Kunratice u Cvikova jsou novým majákem na mapě světového skla, zdejší Křišťálový chrám hostí velkolepou výstavu Bořka Šípka

04. 04. 2022 | 0:00

Výtvarník, architekt, designér, pedagog, filozof a podle svědectví přátel v neposlední řadě i výborný kuchař Bořek Šípek (1949 – 2016) je světovým fenoménem. Už jen proto, že málokterý umělec se může pochlubit portfoliem prací sahajícím od impozantních budov přes interiéry, nábytek a jídelní servisy až po velmi široké spektrum děl skleněných od objektů měřících několik metrů až po filigránské šperky.

O Bořku Šípkovi bylo napsáno mnoho ve všech světových jazycích. Heslo Šípek naleznete v mnoha publikacích o umění, takže jen krátce shrnu to, co umělce snad nejlépe vystihuje. Bořek Šípek se narodil v Praze. V patnácti letech osiřel a jeho poručníkem se stal sklářský mág René Roubíček. Když Bořek v roce 1968 emigroval, jejich cesty se rozdělily, ale byl to právě mistr Roubíček, kdo Bořka Šípka během jeho návratů ke sklu přivedl. V Německu Šípek vystudoval architekturu v Hamburku a filozofii ve Stuttgartu.Křišťálový chrám se v Kunraticích u Cvikova nachází přímo naproti sklárně Pačinek a opravdu ho nelze minout. Skleněná džungle z Pačinkovy dílny expanduje až ke kostelu Nalezení sv. Kříže.Doktorát z architektury získal v Delfách a řadu let pak působil v Amsterodamu. Jeho hvězdnou kariéru nastartovala práce pro několik světoznámých firem (například pro výrobce nábytku Driade nebo pro módní dům Karla Lagerfelda). Navrhl řadu významných budov i rodinných domů. Jeho portfolio bylo ale již tehdy mimořádně široké, je například podepsán i pod návrhy scénografií a divadelních kostýmů.Křišťálový chrám, pohled z kůru.David Sobotka, kurátor výstavy (vpravo), a sklář Jiří Pačinek, vůdčí osobnost projektu Křišťálového chrámu. Po revoluci se vrátil do Prahy. Založil zde vlastní umělecké studio, stal se profesorem na VŠUP, hradním architektem a poradcem Václava Havla. V letech 2005 až 2012 byl děkanem Fakulty umění a architektury Technické univerzity v Liberci, kde založil zcela nový studijní obor Environmentální design.Vernisáž byla opravdu velkolepá, kromě rodiny a významných osobností veřejného života dorazili především umělcovi bývalí kolegové.Navzdory tlačenici se během vernisáže nic nerozbilo.Zásadním milníkem ale bylo založení sklárny Ajeto v Lindavě roku 1991, kterou vybudoval společně s Petrem Novým a Liborem Fafalou. V březnu 2012 pak otevřel Studio Anežka, kam soustředil výrobu svých skleněných objektů a originálního designového skla. Klíčem k Šípkovu fenomenálnímu úspěchu na poli tvoření ze skla bylo to, že se mu podařilo svůj tým přesvědčit, že lze vyrobit věci, které tradičně zaměření skláři považovali za nereálné. Tak vznikl světový fenomén sklářského umění Bořka Šípka.Nejsilnější okamžik úvodu, někteří bývalí spolupracovníci Bořka Šípka vzpomínají na léta společné práce. Po velké retrospektivní výstavě, která před dvěma lety zaplnila pražský Tančící dům, máte nyní neopakovatelnou šanci obdivovat Šípkovo sklo a také několik kusů nábytku a jídelních servisů v Křišťálovém chrámu v Kunraticích u Cvikova naproti sklárně Jiřího Pačinka. Na výstavě je k vidění skoro sto padesát exponátů. Základ tvoří díla z vlastnictví rodiny Bořka Šípka. Mnoho exponátů