Dubáci a Horačky zorganizovali na statku Davida Zemana 1. podještědské dožínky
Dožínky v Podještědí bývaly trochu jiné než ty, které znáte z národopisných slavností. Byly tu malé statky, a proto dožínky byly spíš rodinnou událostí a obyčejně je neslavila celá vesnice. Ta si počkala až na posvícení.
Kdybych měl před týdnem hádat, kde leží nějaký Bohumileč, možná bych ani netipoval Liberecký kraj. Bohumilče jsou dva, ten ležící v Libereckém kraji je půvabná malá vesnička, administrativně patřící k Českému Dubu. Leží zašitá v údolí Ještědky (MAPA) a statek Na vršku, na kterém dělá vše postaru, zde vlastní David Zeman.Jak vznikl nápad zinscenovat rekonstrukci podještědských dožínek právě zde, mi vysvětluje Jan Havelka, předseda spolku Dubáci: "Se spolkem Dubáci opravujeme v nedalekém Trávníčku (MAPA) krásný roubený hostinec Antonína Berana. Tam pořádáme různé akce, při kterých spolupracujeme s Horačkama."Havelka pokračuje: "Když loni přibyl David Zeman, zdejší šikovný hospodář, tak jsme začali přemýšlet, jak bychom toho mohli využít, a nápad s dožínkami získal konkrétní obrysy. On na našich akcích již jezdil s koněma, a protože na svém statku používá tradiční metody, domluvili jsme se, že to ukážeme lidem. Vlastně dožínky pořádáme podruhé, loni jsme si to vyzkoušeli nanečisto, to byl pilotní ročník, takže letos máme oficiálně první ročník."Dubáci existují již osm let, spolek má kolem dvaceti členů. Pořádá různé akce připomínající historii kraje a opravuje drobné církevní památky. Dožínky jsou součástí projektu Rok na podještědské vsi, podpořeného Ministerstvem kultury. V rámci tohoto projektu byl již společně s Horačkami uspořádán v nedalekých Trávnících tradiční masopust, v Letařovicích v červnu zorganizovali pouť, výsledkem bude panelová fotoprezentace vystavená v listopadu v Beranově hostinci.Folklorní soubor Horačky má tradici mnohem delší, napřesrok oslaví padesátiny a své zkušenosti při té příležitosti zúročí vydáním knihy o lidových krojích Podještědí. Je vidět, že členové souboru s kosením nemají příliš velké zkušenosti a hlavním cílem je si navzájem nepřekážet a náčiní nerozbít. Vedoucí souboru Ivana Rozkovcová ale svým lidem věří: "Někteří sekáči to dnes drželi v ruce podruhé a někteří poprvé, ale kdo poseká trávu králíkům, obilí zvládne taky. Nářadí dost odchází, měli jsme staré kusy, dnes se to již neprodává, každý má sekačku."Davida Zemana, který poskytl svůj statek a byl vlastně i hlavní hvězdou programu, paní Rozkovcová jen chválí: "Je skvělý a my přibíráme do souboru s jednotlivými členy i jejich rodiny a chalupy i s hospodářskejma zvířatama. Pak s náma hrajou i kozy a husy, s těma jsme se fotili zrovna nedávno a pózovaly na slovo."David byl i se svým hospodářstvím do Horaček přijat asi před rokem jako hráč na basu. Hru na kontrabas studoval na teplické konzervatoři. Tedy, on prý hraje radši na housle, ale musel se přeučit, protože Horačky již dvoje housle mají. Zde se seznámil se svou současnou partnerkou, se kterou zatím zvládá i veškerou práci na statku, občas pomohou Horačky.David Zeman je vyučený truhlář. Vztah k půdě má v rodině, svěřuje se: "My to máme v rodu, děda byl zemědělec, tak to hospodaření mám po něm. A mám rád koně, s těmi pracuji již patnáct let. Začal jsem jezdectvím a teď je používám k práci." Již jeden statek vlastnil, ale ten neměl polnosti, tak využil nabídky a před čtyřmi roky se přesunul se do Bohumilče, kde kromě statku získal i pár hektarů orné půdy a luk. Sedlák Zeman ale přiznává, že statek ho přímo neživí: "Já dělám lesnické obory, většinou tahání a přibližování dříví koňma. Mám i jiné aktivity, ale koně jsou můj stěžejní zdoj příjmů." Truhlařinu nezapomněl, ale neživí ho: "Občas něco udělám, nové ženě jsem musel samozřejmě udělat novou postel, dřevěnou, vyřezávanou. Jenomže lidi o výrobky z masivu stále příliš nestojí, tak klientelu zatím nemám." Určitou perspektivu vidí na jiném poli, a to doslova. Vysvětluje: "Teď jsem začal dělat původní druhy obilnin. Ty původní starý nepřešlechtěný plodiny stále někde existují, lidem, co je mají, se říká uchovatelé. Posíláme si to navzájem po hrstkách a množíme to a šíříme dál. Tady to podmítlý pole, co vidíte, to bylo žito Lesana. Žito, co bylo vyšší než já. Mělo dva metry! O tu slámu mají zájem památkáři, protože se zaplétala do stropů a dnes ji neseženete."Davidova partnerka Hanka Rampasová si na život na statku nemusela zvykat, s úsměvem se mi svěřuje: "Pro mě to není nic nového, já se na samotě u lesa narodila, takže pokračuji v tradici a něco si i pamatuju, protože jsem tím jako malá prošla. Musím říct, že spíš mám problém ve velkých městech.Tady jsem spokojená. Akorát ta práce, hospodaření je velmi náročnej sport. I když to máte jen jako koníček po zaměstnání, protože já chodím normálně do práce. Sedím v kanceláři na zadnici, tak se dá říct, že tam vlastně relaxuju a nabírám sílu, až tady budu podávat fyzický výkony."
A hospodář David Zeman náš rozhovor uzavírá: "Ženský na to zemědělství moc nejsou, protože se musí pořád něco dělat, lidi mají dnes úplně jiné životní priority. Do toho musí člověk být zabraný. Víte co, ono to vypadá velmi romanticky, a samozřejmě to je hrozná dřina a lopota. Jen co je té práce kolem koní! Když chce někdo začít, tak musí začít a uvidí, co mu to řekne, no. Lidem můžu navyprávět cokoliv a bude to k ničemu, to si prostě musíte zažít na vlastní kůži anebo si to u někoho napřed zkusit. Jenže on to tady nikdo nedělá, všude je konvenční zemědělství."Text a foto Mad.