Muzea a galerie otevřely, ale počty návštěvníků nikdo regulovat nemusel, žádné fronty u pokladen se netvořily

Začnu Technickým muzeem Liberec. Jeho pracovníci vystavili před vchod áčko lákající k návštěvě, ale dovnitř nikdo nespěchal, a jak se ukázalo, na prvního návštěvníka z těch pěti, kteří v premiérové úterý do muzea zamířili, si pokladní musel počkat do půl jedenácté.Přitom zaměstnanci muzea a jeho nadšení podporovatelé během nucené pauzy nezaháleli a v rámci velmi omezených zdrojů, které má muzeum k dispozici, se snažili připravit alespoň něco nového. „Vytvořili jsme novou expozici fota, což je expozice zabývající se nejen historií fotografické a filmové techniky, ale její součástí budou zhruba jednou za půl roku až za rok obměňované fotografické výstavy. Tou první jsou fotky cestovatele Mirka Macháčka. Již jsme oslovili i další známé fotografy, například Šimona Pikouse nebo Jiřího Jiroutka,“ vypočítává Tomáš Kysela, předseda spolku Technické muzeum Liberec.
Ale to není všechno, dále vznikla samostatná expozice starých rádií z první republiky a období těsně po válce. V technickém muzeu pro ni vytvořili stylové hokynářství Vendelína Bajzy, na rozdíl od Poláčkova románu zaměřené na elektro.Zatímco Oblastní galerie Liberec - Lázně a Severočeské muzeum v Liberci své aktivity úspěšně transformovaly do virtuálního prostoru, na stránkách Technického muzea Liberec nic takového nenajdete. Tomáš Kysela vysvětluje proč: „Uvažovali jsme o vytvoření virtuální prohlídky, ale zatím to ztroskotalo finančně i technicky. Nemáme profesionála na PR a marketing, nemáme profesionála na web. Nějakého nadšence, který by nám chtěl pomoci, bychom uvítali. Stropem naší současné virtuální komunikace tak je Facebook a tam mají některé naše příspěvky velmi vysokou návštěvnost.“
Dobu bez příjmu ze vstupného Technické muzeum Liberec překonalo zejména díky velké pomoci, která přišla od libereckého magistrátu. Těžké období pomohli překonat i dobrovolní dárci. „Například uplynulou sobotu tady proběhla Roušková rallye, kterou pro naši podporu zorganizovalo Automuzeum.cz, pan Milan Bumba. Přijelo 65 účastníků, startovné činilo 200 Kč, ale mnozí přispěli i více. Každý dar nám pomůže, půl roku zavřené muzeum bez příjmů, to bylo kruté, ale přežili jsme a doufám, že i do budoucnosti přežijeme,“ uzavírá náš rozhovor Tomáš Kysela.

Před budovou Lázní v 10:00 trpělivě čeká jediný návštěvník, ale ten se nedá počítat, protože Sedícího čerta Jaroslava Róny by dovnitř nepustili, ač patří k inventáři. Facebook Lázní odpoledne zveřejnil fotku slečny Moniky, první návštěvnice expozic po téměř pětiměsíční pauze. Od ředitele Pavla Hlubučka dostala dárek, publikaci vydanou k výstavě Charlemont.„Je pracovní den a hromadné návštěvy ani komentované prohlídky zatím stále nejsou možné, takže nemůžou přijít školy. Poslední dny jsme ale měli celou řadu telefonátů. Lidé se zajímali hlavně o výstavu Poezie a Performance. Paradoxně nám volali hlavně zájemci z větší dálky. Takže očekáváme, že minimálně ve čtvrtky, kdy je vstup zdarma, a o víkendech návštěvníci přijdou,“ optimisticky věří Pavel Hlubuček.Lázně mívaly velmi bohatý plán dočasných výstav, do kterého pandemická opatření výrazně zasáhla, ale nikoliv prostým škrtáním položek. Ředitel Hlubuček mi vysvětluje: „Kromě přesunů do příštího roku a například výstavy Maxe Kaminskeho, odložené s ohledem na zahraniční zápůjčky, jsme jiné projekty naopak výrazně rozšířili. Mám na mysli například výstavu Františka Kavána. Původně měla být komorní, nově obsadí nejen Bazénový sál a to vzhledem k tomu, že Kaván má osmdesáté výročí úmrtí a pochází z našeho regionu. Pak máme projekty, které běží podle plánu, a další, které se nám podařilo prodloužit. K těm posledním patří výstava pana Hanvalda a velká výstava Poezie a Performance, kterou mohli návštěvníci zhlédnout zatím jen jeden den. Tu se nám podařilo prodloužit do poloviny května.“
Finanční výpadek galerii zatím kompenzován nebyl. Jakmile spatří světlo světa kompenzační program, který připravuje Ministerstvo kultury ve spolupráci s Ministerstvem průmyslu a obchodu, budou se Lázně pochopitelně ucházet o kompenzace.V době nuceného přerušení provozu patřily Lázně k institucím, které byly virtuálně velmi aktivní, ale Pavel Hlubuček zde vidí limity: „V určitý moment to byla dobrá záležitost, myslím, že teď jsou lidé přesyceni, každý má v zaměstnání e-schůzky, e-konference, e-výuku a podobně na denním pořádku. Ale jako doplněk to je určitě dobré. “
Ředitel Hlubuček vidí hlavní bonus nuceného přechodu do virtuálního prostoru ještě jinde, když konstatuje: „Nás to také velmi posunulo kupředu, protože jsme neměli vybavení, které jsme tím pádem museli nakoupit, a kolegové se museli naučit vytvářet on-line obsah. Musím říct, že lidé měli velkou chuť ty věci dělat a postavili se k tomu velmi pozitivně. V nějaké podobě budeme určitě pokračovat a například dvě výstavy máme jen v on-line formě.“
A proč byste první návštěvu Lázní určitě neměli odkládat? Mám pro vás dva tipy přímo od ředitele Hlubučka: „Především to je již zmíněná velká výstava Poezie a Performace. Pak tu je jedna výstava komorní, která nebyla ke zhlédnutí a kterou plně doporučuji, a to je výstava Zahrada a dóm světa kolegyně Štěpanovičové, sestavená z italských krajinných motivů. Ta trvá jen do konce týdne.“