zapůjčila i rodina Davida Sobotky, kurátora projektu, a další majitelé.Z výstavy.David Sobotka byl Šípkovým dlouholetým spolupracovníkem, takže by se mohlo zdát, že postavit výstavu pro něj bylo jednoduché. Opak je pravdou. „Já vždy Bořkovi pomáhal stavět výstavy, a tak jsem vzpomínal na ty momenty. Ale tentokrát jsem tu byl najednou v kostele sám. Tak jsem se v duchu Bořka ptal: Líbí se ti to? Udělal jsem to dobře? Vím, že to zní trochu ulítle, ale tak to prostě bylo. Byla to taková meziplanetární komunikace, nebo jak to nazvat,“ popisuje proces začleňování mistrových děl do chrámového prostoru kurátor Sobotka.Vernisáž si nenechala ujít ani starostka České Lípy Jitka Volfová.Nutno říci, že prostor kunratického Křišťálového chrámu skvěle akcentuje duchovní rozměr té skleněné krásy. Spokojený je i farář Rudolf Repka, který byl jedním z lidí, kteří stáli u přeměny klasicistního kostela Povýšení sv. Kříže na chrám skla. Vysvětluje: „Obdivovat toto umění je podobné, jako když půjdete do Rudolfina na koncert. Já jako věřící na koncertě prožívám něco duchovního, i když ta skladba třeba duchovní není. Jsem přesvědčený, že lidé, kteří přijdou sem, si odnesou podobný zážitek. A někteří, kteří výstavu navštíví, až tu nebude dnešní nával, si třeba sednou do lavice a budou rozjímat.“Hovoří farář Rudolf Repka.S trochou nadsázky se dá i říci, že otec Repka je do určité míry spolukurátorem výstav pořádaných v Křišťálovém chrámu, protože jak říká: „My pro chrám vybíráme taková díla, aby ladila s prostorem a původní funkcí. Já se na této výstavě sice přímo nepodílel, ale David (pozn.: míněn Sobotka) se neurazí, když řeknu, že jsem si ho již vychoval.“Na výstavě je nejen Šípkovo sklo, ale i několik kusů nábytku a porcelánový jídelní servis.Dalibor Šípek, mistrův syn a rovněž sklář, je stručný, když konstatuje: „Jedním slovem nádherný. Je to nádherná výstava a hlavně vím, že můj otec měl takové prostory rád. Určitě by s místem a s tím, jak to tady vypadá, souhlasil.“
Zpěvačka Leona Machálková, která svého času byla Šípkovou partnerkou a porodila mu syna Artura, expozici hodnotí slovy: „Bořek o sobě vždycky tvrdil, že je, díky pánu Bohu, ateista. Ale když člověk přihlédne k jeho laskavosti, otevřenosti, myslím, že sem dokonale zapadá. Hlavně by ho určitě potěšilo, kdyby viděl, že ho lidi mají rádi a vzpomínají nejen na jeho odkaz, ale jak tady všude kolem sebe slyším, zejména na to dobré, co s ním zažili, protože zážitky to byly pro všechny velmi intenzivní.“Výzdoba oltáře.To konečně slyšeli všichni účastníci slavnostní vernisáže, na kterou dorazili nejen rodinní příslušníci a představitelé samosprávy kraje a některých měst, ale především skláři a bývalí členové Šípkova týmu. Ti pak byli vyzváni, aby jednou větou vyjádřili, co pro ně Bořek Šípek znamenal. Padaly nejen očekávané formulace jako kamarád, odborník, zdroj inspirace, ale i takové komplimenty jako výborný kuchař, skvělý společník. Někdo přidal i vzpomínku na bohatýrské noci v oblíbené sklářské hospodě.Leona Machálková.Leona Machálková k tomu dodává: „Já mám radost vždycky, když se nějakým způsobem rozzáří Bořkova hvězda. Jeho tvorbu jsem obdivovala ještě dříve, než jsme se seznámili. Život po jeho boku mě nějakým způsobem zorientoval a přivál mi do cesty spoustu pozoruhodných lidí, od kterých jsem také nasála určitá moudra a pravdy. Díky němu jsem pronikla pod povrch věcí a velice si ho a jeho tvorby vážím. Byl to umělec s přesahem našich hranic, a ač nejsem žádný odborník, tak podle mého názoru nebyl za svého života zdaleka doceněný.