Znovuoživení ferdinandovského betlému, výzva pro restaurátory, detektivy a mecenáše

Gustav Augsten se narodil roku 1871 v Bílém Potoce a do Ferdinandova se přestěhoval roku 1911. Tehdy pravděpodobně získal i jádro betlému, pocházející zřejmě již z druhé poloviny 19. století. Za manželku měl Češku, která zemřela roku 1919. Po její smrti začal na původně nepohyblivém betlému intenzivně pracovat a pokračoval i poté, co se roku 1921 podruhé oženil. Statický betlém byl nejen rozpohybován, ale i dramaticky rozšiřován o další figury a celé výjevy až do roku 1938. Vystaven byl v dodnes kultovní ferdinandovské hospodě U Cimpla (tehdy Waldfrieden, MAPA), kde Augsten bydlel a byl zde hospodským. Dílo bylo funkční až do Augstenovy smrti v roce 1949, ale poslední tři roky pohyblivé mechanismy udržoval v chodu raspenavský hodinář Šikola. Pak betlém chátral až do poloviny osmdesátých let minulého století, kdy ho kdosi začal ničit a cennější díly rozprodávat. Kdyby se tehdy do věci nevložil Milan Maršálek, majitel kovárny Ondřeje Stelziga v Dolní Řasnici a tvůrce skanzenu Český svět, asi by se po Augstenově betlému slehla zem. Pan Maršálek vzpomíná: "Já se o betlému dozvěděl v okamžiku, když byly v roce 1985 přes starožitnictví v Liberci nabízeny jednotlivé figury. Ty se již asi nikdy neobjeví, jejich další cesta byla podle mě jednoduchá, po zastávce v Liberci skončily v Německu. Já zbylé torzo koupil a uložil do depozitáře." Letošní výstava je první prezentací toho, že betlém existoval, a obsahuje především ukázky postupu kroků k jeho záchraně a opětovnému zprovoznění. Podle toho, co pan Maršálek stačil zachránit a co dále vypátral, byl ferdinandovský betlém v pravdě monstrózní a je prakticky jisté, že na jeho výrobě se muselo podílet více lidí různých profesí. Pan Maršálek připomíná: "Není to tak, že by to dělal sám Augsten už jen proto, že součástí betlému jsou i figury starší, pravděpodobně i z konce 19. století." Horizont biblického výjevu je dlouhý 12 m, což odpovídá tomu, že betlém byl komponován na zhruba čtvercové ploše 4 x 4 m. Zachovalo se 320 figur z údajných pěti stovek a 150 stromů. Největší figury jsou přes 50 cm vysoké, nejmenší, tvořící horizont betlémské krajiny, jsou 2,3 cm vysoké. Z větší části jde o figury a stavby vysoce profesionálně namalované a vyříznuté z desek z materiálů, které byly zrovna po ruce, například z krabic od zboží, což mimochodem v řadě případů umožňuje zpřesnit datum vzniku. Trojrozměrných vyřezávaných figur bylo asi padesát, přičemž zmizelo 30 až 40, nutno zdůraznit, že těch hlavních. Vlastně se dá říci, že to, co chybí, je především tato dřevěná část. Na výstavě prezentované jesličky jsou nově vyrobené. Svatou rodinu a tři krále vyrobil polský profesionální řezbář Eugeniusz Maxymovicz před dvaceti lety. Oslíka a kravku vyrobil již pan Maršálek.Podle mého soudu je na betlému nejvíce fascinující pohon, jehož srdcem byl zřejmě vyřazený věžní hodinový stroj, roztáčený kamenným závažím natahovaným přes kladku ve stropě. Hodinový stroj otáčel hlavním hnacím válcem a ten sílu přenášel na tři válce pomocné. Válce byly vzaty patrně z nějakého textilního stroje. Tato soustava rozpohybovávala neuvěřitelných 65 dalších strojků, které animovaly konkrétní scény. Belémář Maršálek se zaujetím vysvětluje: "Každý strojek zajišťoval v průměru pět činností. Tak si 65 vynásobte pěti a budete mít představu o tom, co všechno se kdysi umělo hýbat. Dokonce jsme objevili, že tam jsou i palmy, které se mají vlnit ve větru, ale netušíme jak a neumíme to ani zrekonstruovat, protože to žádný jiný betlém nemá."Pan Maršálek pokračuje: "Dochovaly se stroje, o kterých víme, co dělaly, ale nevíme, jaké figury poháněly. Na druhou stranu máme třeba katr, který má řezat dříví, připravené dříví, figurky dělníků, ale netušíme, jak jediné kolečko, které scénu pohánělo, mohlo realizovat dvanáct pohybů, které jsme napočítali u součástí. A jsou tam další unikátní věci, u kterých budeme muset vypátrat, jak mohly fungovat." A aby toho nebylo málo, vše nasvědčuje tomu, že betlém byl nejen pohyblivý, ale i ozvučený, některé animované scény doprovázely příslušné zvukové efekty. (Velmi zajímavou odbornou zprávu, srozumitelnou i laikovi, naleznete na www.betlemy.cz.)Milan Maršálek na obnově betlému pracuje od roku 1987, většinu věcí dělá sám, nejcennější díly předává profesionálům, ale to stojí peníze, ačkoliv s ním řada odborníků spolupracuje z entuziasmu. Rekonstrukce betlému je i z toho důvodu stále na začátku a opětovné zprovoznění zůstává pouze vzrušujícím snem. Ale všechna čest, pokrok je znát, jak říká betlémář Maršálek: "Ještě před pěti lety nešlo to, co zde vidíte, ani vyfotografovat." To, co se zatím prezentuje z kdysi možná největšího jizerskohorského betlému, si můžete prohlédnout ve vstupní hale Krajského úřadu Libereckého kraje v pracovní dny od 8 hodin do 18 v pondělí a ve středu, do 17 v úterý a ve čtvrtek a v pátek jen do 16 hodin a to až do konce prosince. Třeba se najde někdo, kdo se po zhlédnutí výstavy nadchne pro věc natolik, že nepřispěje jen obdivným slovem v návštěvní knize!

Text a foto Mad