Událostí týdne je demolice, ve víru překotného dění úplně zapadlo 67. výročí měnové reformy z roku 1953

Výstavbu nového centra urgentní péče připravuje nemocnice už více než deset let. Projekt realizace pavilonu a parkovacího domu je nyní ve fázi zpracování dokumentace pro stavební povolení. Soutěž na firmu, jež obě budovy postaví, nemocnice zřejmě vypíše zkraje příštího roku. Očekává se soutěž, jež může trvat až deset měsíců, protože kolem ní bude hodně emocí i zla, zejména vyhraje-li ten nejlepší. To se hned vyrojí akademičtí znalci stavebního byznysu se svými na hlavu postavenými a praxí nepodloženými „rozumy". To zas bude festival trapnosti!

Každopádně, opravdu kopnout by se mohlo na konci příštího roku. Pavilon urgentní medicíny krajská nemocnice nutně potřebuje. Ve dvacátých letech jedenadvacátého století nemá jednotný příjem ani centrální laboratoře. Činnost nemocnice se odehrává v 38 objektech, které nevyhovují stavebně ani logisticky. Kdo někdy v areálu liberecké nemocnice byl, ví, že potřebuje podrobný plánek a kompas.

Nedostatečný je i počet míst k parkování. Zatím se to řeší soukromými zpoplatněnými parkovišti vně areálu, nebo drahým parkováním uvnitř. Fakt, že je tu minimum míst, nezmírňují ani maxitaxy za odstavení auta. To „ocení“ zejména ti, kteří mají v nepořádku končetiny. Skok po jedné noze na chirurgii nebo akrobacie o berlích cestou na ortopedii, toť každodenní realita. Proto je výstavba parkovacího domu taková sláva! Bude v něm 330 míst.

Výstavbu urgentního centra zaplatí převážně Liberecký kraj, který je majoritním vlastníkem nemocnice a svou pozici ještě posílil vykoupením části akcií od minoritních akcionářů – měst Liberec a Turnov. Šestipodlažní pavilon by měl mít na délku zhruba 120 metrů, na šířku asi 40 metrů a 27 metrů do výšky. Projekt počítá s většími operačními sály, laboratořemi i lůžkovou částí.

Už aby to bylo…

Pokračuje mediální „mazec“ kolem městských podílů, jichž se podle nikdy nezpochybněné smluvní dokumentace dožadují obyvatelé družstevních bytů, kteří po dvaceti letech od kolaudace chtějí bydlet konečně ve svém. Stal se z toho docela nechutný politický guláš, neboť každá partaj má na řešení a snad i vyřešení problému svoje zájmy. Zatímco SLK a většina ANO vsadila na seriózní rozbor problému a snahu nalézt pro obě strany co nejméně bolestivé řešení, vyrukovala opozice s nenávistnou kritikou koalice za každou cenu. ODS odvážně lpí na dodržení slova, které uživatelé oněch bytů dostali od jejích exponentů na přelomu tisíciletí.

To vede k paradoxní situaci, kdy se kvůli svolání mimořádného zastupitelstva musí spojit obě pidiopoziční strany s občanskými demokraty a jednotlivci z ANO. Než jej primátor svolá, odehrají se další a další epizody, jež pouze odhalí, jak vrstevnatý problém to je. Upřímně, plejáda draze zaplacených externích právních posudků a analýz, které pracně nalézanou shodu zpravidla jen odsunou o krok zpět, mnoho neřeší. Proč? Protože najde-li se někdy později žalobce (na podkladě politicky motivovaného udání), bude se muset nalézt i soudce. Což bude jen další právník v řadě s dalším názorem.

Koaliční SLK a většina klubu ANO vědí, že to jsou ony, na kom leží tíha konečného rozhodnutí. ODS k tomu nepotřebují. A právě proto opoziční Změna a její béčko tak nehrdinně túrují. Kdyby měly opravdový zájem nájemníkům pomoci, učinily by tak už před třemi lety, kdy leželo riziko pramenící z rozhodnutí na nich. Tehdy ovšem strany radniční koalice zaujaly bezpečnou polohu mrtvého brouka a teď se velkohubě tváří, že ve vedení krajského města do roku 2018 vlastně vůbec nebyly. Přitom už rok tam onen požadavek družstevníků ležel – spolehlivě odložený "na někdy".

