Podzimní pouť na Krásné zve nejen ke kamnům do Kittlova domu, ale i do všech pamětihodností kolem

Vedle běžně volně přístupných památek bude zpřístupněna fara, kostel sv. Josefa a  Kittelův dům. Na všech místech navíc s pestrým programem

Trocha historie:

Kittelovsko bylo vybudováno na svazích obce Schumburgu – dnes Krásné v průběhu 18. století díky působení doktora Jana Josefa Antonína Eleazara Kittela. Tehdy vznikl Kittelův dům, studánka sv.Josefa, kostel sv. Josefa, fara, morový sloup, škola i řada dalších staveb, dnes často zaniklých.

Program:

12:00 - 16:30  Odpolední dílničky pro děti a drobné občerstvení - fara č.p.19 i Kittelův dům

12:30 hod. Známý výtvarník a sklář Zdeněk Lhotský seznámí hosty s dokumentem a knihou: Sarkofág pro královnu  - fara č. p. 19

14: 30 hod. Posezení u komponovaného hudebního pořadu  Písně duší: Jan F. Medvin, Lucie Hlaváčová, Zuzana Landová - fara č.p. 19

16: 00 hod. mše svatá s pobožností ke svátku Povýšení sv. kříže - kostel sv. Josefa

9:00 – 17:00  Kittelův dům nabízí nad rámec běžných prohlídek další program.

12: 00 - 16: 30 hod komentované prohlídky, pověsti, příběhy z minulosti  - Kittelův dům

Občerstvení se ponese v duchu místních tradic a v duchu slow tourismu, tedy bude možno se seznámit s tradičními místními kulinářskými specialitami.

Dny evropského dědictví ( European Heritage Days, dále EHD) každoročně v měsíci září otevírají nejširší veřejnosti brány nejzajímavějších památek, budov, objektů a prostor, včetně těch, které jsou jinak zčásti nebo zcela nepřístupné. Dny evropského dědictví jsou významnou kulturně poznávací společenskou akcí, která slouží k posílení historického povědomí v nejširších souvislostech se zvláštním důrazem na vnímání mezinárodního kontextu národního kulturního dědictví. Pro širokou veřejnost zpřístupňují co nejvíce zajímavých a výjimečných památek, budov, objektů i prostor, včetně těch, které jsou jinak zčásti nebo celé nepřístupné. Nesoustřeďují se pouze na prohlášené historické památky, jako jsou hrady, paláce či katedrály, ale snaží se dosáhnout mnohem dále tak, aby byly zahrnuty i různé jiné objekty,  např. národní parky, vykopávky či rekonstrukce původních staveb, Jejich cílem je hledání cest ke kořenům naší, evropské i světové civilizace. Proto jsou v rámci EHD pořádány nejrůznější doprovodné akce - přednášky, koncerty, městské slavnosti, ale i soutěže a další kulturní programy.

Kdo byl tajemný doktor Kittel?

Jan Josef Antonín Eleazar Kittel (1704–1783), slavný lékař a léčitel z pomezí Jizerských hor, Krkonoš a Českého ráje, opředený mnoha mýty a pověstmi. Jeho současníci si neuměli jeho léčebné úspěchy, bohatství a slávu vysvětlit jinak než tím, že zaprodal svoji duši ďáblu a dokonce do životního příběhu Kittela přimísili po celé Evropě známou pověst o Faustovi. Navštívíme-li ale Kittelovsko, vidíme sanatorium, kde se dostalo pomoci téměř každému, kdo o to požádal, kostel, faru, studánku s léčivou vodou a místo, kde stávala za Kittela vyhlášená škola. Všechny tyto stavby nechal vystavět a provozoval je lékař – lidumil z Šumburku – Krásné. Z toho všeho je zřejmé, že je nutno vždy oddělovat pověsti od skutečného člověka a jeho díla.

