První domovinkou otevřenou v kraji je ta turnovská. Letos je jí 40 let a začínala se šesti klienty

Klíčovou osobou, která se zasadila o vznik domovinky v Turnově, byla paní Marie Příhonská, dlouholetá vedoucí pečovatelské služby. Vše vybudovala prakticky od píky. Zasadila se o to, aby byl v Turnově otevřen Pečovatelský dům – a to v objektu a podmínkách, které by byly odpovídající jeho důležitosti a mohl sloužit jak zázemí pečovatelek, tak i klientům. Spoustu času strávila přesvědčováním úředníků, řemeslníků a institucí, že pečovatelský dům je potřeba a s jasnou vizí se pustila do jeho budování.

V roce 1983 se rozhodla otevřít v rámci pečovatelského domu domovinku. Každé ráno, kolem osmé hodiny, bylo řidičem do centra sváženo šest uživatelů. A proč byla kapacita právě šest? Protože se jich více do svozového automobilu nevešlo. V domovince již na uživatele čekala paní pečovatelka. V tehdejší době nebylo potřebné konkrétní vzdělání nebo zkušenosti, ale důležitá byla hlavně chuť do práce. Přijata byla bývalá učitelka mateřské školy, t.č. již v důchodu.

Během dne hráli uživatelé v domovince různé hry, četli se knihy, hodně si všichni povídali mezi sebou. Paní pečovatelka byla pouze přítomna, kdyby bylo něco potřeba, musela se postarat o chod domovinky.

V rámci pečovatelského domu mohli uživatelé domovinky využívat dvě lehárny – zvlášť pro ženy a muže a koupelnu. Koupelna byla hojně využívána, protože v té době nebylo samozřejmostí, že by měl doma každý k dispozici koupelnu.

Kolem půl třetí byli uživatelé opět sváženi do svých domovů. Pravidelně každý den, po celý týden, chodila stejná skupina uživatelů. Většinou to byly ženy, ale i muži do domovinky docházeli. Služba byla určena pouze pro obyvatele města Turnov.

A teď něco prozaického z kroniky DPS z roku 1984, ve které se o „majáku domověnka“ píše:

„Ráno starouškové přicházejí a odpoledne zas domů do svého prostředí náš autovládce všechny odveze. Den rychleji uběhne a není člověk přece jen tolik sám. Sestřička se stará, aby nikomu smutno nebylo. Trochu se cvičí, čte, povídá, vypráví a tak ten čas letí. A letí rychle.

Různé změny, strasti i radosti. Ale dokud naše domověnka na nás pamatuje, je nám dobře. Jsme za vše vděčny.

Je mrazivá zima, ale v kulturce příjemné teplo, ševelí hovor, smích a je nám všem dobře. Potřebovali bychom zlatou rybičku, aby řekla „jdi domů, je tam pro vás velká domověnka, do které se všichni vejdete“. To by byla pohádka v atomovém věku, že?

I bez takové pohádky kol nás pobíhají ženy v bílém, cinkot a smích, veselé scénky, v teploučku se nám oči pomaloučku i zavírají, ale honem se zas musí člověk vzpamatovat. Co by dělal v noci….“

Na začátku roku 1985 docházelo do domověnky pravidelně 5 žen a 4 muži.

Od roku 1983 do dnešní doby uběhlo spoustu času a nastalo hodně změn. Péče v centru denních služeb se zprofesionalizovala, pečující personál musí mít i nyní hlavně nadšení pro práci s lidmi, ale také dostatečnou kvalifikaci a nadále se musí průběžně vzdělávat.

Do domovinky stále každý den svážíme naše uživatele, ale záleží na nich, jaké dny si dopředu zvolí a není pravidlem, že každý den je osazenstvo stejné. Okamžitá kapacita domovinky je maximálně 12 uživatelů.

Po celý den je v domovince naplánován individuální program dle přítomných uživatelů. Zpravidla začínáme dopolední rozcvičkou, pro protažení těla a procvičení motoriky. Poté trénink paměti formou různých doplňovaček, hádanek, sudoku. Čas i nyní rychle letí a už je čas k obědu. Na oběd docházíme o patro výš do jídelny Domova důchodců Pohoda, kde je často příležitost setkat se s místními obyvateli, kteří k nám do domovinky dříve docházeli nebo se vzájemně poznávají z časů minulých. Po obědě je ideální čas na návštěvu místního bufetu, kde je vždy něco dobrého k odpolední kávě.

Kdo je zvyklý na odpolední odpočinek, má možnost využít jednu z pohodlných válend. Další si rádi poslechnou četbu na pokračování, povídají si nebo zpívají.

Častou zálibou jsou také ruční práce, ať už pletení, malování, tkaní koberečků nebo některá z aktivit, kdy vyrábíme sezónní výrobky. Na jaře například setí osení a příprava na velikonoční výzdobu a v zimě pečení vánočního cukroví, výroba vánočních ozdob a zpívání koled. Každé roční období má také svá specifika a své oslavy a tradice. Průběžně během roku si o těchto tradicích povídáme a je velmi zajímavé jak se postupem let mění a zároveň jak jsou různé dle regionů, odkud k nám uživatelé přicházejí.

Velmi oblíbené jsou výlety po okolí, někdy spojené s návštěvou cukrárny, muzea nebo výstav.

Vlídný personál, příjemné zázemí a společné trávení volného času. V domovince je nám dobře i po letech.

Zpracovala: Markéta Brebtová za spolupráce paní Marie Příhonské a za využití Kronik DPS