Další promarněná šance alespoň mlčet. Změnařská propaganda se nápadně podobá zaseknuté desce. Rve to uši a vypnout se dá jen lehkou destrukcí...

Po tomto týdnu mám stále neodbytnější pocit, že se země a její směřování po Listopadu 1989 rozkládá v přímém přenosu. Neschopná, resp. všehoschopná vláda žmoulá čepici před bolševiky, aby prosadila půlbilionový schodek státního rozpočtu. Už jen chybí, aby se začalo veřejně ujišťovat, že měnová reforma fakt nebude. Situaci, že se pak vyhlásila ze dne na den, historie zná.

Mimochodem, ve víru událostí posledních dnů poněkud zapadlo 67. výročí měnové reformy z roku 1953, události, jejíž průběh stojí za to připomenout. Jen tak, aby se vědělo, že může být i hůř. Žádná poplašná zpráva, jen vzpomínka na minulost, kdy byli u moci komunisté. Informace jsem načerpala v Reflexu: Socialistickým státem organizovaná loupež, která milionům lidí vzala úspory a desetitisícům celoživotní existenci, se odehrála 1. června 1953.

Ještě v pátek večer 29. května ujišťuje prezident Antonín Zápotocký občany, že „…naše měna je pevná. Měnová reforma nebude! Všechno jsou to jen fámy, které šíří třídní nepřátelé.“ Nepřipomíná vám to něco? O necelých 24 hodin později – ve chvíli, kdy zavřely všechny obchody – oznamuje předseda vlády Viliam Široký, že stávající bankovky platí jen do konce měsíce – to znamená do pondělního rána. Tehdy obchody nebyly otevřené celý víkend. Stáhly rolety v lepším případě v sobotu po poledni a otevřely se v pondělí ráno. To musel být masakr!

Cílem měnové reformy bylo dorazit podnikatelský a živnostenský stav. Mzdy i ceny se po reformě přepočítávaly v poměru 5:1, stejně jako hotovost – ale jen do výše 300 Kčs na osobu a navíc jen „u osob, které nepoužívají námezdní práci“, stejně jako „v případě hotovosti právnických osob“. V těchto případech byl poměr 50:1 Kčs! Měnil-li tedy hotovost občan – zaměstnanec – za stávajících 300 Kčs, dostal 60 Kčs nových. Pokud ale zaměstnával jen jediného člověka, dostal za těch samých 300 Kčs v nových jen 6 Kčs!

Vklady do 5 000 Kčs byly měněny v poměru 5:1, ty vyšší – do 10 000 Kčs v poměru 6,25:1, do 20 000 Kčs pak 10:1, do 50 000 Kčs 25:1 a dále už jen v poměru 30:1 Kčs. I to se zdálo soudruhům málo, a tak vklady vložené na účty po 16. květnu byly měněny kurzem 50:1. To ale neplatilo pro vklady na podnikovém spoření, které se přepočítávaly 5:1, zatímco prémie životního pojištění 20:1.

Diskriminační byly i výměny zůstatků na účtech. V případě státních organizací a bolševických JZD se přepočítávaly v 5:1, zatímco soukromým podnikům a zemědělcům v poměru 50:1. Bez náhrady (!) pak byly rušeny vázané vklady, závazky z cenných papírů vydané před rokem 1945 i závazky dluhopisů státních i jiných finančních institucí vydané po roce 1945. Členové KSČ ale dostávali „spravedlivě“ lepší kurs než ostatní, nevázaný na výši částky.

Kdo máte, začněte oprašovat partajní legitimace…Co kdyby náhodou?

Raději skončíme pivem: K plejádě zrušených akcí už patří i Slavnosti svijanského piva. Pořadatelé je odpískali začátkem týdne, protože nejdou uspořádat pro pět set nebo tisíc povolených lidí. Byla by to ekonomická sebevražda. Věřím ale, že při marketinkové zdatnosti šéfů pivovaru o veřejně podávané svijanské pivo nouze nebude. Bude se čepovat na více menších akcích, které jsou avizovány na celé léto. Alespoň, že tak. Nejde o pivo, jde o tu milostivě povolenou (kulturní, společenskou, sportovní) produkci na veřejném místě.

Pěkný, po delší době prý letní víkend.

Alena Roubalová