Kittelův dům

Třípodlažní budova s kamenným suterénem, na kterém stojí  patrová roubená stavba. V severní části přízemí je dům částečně zděný. Celý původní podélný půdorys domu je podsklepen a zaklenut valenými klenbami.  Dům je umístěn ve svažitém terénu, ze západu se vstupuje do přízemí, od východu lze ale rovnou z úrovně terénu vstoupit do podlaží, zapuštěného ještě o patro níže.

 Přízemí domu je rozděleno průběžnou příčnou chodbou vedoucí napříč domu do dvou zhruba stejných částí.  Pohledově nejvýraznější dominantu přízemí tvoří mohutné vyzděné černé kuchyně. V jižní kuchyni je dochována pec na chleba. V severní polovině pec chybí, ale o to je mohutnější topeniště, oddělené od vnitřku domu masivním mandrholcem. Největšími místnostmi v přízemí jsou téměř identické světnice, zabírající  severní a jižní okraje domu. Patro je členěno podobně jako přízemí, tedy s největšími místnostmi na severu i jihu v obou případech přes celou šíři domu. Chybí průběžná chodba, ta je nahrazena obdélnou halou v západní polovině středního traktu.  V severní polovině domu je zachována i zděná část původní černé kuchyně. Ta již nemá mohutné proporce jako v přízemí. V západní části jde o menší kuchyňský výklenek s dochovanou plochou pro vyvýšené topeniště. Blíže středu domu je komínový výklenek, patrně druhotně stavebně upraven na otopný a komínový otvor bez zřetelné kuchyňské funkce.

Okolí a historické souvislosti:

Kostel sv. Josefa

Stavbu kostela, další významné dominanty Krásné, datují historici mezi roky 1756 až 1760. Kostel je orientován k severu na půdorysu ve tvaru kříže. Je jednolodní, obdélný s bočními kaplemi. Hlavní loď má plochý strop, presbytář je opatřen imitovanou stlačenou valenou klenbou. K hlavní lodi přiléhá obdélný, oble ukončený presbytář, se západně orientovanou sakristií. Interiér kostela je historicky cenný. Broušené lustry od místních sklářů, vzácné varhany, které slouží svému účelu dodnes, nástěnné malby i votivní vitrážová okna jsou skvosty, jaké bychom v horské vesnici nehledali. Hranolová věž s hlavním vstupem do kostela byla přistavěna před jižní průčelí koncem 18. století. Vnějšek kostela je členěn lizénovými rámci. Věž má lizény na nárožích a vstupní obdélný portál.

Věž korunuje mansardová, zvonově zakončená báň. Průchod věží je zaklenut valenou klenbu s lunetami. K vybavení kostela patří oltáře, kazatelna a dříve patřila i figurální výzdoba Svatých schodů. Obě ramena stavby tvaru kříže tvoří schody vyvýšené kaple. Na západní straně vedou k oltáři Panny Marie Lurdské, na východní straně kostela se nacházejí Svaté schody, které představují 28 mramorových schodů v Pilátově paláci. Nejznámější Svaté schody jsou v Římě v budově na náměstí Piazza di San Giovanni in Laterano přímo naproti Lateránské bazilice. V Čechách je najdeme pouze ojediněle. V každém stupni jsou uloženy ostatky svatých a věřící je, za doprovodu příslušných modliteb, vystoupávají po kolenou. Svaté schody nechal se schválením arcibiskupského konzistoriátu v Praze postavit Jan Josef Kittel v roce 1761. Šlo o mimořádnou událost a brzy poté, co byly do Svatých schodů uloženy ověřené ostatky, začali do Šumburku přicházet první poutníci z blízkého i dalekého okolí. Svaté schody daly této stavbě výjimečnost a zařadily ji k významným sakrálním stavbám celostátního významu.

