Zhoubný zemanovský princip, že jen blbec nemění své názory, se už propsal i do nejnižších pater politiky

Je to ale jen léta podrazácky vytvářený mediální obraz, ono zprofanované pokřivené zrcadlo, ovšem nastavené tak, že se v něm vidí pouze ten, který s ním manipuluje.

Stačí říci tři slova s vazbou na krajské město: Ještěd, bazén, parkhaus. Člověku, který informace z místního prostředí úplně nevytěsnil, hned naskočí, že tady něco nehraje, dá-li na to, co se dozvídá z některých médií, sociálních sítí a veřejného prostoru obecně. Má-li ale s tématem jakoukoliv zkušenost, ví, že všechno je ve skutečnosti jinak. Normálně, vcelku pohodově, pro město a jeho obyvatele více méně dobře.

Ještěd: Ve volebním cyklu 2014 – 2018, kdy krajskému městu vládla rozhádaná Změna (ZPL) a z ANO vyhození solitéři (exANO), se přece jen něco podařilo. Vedení radnice vzbudilo zájem podnikatelské skupiny slovenského miliardáře a s přispěním části koaličních, ale i tehdy opozičních zastupitelů, se mu povedlo pronajmout sportovní areál na Ještědu.

Byznysová skupina TMR provozuje skiareály po Česku i Evropě, v Liberci si doplnila portfolio o areál v dosahu velkého města a v příznivé dojezdové vzdálenosti od Prahy. S tím začala svou akvizici rozvíjet tak, aby finanční prostředky do ní vložené nabraly správnou trajektorii a byznys na Ještědu se alespoň v náznaku rentoval.

Společnost TMR tehdy Liberci vytáhla z paty trn zaražený hodně hluboko. Skiareál s velkou ztrátou tenkrát provozovala městská firma, jíž svého času velela i Zuzana Kocumová ze Změny. Její zkušenosti s běžeckými lyžemi jsou dostatečně známé, její schopnosti pracovat a něco řídit dnes už bohužel také. Areál víc nefungoval než fungoval a nijak se nerozvíjel. Spolehlivě jen Liberci projídal peníze. Městská společnost se ekonomicky soustavně pohybovala nad propastí.

Proto bylo velkou úlevou, když tehdejší primátor přišel s řešením v podobě pronájmu „kopce“ tomu, kdo byznys s lyžováním spojený dělat umí. Což osoba, jež dokáže jen schůzovat a dost dobře kmitat na běžkách, nebyla. Trvalo to, ale nakonec si vedení města (pod vedením Změny a exANO) s TMR pláclo, čímž firma z městského eráru sňala břímě financovat zastaralý lyžařský areál, kterému příslovečný vlak ujel rychlostí japonského šinkansenu (japonsky: 新幹線), abychom dokončili paralely z perexu této Inventury.

Dnes, po pár letech, politická síla v libereckém zastupitelstvu, ta, která Liberci vládla v době, kdy se skiareál s velkou úlevou pronajal TMR, veřejně jásá, že se areál nemůže rozvíjet. Raduje se, že tam nemohou být nové sjezdovky a pronajímateli, který už do kopce mocně investoval, to přestane ekonomicky vycházet. Nevadí jí, že se nerentabilní sportoviště může vrátit městu a anabáze, co s ním, může začít nanovo. Vyrovnání s TMR asi nebude nejlevnější, protože konkrétně slovenští miliardáři počítat umí...

Kdo by ale řešil takovu lapálii... Rozhodně ne ti, kdo v Liberci vládli a hospodařili v době, když se dominanta nad Libercem, za uzavřených smluvních podmínek i gentlemansky řečených dohod o budoucnosti, pronajala.

Obdobnou pointu má i přiběh libereckého městského bazénu (popsala jsem v pátek), který generální opravu potřebuje jako prase drbání. Nyní, pár dní před ukončením tendru na zhotovitele miliardové modernizace, část těch, kteří roku 2017 jeho komplexní rekonstrukci prosadili a schválili, kritizují, že se má komplexně rekonstruovat.

