Vánoční strom se v Liberci letos rozsvítí už v listopadu a v pátek. Nějak to připomíná Říjnovou revoluci slavenou v listopadu

V mém okolí teď onemocněl člověk 65+, plně očkovaný. Průběh jeho nemoci byl ale hodně krotký, vzhledem k tomu, že je „starej, tlustej a má spoustu věku odpovídajících stařeckých neduhů“. Před očkováním by byl bezpochyby (a v lepším případě) čekatelem na nemocniční lůžko v té nejvyšší výbavě, nebo by v horším případě posílil statistiku zesnulých. Neposílí, byť svou třetí dávku nestihl, ale nechá si ji dát, hned jak to půjde.

Už z tohoto důvodu jsem pobouřená nejnovější proticovidovou kampaní s reálnými snímky z nemocnic a márnic. Ne kvůli drsným fotkám, ale kvůli doprovodnému textu vážícímu se k 3. dávce. Došlo někomu, že tuzemský „noname“ 55+, tedy běžný člověk nenáležející k žádné přednostní či privilegované skupině, si pro třetí dávku ještě jít nemůže, neboť mu půlroční odstup od dávky druhé vyprší teprve před Silvestrem, nechal-li se očkovat na přelomu května a června, tedy hned, jak mu to bylo umožněno?

Osobně jsem pro, aby bylo očkování povinné pro všechny, kdo být bezpečně vakcinován může, a šmytec. Jak říká starý Homolka v legendárním filmu: Já bych tam ty lidi nahnal všetky a povinně. On sice myslí les, ale říká to moc hezky. To by byla zvuková stopa do reklamy na očkování! Pozor ale, hlášky z filmů podléhají tomu nejpřísnějšímu autorsko-právnímu dohledu a získat povolení pro jejich užití v jakémkoliv komerčním sdělení (včetně osvětové kampaně) je nesmírně složité.

S fotografiemi to tak komplikované není, jsou-li vypořádána práva směrem k fotografovanému (v tomto případě asi s pozůstalými, platí to i v případě, je-li osoba na snímku těžko identifikovatelná) a ošetří-li zpracovatel kampaně autorská práva fotografa. Přesto bych se obávala právě tyto snímky použít, protože všechna teorie jde do háje ve chvíli, kdy se někdo rozhodne, že se na použitých snímcích obohatí. Dokáže-li, že tělo na fotce patří jeho příbuznému, máme tu spor, v němž půjde o peníze až v první řadě.

Ostatně, je tu někdo, komu by nevadilo, že na fotce vidíte, jak do modrého pytle nakládají tělo vašeho dědy? Myslím, že ne.

Pak je tu ještě možnost, že lidé svoje tělo dobrovolně prodají ještě za života tak, jak to někteří opravdu dělají. Jako nebožtíci pak jsou užiteční v hodinách anatomie a patologie... Ale to jsem se dostala hodně daleko. Chci jen říci, a mám na to diplom, že odstrašující kampaň může být kontraproduktivní.

Vyděsí natolik, že respondent hned zapomene, resp. nevnímá, textové, slovní sdělení. Mrtvého obstarožního tlouštíka s hadičkou vedoucí z jeho útrob si zkrátka s potřebou očkování nespojí. A protože se mu při pohledu na tu hrůzu přitížilo, znovu se na obrázek už nepodívá. Proč si myslíte, že jdou tak na odbyt ty líbivé obaly, do nichž se strčí celá krabička cigaret opatřená těmi nejodpudivějšími obrázky? Aby se na ty prohulené plíce a nikotinem poškozené oči nikdo nemusel dívat, když si vyklepává další hřebík do rakve...

Ale s námi, co kromě novinařiny vystudovali i teorii reklamy, je to jako s právníky. Platí, že co kus, to názor, resp. rčení, že dva právníci dokážou vyprodukovat tři právní názory na jednu a tu samou věc. Však jsme si to užili, když se parlament hádal, může-li připustit dosluhujícího double ministra Havlíčka do volby šéfa dolní sněmovny.