Katolická fara

Fara stojí přímo naproti kostelu. Ta je podobně jako Burk vystavěna částečně jako zděná budova, částečně je roubená. Místnost v přízemí, severně od vstupu do fary je klenutá a obsahuje dodnes dochované zbytky původní černé kuchyně. Pod ní, v rozlehlém podzemí, je do skály vytesaná studánka s průzračnou, až téměř neviditelnou vodou, dvojčátko studánky sv. Josefa. Fara byla nejen sídlem prvního zdejšího faráře a syna pověstného doktora - Filipa Jakuba Kittela, ale i Kittelovým výminkem. Fara obsahuje velké množství původních historických stavebních prvků a doslova dýchá historií.

Morový sloup

Před farou nás zaujme výstavný morový sloup Nejsvětější trojice, ozdobený sochami světců. Z úcty a vděčnosti jej nechal postavit Kittelův pacient Christian Richter, představený řádu Benediktinů. Sochy zobrazují patrona Benediktinů sv. Vojtěcha, po stranách jsou sochy sv. Rocha a sv. Šebestiána. Proti vchodu do kostela je socha P. Marie obklopená sochami českých patronů sv. Václava a sv. Jana Nepomuckého. Sloup byl postaven r. 1772 podle návrhu sochaře Lederera a kamenicky ho zpracoval místní mistr Godefrid Lawacz. Překlad nápisu z latiny zní: „Svaté trojjedinosti a Neposkvrněné Panně ke cti nechal jsem jí zřídit a zbudováno v roce spásy, kdy mnozí bídou a hladem zhynuli.“

Studánka sv. Josefa

K areálu neodmyslitelně patří i studánka sv. Josefa. Pramen nese letopočet k roku 1737. Její léčivé účinky jsou popsány v řadě kittelovských pověstí. Voda ze studánky sloužila nejen k vodoléčbě, kterou Kittel využíval už v 18. století, dávno před Kneipem i naším dr. Priessnitzem. Dříve se tradovalo, že voda svým složením odpovídá vodě v Jáchymovských lázních, tehdy módních i u císařského dvora, a to včetně nízké radioaktivity. Moderní rozbory sice prokázaly naprosto mimořádnou kvalitu místní vody, která je svým složením velice vhodná pro každodenní pití, ale radioaktivita nebyla prokázána. Dodnes si sem jezdí lidé pro vodu, někdo pro zázračnou, jiný pro léčivou, další pak pro výbornou, čistou a pramenitou. Původně otevřenou studánku nechal zastřešit a stavebně upravit Johann Christoph Juppe, další z Kittelových vděčných pacientů a dnes je nad vchodem plastika Panny Marie. Studánka sv. Josefa je nejznámější ze šestice dochovaných historických zdrojů vody v okolí Burku a kostela.

Škola

V areálu stávala i Kittelem založená škola. Ze školy toho dodnes mnoho nezbylo. Její pozůstatky zachytil záchranný archeologický průzkum Severočeského muzea v Liberci v roce 2015, nejvíce nám toho ale o ní říkají staré fotografie a další historické prameny. Školu nechal postavit Christian Richter v roce 1771. Prvním soukromým učitelem po roce 1750 byl Johann Wenzel Wiessner, který žil v rodině Kittela, byl prvním učitelem a v mládí studoval na kněze a byl jmenován i prvním kaplanem v šumburské kapli. Nejvíce se však o místní školství postaral Georg Karasek narozen 17. 5. 1766. Karasek svou pílí a vynikající učitelskou metodou získal škole takový věhlas, že každoročně 50-60 žáků ze vzdálenějších míst do Šumburku přicházelo, aby se učilo u vynikajícího učitele. 1824 čítala škola i s externími žáky 352 dětí. Děti bývaly ubytovány částečně na faře u faráře Neubarta, částečně u Karaseka, také ostatní domy byly přeplněné německými a českými žáky. Mezi dětmi, které se zde učili, byl i pozdější politik Ladislav Rieger, rodák z Vysocka. Škola se tak po ústupu léčitelské tradice na Kittelovsku postarala o další věhlas i ekonomickou prosperitu okolního chudého horského kraje.

www.pencin-zittau.eu