Ze dvou muzejí a galerie na libereckém „Muzejním trojúhelníku" Masarykovy třídy bylo suverénně nejnavštěvovanější Severočeské muzeum v Liberci, a to nejen proto, že se otevíralo nikoliv po koronavirové pauze, ale po víc jak tříleté generální rekonstrukci. Již během první půlhodiny po otevření pokladní Jiřina Beránková napočítala tři desítky návštěvníků, kteří na dobrovolném vstupném muzeu věnovali 870 Kč. A to nepočítám novináře, kteří se dostavili v počtu větším, než malém.První návštěvník, pan Slávek, zde čekal dokonce již v 9:45. Těšil se zejména na to, že si bude moci zblízka prohlédnout symboly, které mohli obyvatelé Reichenbergu a pak Liberce vidět jen z dálky, tedy rytíře a komunistickou hvězdu z radnice. „Pořád ještě není kam chodit, tak jsem si udělal takový plán Liberce kam zajít a toto je první zastávka. Dnes to jen proběhnu a pak sem půjdu na dýl s devítiletým vnukem,“ svěřuje se mi pan Slávek.Vládní opatření do návštěvnosti muzea nezasáhla tak dramaticky jako u jiných institucí, naopak, pomohla získat čas na finalizaci prací. U celé řady z nich se termíny protáhly. I tak ale muzeum muselo do výstavního plánu sáhnout: „Něco jsme pochopitelně přesunout museli, něco jsme zatím zrušili úplně. U toho, co bylo připraveno na slavnostní otevření, bude záležet na zájmu lidí. Například u výstavy Liberec kontra Reichenberg máme ohromnou sledovanost doprovodných videí na sociálních sítích, takže potenciál výstavy je velký. Proto myslím, že by tu mohla zůstat až do konce roku. Do dalších našich aktivit trochu háže vidle čas, my sice otevíráme, ale škola pomalu končí, takže výukové programy, které jsme měli připravené, asi přesuneme na podzim,“ říká ředitel muzea Jiří Křížek.Tím, že muzeum procházelo principiální rekonstrukcí, nebyl výpadek na tržbách dramatický. Muzeum se ale potýká s hlubším problémem. Ředitel Křížek vysvětluje: „Touto velkou rekonstrukcí jsme vyměnili, když to tak řeknu, socialistického Trabanta za moderního luxusního Mercedesa, ale k dispozici máme stále provozní náklady na toho Trabanta. Byť šetříme, kde se dá, dostáváme se do velké ztráty. To v současné chvíli řešíme se zřizovatelem, což je Liberecký kraj.“
Severočeské muzeum je, zvláště od ledna, velmi úspěšným hráčem ve virtuálním prostoru, přesto vysoká čísla sledovanosti příspěvků a videí nelze podle Křížka jednoduše porovnávat s fyzickou návštěvností, protože: „Když uděláme dobrou reportáž, shlédnou ji lidé z celého světa, proto se také co nejvíce snažíme odbourat bariéru češtiny. Virtuální návštěvnost je hned, okamžitě, z domova. Fyzická návštěva vyžaduje cestu sem, takže to takto srovnávat nelze. Paradoxem je, že když jsme dělali akce s městem a třeba v rámci Jarmarku bylo vstupné zdarma, náměstí bylo narvané a tady stejně nebyla ani noha. Lidi říkali, že muzeum je prý od radnice daleko. Takže už jeden kilometr je bariéra.“A jak se bude k virtuálním projektům muzeum stavět do budoucnosti? „Určitě je to další forma jak oslovit veřejnost. Tady nás svazují metry čtvereční, otevírací doba, některé exponáty sem ani nedostaneme. Jsme paměťová organizace, pro nás je zásadní například zaznamenávat proměny Liberce a Libereckého kraje. I v tomto se výstavní aktivity s těmi on-line aktivitami můžou skvěle doplňovat, jak ukázuje právě třeba výstava Liberec kontra Reichenberg,“ ujišťuje mě Jiří Křížek.
A na co by ředitel Křížek nalákal návštěvníky? Jeho tip je prostý: „Já bych návštěvníky především pozval na proměnu severočeského muzea, která stála 143 milionů korun. Ti, kteří sem chodili, budou velmi překvapeni, ti, co ne, budou snad alespoň potěšeni, protože bohužel nevědí, jaké zásadní změny se tu odehrály na poli toho nekončícího běhu na nekonečně dlouhou trať. Co se dalších projektů týče, témat je nekonečné množství. Prostě uvidíme, jak bude veřejnost zajímat naše práce. Naše síla spočívá v improvizaci, to my umíme velmi dobře, takže návštěvníci nebudou ani v budoucnu o nic ochuzeni.“Text a foto Mad