Technické muzeum Liberec nutně potřebuje návštěvníky. Zaujmout mají unikátní novinky: historická motorka  Böhmerland a její sestra pro 21. století

Jiří Němeček, bývalý ředitel a hlavní iniciátor myšlenky technické muzeum v Liberci založit, k tomuto výpadku navíc připomíná: „Je třeba dodat, že všichni ostatní, i v kultuře, dostali nějakou dotaci. Technické muzeum nedostalo nic, protože se nevešlo do žádného správného dotačního šuplíku.“ S rozšířením muzea do téměř všech stojících pavilonů bývalého areálu LVT navíc vzrostly režijní náklady. V současné době má muzeum deset zaměstnanců, chlapců se ZTP, v jejichž rozvoji tato práce hraje nenahraditelnou úlohu. Kromě výpadku na vstupném stojí za dalším reálně hrozícím problémem fakt, že hlavním přispěvatelem muzea je město Liberec, jehož finanční situace je nyní velmi špatná. A koronavirová krize citelně zasáhla i sponzorující firmy. „Jsme vděčni za každý příspěvek. Když nám dá firma za rok 30 tisíc, je to už ohromná pomoc“, říká Tomáš Kysela, předseda spolku Technické muzeum Liberec, a s trochou nezbytného optimismu dodává: "Návštěvnost se ale teď opravdu zvedá. Chodí průměrně 50 návštěvníků denně, hlavně turisté, a počty rostou. Co se otevřely hranice, je tady neuvěřitelné množství Němců, kteří nás navštěvují velmi rádi. Myslím si, že prázdniny rozhodnou o našem bytí a nebytí. Měly by být silné, protože všichni hlásí, že mají naplněno. Tak doufám, že díky vstupnému přežijeme tento rok.“ Tomáš Kysela, v předchozím volebním období náměstek pro technickou správu majetku města Liberec, převzal po odchodu Jiřího Němečka do politiky štafetu v udržování a rozvoji muzea. Připomínám to proto, že tito dva muži spolu již před tím spolupracovali, vlastně si po volbách vyměnili pozice, takže kontinuita rozvoje muzea zůstala zachována s tím, že důraz je nyní dáván na větší vazbu expozic k regionu. S tím bezprostředně souvisí příběh získání dvou unikátních motocyklů, které se určitě stanou magnety letošní sezóny. Trochu překvapivé je, že nové exponáty mající vazbu k našemu regionu se muzeu povedlo získat až napotřetí. Tomáš Kysela vzpomíná: „Před pár lety jsme na radnici přijali paní Angeliku Linser, vnučku továrníka Linsera, který měl fabriku tady v Liberci (pozn.: zejména motocykly Zeus a automobily). Tehdy jsme zjistili, že se dochovala jedna motorka, velmi dobře zachovaná a v původním stavu. Říkali jsme si, že by bylo krásné ji jako zápůjčku získat do muzea. To bohužel nevyšlo.“ Jestli si myslíte, že se majitel obával odcizení, máte do jisté míry pravdu. Vlastník se ale ani tak neobával, že by z muzea někdo stroj ukradl nebo poškodil, ale bál se, že takto volně vystavený exponát by mohl někdo zdokumentovat a vyrobit kopii, což pak, ač jde o moderní repliku, snižuje překvapivě jedinečnost a hodnotu originálu. Pak muzeum jednalo s Národním technickým muzeem v Praze, kde se v depozitáři práší na jednu motorku z produkce liberecké firmy RAF. To zase nevyšlo proto, že liberecké muzeum se tehdy teprve rozjíždělo a první expozice v pavilonu A opravdu nepůsobila úplně profesionálně. Nicméně jednání znovu probíhají. „Stále o to bojujeme, protože ta Rafka sem patří,“ ujišťuje mě Tomáš Kysela a věřím, že máme šanci, protože vzhled expozic udělal velký krok kupředu. Nakonec vyšel až třetí pokus a to s motocyklem Čechie - Böhmerland, vyrobeným v Krásné Lípě, což již není přímo V Libereckém kraji, ale v regionu určitě ano.Stroje této značky, kterou proslavil nejdelší sériově vyráběný motocykl na světě dlouhý 3,17 m, patří ke kultovním kouskům na přehlídkách a srazech fandů historické techniky. Böhmerlandy jsou vysoko ceněné, protože značka