Dvě nové výstavy v Oblastní galerii Liberec jsou inspirovány původní funkcí budovy  

Kurátoři Lenka Sýkorová a Viktor Čech oslovili pět současných umělců a ti se nechali inspirovat antickým pojetím funkce lázní jako místa komplexní očisty a regenerace jedince ve smyslu tělesném i psychickém. V současné době žijeme v úžasném blahobytu, můžeme si vybrat mezi tisíci různých sprchových gelů, šampónů, pěn do koupele a z našich kohoutků teče voda přesně o té teplotě, jakou si určíme. Jenomže přitom zapomínáme, že údržba našeho povrchu je jen nepodstatnou částí naší hygieny. Nánosy špíny každodenního hektického života z naší mysli nesmýváme. Ostatně, televizní reklama nám neporadí. Je to opravdový blahobyt? To je asi nejsilnější sdělení celé site specific expozice.

Prostoru dominuje zvlněná podlaha, dílo Juraje Gábora, absolventa Vysoké školy výtvarných umění v Bratislavě. Z této neklidné základny vyrůstají objekty dalších umělců. Asi by vás nenapadlo, že autor má rád kresbu a její přesah do jiných médií. Tato site specific instalace je vlastně takovým přesahem dovedeným do fantaskních rozměrů. Vzorem byly grafické listy zachycující očistné působení vody na naše tělo a mysl. Kurátorka Sýkorová radí: "Na vlnu si můžete i lehnout, relaxovat, uvědomte si, že relaxace je součástí vás a není něčím navíc. Provádět mentální hygienu je nutnost." A já dodávám, že chůze po zvlněné ploše ve vás po počáteční vlně euforie z nezvyklé atrace vyvolá pocit klidu, soustředění a uvolnění.

Že jde asi o největší exponát, který Lázně dosud vystavovaly, připouští i ředitel OGL Jan Randáček (na fotce zcela vpravo): "Něco většího jsme tu pravděpodobně neměli, nepočítám-li to, jak jsme tuto místnost proměnili na kinosál v rámci instalace Marka Téra. Vlna má 20 x 10 m, amplitudu 70 cm, autor ji postavil za 10 dnů společně se třemi tesaři. Měla by unést 500 lidí."

Z vlny přímo vyrůstají kovové sochy Tomáše Roubala, pracující s existenconálními abstraktními figurami paralyzovanými naší současností, tlakem na výkon, prokrastinací ve virtuálním prostředí a dalšími neduhy, kterými si dobrovolně kazíme život. K lázeňství mají vztah v tom smyslu, že by měly evokovat lidi scházející se třeba v páře, aby probrali problémy každodenního života.

András Czéfalvay svoje dílo koncipoval pro individuální prožitek. Objekt připomíná katafalk, ale to podstatné se děje uvnitř. Musíte si lehnout pod něj a nasadit si sluchátka. Snad neprozradím příliš, když napíšu, že byste se měli setkat s ochranným démonem, kterého znáte z vykopávek asyrských paláců.

Anetta Mona Chisa (na fotce) a Lucie Tkáčová demostrují potřebu vnitřní očisty lidského hardware, spojenou s naší tělesností a s biologickými procesy v nás probíhajícími. Skleněné hlavy stojí na svých vlasech a zdá-li se vám, že jejich obsah je poživatelný, máte pravdu. Anetta Mona Chisa vysvětluje: "Je to socha obsahující živé fermenty a zeleninu naloženou podle tradičních receptů. Za pár dní se spustí laktační procesy. Laktomikroorganismy jsou naši spojenci, kteří nás čistí zevnitř, pomáhají našemu trávení. Vždyť naše těla jsou kolonizována nejrůznějšími mikroorganismy. Jsou to naši tajní pomocníci, které nevidíme, ale zde se za chvíli projeví." Každé dva týdny budou autorky obsah měnit, takže přijdete-li ve správnou chvíli, můžete se možná těšit i na ochutnávku!

Kromě Anetty jsme při dokončovacích pracích v expozici zastihli i Davida Vojtuše, autora potištěných plastových polštářů.

Jeho polštáře pokryté vzory připomínajícími slavný Rorschachův osobnostní test přímo vybízejí k pohlazení a usednutí. Na rozdíl od Lenky Sýkorové, vyzývající návštěvníky k relaxaci na vlně podlahy, není David Vojtuš použitím svého díla k odpočinku příliš nadšený: "Polštáři to je podobné formou, ale účel je jiný. Je to objekt, svým způsobem socha. Ano, i z jiných výstav mám zkušenost, že lidé na to rádi sahají, zvláště děti, což mi nevadí, ale nesmí se to zvrhnout ve skákací hrad a už vůbec si nepřeji, aby návštěvníci mé polštáře přenášeli. Instalace je domyšlená, aby fungovala tak, jak je." Pak mi dává klíč k pochopení obsahu svého sdělení a nabízí oslí můstek k přechodu do výstavy druhé: "Ty pytle mohly být i prázdné, ale já jsem zkusil pracovat s automatickou kresbou, což je také mentální očista. Nepřemýšlíte nad kompozicí, volně kreslíte co vás napadne. Ač se to nezdá, jde vlastně o hlubotiskovou matrici principielně podobnou těm, které byly použity pro výrobu rytin vystavených v sousední výstavě."

Druhá výstava se jmenuje Z lázní do Lázní a měla by uspokojit návštěvníky, kteří v Lázních hledají odkazy na lázeňství. V Grafickém kabinetu je vystaveno 19 rytin a litografií ze sbírky OGL zobrazujících lázeňský život v Německu a Rakousku-Uhersku devatenáctého století.

Kromě vedut zde můžete nahlédnout, jak probíhala výuka plavání ve Vídni nebo jak žila kolonáda v Karlových Varech (viz. foto).

Náš region reprezentuje jen Libverda, zato zobrazená z nezvyklého úhlu a s obelisky, které již dnes neexistují. Možná se divíte, že nějakou rytinou není zastoupena třeba Kyselka Vratislavice, ale tyto lázně vznikly až na úsvitu století dvacátého. Kurátorka výstavy Anna Habánová doplňuje: "Listy byly pro tuto výstavu zrestaurovány z prostředků Libereckého kraje, který je zřizovatelem OGL."

Ať už vás zaujmou veduty lázeňských měst poloviny 19. století nebo fascinující představy umělců naší doby, inspirované nejstaršími rituály a s očistou těla a duše jako celku, máte sice čas do konce srpna 2019, ale neváhejte, neošetřeným dřevem nádherně vonící zvlněnou podlahu podbazénového sálu určitě brzy ušpiní nejen stopy návštěvníků, ale možná i abstraktní produkty našeho trávení, představované na hlavu postavenými hlavami coby kvasnými sklenicemi.

Text a foto Mad, rozhovory Darka.