Ve velmi jalové rozpravě, kdy anoisté legračně, leč nemístně opěvovali Babišova turbopobočníka, nešlo přeslechnout libereckou poslankyni za ANO, která se po mém soudu zachovala jako ukázková domovnice. Na mladší, krásnější a úspěšnější kolegyni, která se později stala šéfkou poslanecké sněmovny, nakydala pořádně, pěkně po sousedsku. Jak jí předepisovaly noty rozdané z partajního velína.

Pojďme raději na sever...

Ve čtvrtek hejtman ocenil průvodčího lanovky na Ještěd Radka Kyselu, který 31. října při havárii pohotově zareagoval, zabrzdil lanovku a okamžitě zahájil evakuaci cestujících a rychlou reakcí pomohl předejít případné další tragédii. Sám Kysela nechtěl ocenění ani neštěstí komentovat. Jeho duchapřítomnost ocenili i záchranáři, kteří na místě zasahovali, právě oni ho na medaili navrhli. To se cení!

Ve středu vešlo ve známost, že se vánoční strom v Liberci letos rozsvítí už na konci listopadu a nezvykle v pátek, byť tradičním termínem vždycky bývala neděle, ideálně první adventní. Celé mi to nějak připomíná Říjnovou revoluci slavenou v listopadu... Důvodem ke změně roky zažitého termínu je výstavba tržnice pro adventní trhy. Tomu příliš nerozumím, neboť tržnice se na náměstí stavěla pokaždé a strom se i tak  rozsvěcel v neděli, jak dokladuje snímek nahoře. Národa tam bylo hodně. A to se dav chtivý předvánoční pohody nemísil s lidmi jdoucími v pátek navečer z práce.

Evidentně nová doba. Nezvyklé už bylo slavnostní rozsvícení vánočního stromu v Liberci loni, tehdy se kvůli epidemickým opatřením v souvislosti s koronavirem odehrálo bez veřejnosti, jen on-line. Letos vánoční strom na náměstí před radnicí v Liberci přivezou o státním svátku 17. listopadu, slavnostně svítit by měl v pátek 26. listopadu v 17:00.

V Roztokách u Jilemnice na Semilsku tento týden skončila po dvou letech rekonstrukce krajské silnice třetí třídy. Projekt, na který použil Liberecký kraj peníze ze Státního fondu dopravní infrastruktury (SFDI), patřil letos k největším silničním stavbám v kraji. Rekonstrukce necelých pěti kilometrů silnice stála přes 125 milionů korun.

A teplý lidský příběh (TLP) na závěr by nebyl? Jistě, že ano, málem nám "strhnul" facebookový profil: Listopadová holčička z libereckého babyboxu jde do nové rodiny, oznámila Krajská nemocnice Liberec na svém facebookovém profilu. "Je krásná, zdravá a na cestu dostane svůj vlastní kufřík s údaji o narození, fotoalbem z prvních dní, památníčkem, ručně vyrobenými hračkami, oblečkem, lahvičkou a dudlíkem," vypočetla KNL. Toto miminko bylo do babyboxu v liberecké krajské nemocnici odloženo 3.listopadu. Jednalo se o holčičku, byla zabalená v ručníku a v šedivé plyšové dece. Holčička dostala jméno Adélka a je osmým dítětem odloženým do libereckého babyboxu za 13 let jeho existence.

Tak to by bylo asi všechno. Máme před sebou týden se 17. listopadem, volnou středou. Hlavně ale dnem, kdy roku 1989 pukly ledy a my dostali šanci prožít život jakž takž po svém. Což vůbec není málo. Pro některé lidi mé generace je zkrátka 17. listopad nejdůležitějším dnem v kalendáři hodným důstojné oslavy.

Hezký víkend.

Alena Roubalová