existovala poměrně krátce a to mezi lety 1924, kdy Albin Hugo Liebisch navrhl první model, a rokem 1939, který znamenal konec produkce a převedení na válečnou výrobu. Vlastně se ani neví, kolik motorek Čechie pro české kupce a Böhmerland pro ty německé bylo celkem vyrobeno. Dochovaly se jen fragmenty účetnictví a údaje badatelů se pohybují v rozmezí 750 až 1 650 kusů, přičemž pravděpodobnější je první číslo. Nejrozšířenějšími byly modely s motorem o objemu 600 cm³ Liebischovy vlastní konstrukce. Před koncem firmy stihl Liebisch ještě zařadit do výroby model o objem 700 cm³, ale není známo, že by nějaký kus z této řady dnes ještě existoval. Délka motorek byla podle legendy motivována tím, že paní Liebischové vadilo, že si na motorce nemůže vyjet celá rodina. Koneckonců nápad, aby motorka nahradila auto, které si před 2. světovou válkou opravdu nemohl dovolit každý, byl zajímavý i komerčně. A když se k nejdelší čtyřmístné Čechii připojila dvoumístná sajtkára, mohla na výlet opravdu vyrazit celá rodina. Jeden sběratel z Nové Paky, spřátelený s muzeem, má po dědečkovi motocykl Böhmerland z roku 1938 o objemu 350 cm³ a výkonu 9 kW. Prameny uvádějí, že se dochovaly pouhé tři kusy s tímto obsahem, z toho jen dva pojízdné. Krásný starý stroj zrekonstruoval tak perfektně, že nejen vypadá jako nový, ale majitel najednou zjistil, že má problém. Tomáš Kysela vysvětluje: „Na té motorce jezdil jeho dědeček, jeho otec a on na ní jezdil na srazy. Jenomže po té úspěšné renovaci se najednou bál s ní vyrazit do terénu, aby ji snad náhodou někde neodřel nebo jinak nepoškodil. Ona je díky své délce poněkud hůře ovladatelná. A protože studoval na liberecké průmyslovce a my sídlíme hned pod ní, oslovil nás, zda bychom neměli zájem umístit ji do expozice.“Muzeum se pochopitelně nadšeně chopilo této příležitosti, ale rozhodlo se potenciál myšlenky ještě rozvinout a k originálu z roku 1938 získalo i důstojného pokračovatele z roku 2019. Jak jsme vás již informovali ZDE a ZDE, nadšenec Peter Knobloch z Turnova, majitel prototypové dílny, se po osmdesátileté pauze v historii značky Böhmerland rozhodl navrhnout a postavit  Böhmerland pro 21. století. A co si naplánoval, to také zrealizoval. Nejenže vyrobil deset sběratelských kusů  Böhmerland 21, které byly prodány ještě než byla první motorka zkompletována, ale má i elektrickou verzi a v hlavě další model, který by již mohl být vyráběn i malosériově. Technickému muzeu Liberec se tedy povedl skvělý tah, dvě unikátní, designově skvěle navržené motorky vzdálené od sebe 80 let si zde můžete prohlédnout bez použití stroje času na pár metrech čtverečních. Nová expozice je rovněž malou ukázkou směru v prezentaci, kterým by se muzeum do budoucnosti rádo ubíralo. Böhmerlandy jsou profesionálně nasvíceny a vystaveny v odděleném boxu, kde návštěvník nalezne dvě informační tabule zasvěcující do historického a místního kontextu. Nechybí ani televize, na kterou se promítá dokument o motorkách Böhmerland. Byl jsem příjemně překvapený, když jsem zjistil, že jde o dílo z produkce GENUS TV.
Do budoucna má muzeum navzdory hrozícím finančním potížím další plány. Preciosa, která je jedním ze stěžejních partnerů muzea, pracuje na návrhu expozice, ve které bude na ploše 6 m x 6 m interaktivně vysvětlena výroba skla od hromady písku až po výsledný produkt. V závěrečné části prohlídkové trasy by rovněž měla vzniknout expozice představující moderní směry ve vývoji a výrobě, prodlužující použitelnost výrobků a zajišťující jejich opravitelnost. Asi nejpodstatnější ale je, že na rozdíl od doby po konci LVT a před otevřením muzea dnes areál opět žije.

Text a foto Mad