Svět podle J. Vokurky: Některé příchuti po nás lidi chtějí a my víme, že by byly komerčně úspěšné, ale nám nechutnají, tak do toho nejdeme

Na pozvánce je uvedeno, že Den otevřených sudů firmy Kitl se v Jablonci na Žižkově vrchu letos koná naposled, znamená to, že napřesrok se budou nové produkty již křtít v areálu bývalé Vratislavické kyselky?
Jan Vokurka: Ano, jsme těsně před dokončením, což znamená, že nám chybí pár měsíců do dokončení výrobní haly. My v první řadě potřebujeme výrobní prostory, což je hala naproti zámečku, vybudovaná v osmdesátých letech. Její rekonstrukci jsme rozdělili na dvě fáze. V první fázi jsme vybudovali sklad, ten již od jara funguje a teď ve druhé části doděláváme prostory pro technologii, což je mnohem složitější.Rekonstruovaná hala opravdu vypadá spíš jako úplně nová, ale zámeček, symbol Kyselky, zatím zarůstá…
Jan Vokurka: Abyste pochopili, ten areál je velký a my jako první nemůžeme opravovat zámeček. Tam jsme zatím ve fázi nějakého stavebně historického průzkumu. To je historická stavba, která bude kromě spousty peněz potřebovat spoustu energie a přemýšlení. 

A kdy se tedy do areálu „Kyselky“ přestěhujete?
Jan Vokurka: Teď máme letní sezónu, ta přejde do sezóny zimní, takže myslím, že nejsme schopni stěhování zorganizovat letos, počítám, že k tomu dojde někdy po Novém roce. To je můj odhad. A když už tam bude výroba, tak tam napřesrok uděláme i Den otevřených sudů.

Hned za vjezdem do areálu mě zaujala další osamoceně stojící budova, kterou zatím zakrývá velký billboard, k čemu slouží?
Jan Vokurka: To byla mazutová kotelna, jedna z nelogičností, kterých je v areálu spousta. Z ní vedly produktovody přes celý areál dozadu do té velké haly. Jen si vezměte ty ztráty, které cestou vznikaly. Dnes máme kotelnu velkou jako půlka této zasedačky a je mnohem efektivnější. Takže my dnes děláme v zásadě vše o píky znova, aby to bylo tak, jak se to má dělat, a mělo to logiku. Nedávno mi kdosi řekl: „Pane Vokurka, vy jste první majitel od roku 1989, který tu realizuje kroky, které dávají smysl." To mě pochopitelně potěšilo.

Když jste křtil základní kámen rekonstrukce, prohlásil jste, že jste Vratislavickou kyselku ještě neochutnal, platí to stále?
Jan Vokurka: Stále to platí, ale zrovna tento týden se mi o tom zdálo, že ji ochutnávám. Já ji opravdu nikdy nepil a minulý týden jsem měl živý sen, že jsem ji ochutnal a byla dobrá, taková jiná než jiné minerálky, ale byla dobrá.

Také jste před rokem zmínil, že s uvedením Vratislavické kyselky na trh počítáte zhruba v roce 2022, to také stále platí?
Jan Vokurka: Ten termín 2022 je nejbližší možný. Spíš to vidím na léta 2023 až 2025. Je to kvůli tomu, že tam je strašná spousta kostlivců a je to velmi složité jak legislativně, tak technologicky i finančně. Já to přirovnávám k tomu, jako bychom tam chtěli těžit uhlí. Takže říkám, že nám to potrvá tři až pět let.

O kolik po přestěhování navýšíte produkci?
Jan Vokurka: Tady již několik let pracujeme na hraně. Před deseti lety nám prorokovali, že se sem za rok nevejdeme, a vydrželi jsme to dalších deset let, ale nyní již byl nejvyšší čas jednat. Ve Vratislavicích se možnosti naší výroby zdesetinásobí. 

Vlastníte též rozvojové pozemky v Pěnčíně, jak je využíváte?
Jan Vokurka: Ty jsme koupili před Kyselkou, abychom původně měli kam expandovat, což bylo s nákupem Kyselky odloženo. Ale aby neležely ladem, vysázeli jsme na nich bezový sad, který nám dává bez do našich syrobů.

Na Den otevřených sudů i letos zavítali představitelé politických špiček kraje, ale nový pomeranč a citron tentokrát nekřtili oni. Proč?
Jan Vokurka: My jsme si každoročně zvali na křest speciální hosty, ale když jsem tentokrát přemýšlel, kdo by byl ten nejlepší kmotr letošních novinek, řekl jsem si, že nejlepšími kmotry by byli všichni zaměstnanci firmy Kitl. Poznáte je podle pomerančovo citronových triček. (Poznámka: Na pódiu bylo opravdu rušno, ač firma má „jen“ 25 zaměstnanců a 10 brigádníků. Pro srovnání, takto to vypadalo loni, když se křtil Kitl okurka: genus.cz)

Jestli jsem si vaše portfolio prohlížel pozorně, tak se dá říci, že letošek je výjimečný i tím, že jste křtili novinky dvě. Jindy byl představen jen jeden nový výrobek. To je strategie, nebo vám vývoj trvá tak dlouho?
Jan Vokurka: Dnes máme v nabídce deset syrobů.  Když připravujeme nový, tak chceme, aby byl ne o trochu, ale o tři třídy lepší, než má kdokoliv jiný. A to myslím obecně, my opravdu sledujeme trh celosvětově. Takže pečlivě ladíme každou složku, každý detail včetně etikety. A v tom chceme také pokračovat. 