Jsme zase u borkyně Kocumové, která tento týden celkovou opravu chátrajícího objektu veřejně kritizovala a úplně jí vypadlo, že to byla i ona, jako tehdejší radní, kdo takový postup schválil. Zhoubný zemanovský princip, že jen blbec nemění své názory, se už propsal i do nejnižších pater politiky a je evidentní, že se v tuzemsku obecně sází na hromadnou ztrátu paměti.

Přitom v době, kdy krajskému městu sestava ZPL a exANO vládla, měla tato „reprezentace“ dost času i prostoru, aby nastartovala opravu bazénu podle svých představ a měřítek. Fakt netvrdím, že ji mohla i dokončit, protože právě takový projekt patří k těm, které přesahují možnosti jednoho čtyřletého volebního cyklu.

Otázka ale zní, zda by se nyní, po osmi letech postupného opravování, tzv. flikování (což radniční opozice ale začala prosazovat až poté, co jí voliči "vykmitli" z vedení města), už zase bazén nemusel rekonstruovat, resp. dorekonstruovat. Z dnešního úhlu pohledu je ale jednoznačné, že neschopnost tehdejších vládců nad městem proměnit slova v činy vyjde Liberec na ranec peněz, protože to, co v jejich éře vládnutí stálo přes půl půl miliardy, dnes vychází až na miliardy dvě.

No, neklaplo to, postarat se musí jiní. Ono dotáhnout k realizaci opravu ikonické stavby není tak snadné, jako sepsat tiskovou zprávu, nechat si jí otisknout v partajní hlásné troubě a nasdílet na facebook. Nebo sepsat trestní oznámení s vylhaným příběhem a zaměstnat jím patřičné orgány...

A do třetice parkhaus, tedy parkovací dům, který je od ledna otevřen v areálu u krajského mrakodrapu: Ten je též pod soustředěnou mediální palbou. Jeho kritici (opět z řad liberecké radniční opozice, která vlastně jinou agendu, než kritizovat to, co dokončili jiní, nemá) zjevně nechápou, že slouží k parkování. Nepříliš pak k tomu, aby tam někdo nechal auto a pokračoval někam MHD. Zkrátka, slouží částečně veřejnosti a částečně k parkování pro krajské úředníky a pracovníky v areálu LK sídlících institucí. Ti dosud svými auty museli plnit veřejný prostor v dolním centru. Ten se postupně promění v zelenou oázu, takže za mě v pořádku.

I v parkhausu se vyznamenala dnes již dvakrát zmíněná liberecká opoziční zastupitelka, která natočila a na svých kanálech zveřejnila video, kterak poskakuje v loužích, jež v otevřeném objektu kvůli intenzivnímu dešti po dokončení stavby vznikly.

Protože jsem neznámo proč v její facebookové bublině, a podobné trapnosti na mne vyskakují bez předchozího varování, čekám pokračování. Vzhledem k mrazům, jež v končícím týdnu na severu panují, bude v dalším dílu vysoce pravděpodobně v parkovacím domě bruslit. Pokud najde volné místo.

Její soudruh z LOL zase „nafelcmana“ (terminus technicus) počítá, kolik lidí v parkhausu zaparkuje a odebere si lístek na MHD. Já se nedivím, že téměř nikdo. Kdo by takovou hloupost dělal, když si tam někam může dojet autem, pokud do něj už sednul. Této pasáži (metry od parkhausu k zastávce MHD, posun zastávek, apod.) z níž se dělá velký politický problém, odmítám rozumět, protože neexistuje.

A pokud kraji kvůli tomu, že se zastávka MHD posunula o pár metrů blíže k parkovacímu domu, odněkud vypadla tučná dotace, jedině dobře. Tomu by snad pohrobci kontroverzní Změny, jejíž někteří exponenti (zejména pak její exexponent) v dojení dotací vynikali daleko za hranicemi kraje, mohli i rozumět.

Jenže je to jen další kus ze série uměle vytvořených potíží, protože to je to jediné, co sestava aktuálně působící pod  komickou zkratkou LOL dovede. Pro její reprezentanty je vytváření vykonstruovaných potíží, vybájených problémů a příběhů, které reálně málokdy existují, ovšem dobře se mediálně vytěžují, jen docela smutný životní styl.

Alena Roubalová