vyplácí stranám a hnutím úspěšným v krajských volbách (čtvrt milionu ročně na zastupitele, tj. milion za celý čtyřletý mandát) uschnou určitě. Navíc tím, že nebudou v zastupitelstvu, jim vyschnou i informační zdroje a nebudou mít z čeho „vařit“ kauzy a pseudokauzy.

Totéž platí i pro „originál“ Korytářovu Změnu. Její šéf se bude muset začít ohánět ve své neziskovce a eseróčkách, a udělá jedině dobře. Tím, že přestane míchat dvě neslučitelné ingredience, prospěje sobě i spolku. Ten dosud na mocenské choutky svého šéfa doplácel, především soustavným provařováním názvu.

Je po krajských volbách, lidé rozdali karty na nadcházející čtyři roky. Jakou hru s nimi budou ti, kteří dostali důvěru, hrát, bude už jejich vizitka. Kraj každopádně čeká nesmírně složité období, kdy budou chybět peníze. Doba hojnosti minula a začínají hubenější, ne-li bídné roky. S šikovnou krajskou vládou je můžeme přežít bez výraznější úhony.

Alena Roubalová