Jak dlouho tedy trvá vývoj jako takový?
Jan Vokurka: Opravdu by nebyl žádný problém vyrobit do zítřka dalších deset příchutí. Ale to umí každý a dostanete se do běžného šedého průměru. Proto nám to trvá rok. A je tu ještě jedna věc. Některé příchuti po nás lidi chtějí a my víme, že by byly komerčně úspěšné, ale nám nechutnají, tak do toho nejdeme. Třeba si vezměte rakytník, všichni po nás chtějí rakytník a nám to nechutná, omlouvám se za to, ale nám to přijde hnusný, tak ho nevyrábíme. A to je ono, my jdeme vlastní cestou. Nebudu dělat něco jen proto, že to je byznys. My tomu, co děláme, věříme. Abych mohl něco dělat, musím tomu věřit a pak s tím můžu jít na trh. Prostě rakytník od nás na trh ne. 

Proč zrovna citron a pomeranč a proč až letos? Citronový a pomerančový syrob podle mě patří v regálech obchodů k základnímu zboží.
Jan Vokurka: Tak citron ne, ten je poměrně unikátní, s pomerančem máte pravdu, že je masový. My ale vždy šli vlastní cestou, nikdy jsme nekoukali po konkurenci z toho důvodu, že bychom je chtěli kopírovat. My máme vizi, za tou jdeme a ostatní spíš kopírují nás. Před lety jsme dali na trh grapefruit, který patří k našim nejprodávanějším. A když jsem viděl, jak mají lidé rádi citrusy, řekl jsem si, že je to příležitost nabídnout jim citrusy, ale po našem. Když naše syroby ochutnáte, jsou úplně jiné než ty ostatní.  

Jak o tom chcete přesvědčit zákazníky?
Jan Vokurka: Nám velmi pomáhá, že jsme zavedená značka. Máme dokonce takové zákazníky, kteří nám věří natolik, že jsou schopni objednat celé palety novinek, aniž by věděli, co to bude za příchuť, natož aby je ochutnali, protože my to vždy do poslední chvíle tajíme. To je síla značky. Pochopitelně děláme spoustu věcí na podporu značky i produktů. Dnešní ochutnávka je jen jednou z nich.

Překvapilo mě, že jsem značku Kitl nenašel mezi kandidáty na Regionální potravinu Libereckého kraje. Vy se neúčastníte? 
Jan Vokurka: My se s regionální potravinou několikrát spálili. Tu soutěž organizuje Ministrestvo zemědělství a pod něj spadá Státní potravinářská a zemědělská inspekce a ta té soutěže zneužívá k vysílání svých inspektorů. My věci děláme poctivě, ale v boji s paragrafy často narazíte. Například v roce 2013 jsme na trh uvedli výrobek, který jsme nazvali Medové víno, protože na rozdíl od běžné medoviny nebylo dobarvováno cukrovým kulérem a bylo světlé. Činili jsme tak v dobré víře, výroba medoviny je v podstatě stejná jako u vín. Medové víno jsme přihlásili na Regionální potravinu a přišel nám zákaz používat v názvu termín víno, protože to není z vinné révy a med nefiguruje na seznamu výjimek (na kterém třeba ovoce je, a proto je označení ovocné víno přípustné). Nebo dělám syroby se stoprocentním ovocným podílem a dva roky jsme se s ministerstvem přetahovali o označení 100%, protože v syrobu je od jeho podstaty i cukr. 

Jak se firma Kitl vypořádala s koronavirem a vypnutou republikou?
Jan Vokurka: Máme štěstí, a to doslova, protože oproti loňskému roku máme nárůst 18%. Sice nám vypadly dodávky do restaurací, ale dodávky do e-shopů vylétly dramaticky vzhůru. A pak, vyrábíme produkty, které si lidé užívají doma. Sudové pivo bychom neprodali, ale syrob máte doma, a když jste kvůli koroně zavření doma, rádi si dopřejete. Naší úplně největší hitovkou koronakrize byl  Eligin, což jsou zázvorové kapsle na podporu imunity, které jsme vyvinuli ve spolupráci s profesorkou Jiřinou Bartůňkovou. To byl v tom období hlavní tahoun našeho růstu. Takže nebylo to o tom, že bychom byli lepší než ostatní, prostě jsme měli štěstí.

Děkuji za rozhovor                            Ptal se a fotografoval Mad