Ruční výroba skla je zapsaná na seznamu nemateriálních statků tradiční lidové kultury. Má ambici stát se i součástí celosvětového dědictví UNESCO

Rodinné podniky, které fungují mnohdy i několik generací, mají díky tomu zaručeno, že jejich značka a know-how budou zachovány i v následujících letech. Ruční výrobě skla se věnují desítky rodin v okolí Semil, Jablonce nad Nisou a Železného Brodu. Do konce roku se má také rozhodnout o osudu nominace do Reprezentativního seznamu nemateriálního kulturního dědictví lidstva UNESCO.

To, že ruční výroba skla patří mezi uměleckou tvorbu a český tradiční um, svědčí i jeho historie. Tradice českého sklářství sahá až do jedenáctého století. Největšího rozmachu ovšem dosáhla ruční výroba skla v době vlády Rudolfa II. v 17. století. V té době se z českých skláren stala střediska sklářských umělců.

Rozvoj takzvaného Křišťálového údolí v okolí Jablonecka začal kolem roku 1711, kdy bratři Jan a Václav Fišerovi z Turnova vyrazili na výpravu do Benátek, kde se roky snažili odhalit tajemství výroby skloviny pro tvorbu umělých kamenů. Po návratu a mnoha nezdařených pokusech se bratrům podařilo vytvořit první skleněné umělé kameny na tehdejším území Čech.

Roku 1712 dal jilemnický Elias Müller vystavět sklárnu na panství rodiny Harrachů. Nová budova navazovala na tradici výroby skla v Krkonoších a Jizerských horách z poloviny 14. století. Dodnes je v jilemnické sklárně k vidění sto let stará brusírna. Dodnes je poháněná vodní turbínou a transmisemi sloužícími k rozvodu hnací síly. S výrobou tradičního českého křišťálu se začalo v druhé polovině 17. století. Velice rychle se místní křišťál stal světově vyhledávanou specialitou a už o sto let později se staly české země nejvýznamnějším vývozcem skla na světě.

Z Kamenického Šenova pochází české křišťálové lustry. Ve své době se dostaly i do sídel nejvýznamnějších evropských panovníků svojí doby. Český křišťálový lustr vlastnil například francouzský král Ludvík XV., Marie Terezie nebo také vládce osmánské říše Osman III.

Právě dlouhá historie a touha uchránit tajné postupy při výrobě vedly severočeské skláře v čele s vedením Muzea skla a bižuterie ke snaze zapsat ruční výrobu skelných výrobků na nejen na český seznam nehmotného lidového dědictví.

Na konci března letošního roku proto vedení muzea podalo oficiální nominaci o zápis do Reprezentativního seznamu nemateriálního kulturního dědictví lidstva UNESCO. Na projektu spolu s českými skláři spolupracovali zástupci sklářských komunit z Francie, Finska, Německa, Maďarska a Španělska, které sužuje podobná starost o zachování autenticity a rodinných podniků na úkor laciných výrobků z továren, které se za ručně vyrobené sklo často jen vydávají. Nominaci do vlastních rukou převzali zástupci UNESCO v centrále v Paříži.

O výsledku se rozhoduje v těchto měsících a do konce roku by se rodinné nejen české sklářské podniky měly dozvědět finální rozhodnutí odborné komise. “Byl by to pro nás splněný sen,” přiznává sklářský mistr Ladislav Ševčík ze Železného Brodu. Právě on je jedním z těch, kteří dlouhodobě bojují s podvodníky, kteří se snaží na jeho léty budované značce přiživit.

Rodinné sklárny rozhodně nejsou uzavřený svět, do kterého se nedá nahlédnout. Kromě už zmiňovaného jabloneckého Muzea skla a bižuterie se každoročně konají akce, na nichžjsou výrobky severočeských skláren prezentované. Většinu informací o Křišťálovém údolí lze najít na webových stránkách crystalvalley.cz.

lux, foto lux + www.crystalvalley.cz