“Některé názvy Šípkových děl jsou naprosto srozumitelné, jiné zůstávají pro nezasvěceného pozorovatele hádankou. Až si výstavu budete prohlížet, určitě vás zaujmou mnohdy kuriózní názvy exponátů. Bořek Šípek totiž svým dílům dával často jména po sklářích, brusičkách, formařích a dalších spolupracovnících, kteří tvořili jeho umělecký tým. Takže uvidíte exponát nazvaný Kubela, Kotena, Kuchta, Sobotka, Mader, Cajthaml a tak dále.Váza Pačinek.Vázu svého jména zde má i strůjce Křišťálového chrámu Jiří Pačinek. Přiznává: „Je to moje srdcovka. Pačinka mám rád, častokrát jsem ho dělal. Na rozdíl od většiny věcí, které tu vidíte. Většinu dělal pan mistr Ivan Kubela. Já byl jen u něčeho. Ale mám rád všechny Šípkovy věci, některé jsou geniální, a teď, když to vidím s odstupem času, si říkám, že to je ještě geniálnější než tenkrát.“Vystaveno je i několik osvětlovacích těles.Symetrických lustrů byly vyrobeny tisíce. Ale v přírodě přece věci nejsou strojově symetrické. Stejně jako tento Šípkův lustr.Jiří Pačinek pokračuje: „Vážím si toho, že jako mladý kluk jsem mohl být součástí něčeho tak velikého. Sledovat a pracovat s takovou hvězdou, jako je Bořek Šípek, mě vyvíjelo a posouvalo dál a vlastně mě to posouvá dodneška. A hrozně moc si vážím toho, že jsem se svým týmem mohl vytvořit výstavu takovému člověku. Vzniklo to bez peněz, naopak nás to nějaké koruny stojí, ale nás to baví, je to pro radost, a kdo umí dělat rukama, tak si to uvědomí, že za tím je hrozně moc práce.“Neuchopitelná, tak se jmenuje váza, kterou navrhl pro Bořka Šípka Václav Havel.Popředí dominují tři štíhlé objekty vytvořené pro Karla Lagerfelda.Mezi exponáty je i řada perliček. Tou asi největší je váza Neuchopitelná, kterou v roce 2012 navrhl pro designera Bořka Šípka nedesigner Václav Havel. „Máme tu i vázu Millenium, kterou Bořek Šípek navrhl společně s Václavem Havlem k novému tisíciletí. Na stěně k tomu je i dopis Václava Havla,“ připomíná kurátor Sobotka. K nejprestižnějším exponátům pak bezpochyby patří tři objekty z čirého křišťálu vystavené vedle hlavního oltáře. Jde o dílo navržené a vyrobené v letech 1993 a 1994 pro soukromou rezidenci módního guru Karla Lagerfelda.Skleněný oltář v pozadí není pochopitelně dílem Bořka Šípka. Jde o nejcennější historickou součást kostela, nalezenou a zrestaurovanou teprve nedávno.Výstava Křišťálový Šípek skončí 31. května. Již ve čtvrtek 9. června se v kunratickém Křišťálovém chrámu bude konat velkolepé zahájení výstavy Reného a Miluše Roubíčkových, nazvané Setkání. Ale to ještě do konce roku nebude všechno. V září se zde představí významný český rytec Arno Čančík, který letos oslaví osmdesátiny. Je například autorem rytin daru, který se u Pačinka vyráběl pro papeže Františka. Bližší informace o otevírací době a o vstupném do Pačinkovy sklárny a do Křišťálového chrámu naleznete na www.pacinekglass.com.

Text a foto Mad

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.
Další informace