Ochlaďte se v Lázních na vlnách Jírovy imaginace, objevte Kolářovou, pomozte hledat odpovědi Kajánkovi

Bazénový sál a ochoz hostí průřezovou výstavu malíře, ilustrátora a grafika Josefa Jíry (*1929, +2005), uspořádanou k jeho nedožitým devadesátinám. Je pravda, že s Jírou se roztrhl pytel. Před měsícem skončila jedna Jírova výstava v Domě Jany a Josefa V. Scheybalových v Jablonci a na Boučkově staku na Malé Skále kromě stálé expozice právě běží druhá část celé Jírovské výstavní trilogie (4.5. - 16.6. Portréty, 18.6. - 11.8. Desky, dřevo, plech, 13.8. - 29.9. Výběr z díla). Expozice v Lázních je první Jírova posmrtná retrospektiva. Představuje Josefa Jíru malíře. Čítá na sedm desítek prací a mapuje celou autorovu tvůrčí dráhu na tomto poli. Netradiční uspořádání výstavy je dílem architekta Tomáše Moravce. Panely tvoří jakési symbolické bludiště a proluky zároveň vytvářejí prostor pro setkávání. Jsou zde i židle, abyste mohli před plátny v klidu hledat klíč ke vstupu do autorova světa a nebolely vás nohy od dlouhého stání. Za zmínku stojí i výpravná doprovodná publikace. Není to klasický katalog, protože stěžejní částí je Deník Josefa Jíry z let 1970 až 1971, opatřený předmluvou Bohumila Hrabala. Autorem grafického řešení je známý grafik Roman Karpaš a jak říká, na deníku se pěkně vyvztekal, protože: "Já jsem dostal jen ten samizdat Život bez rukávů (pozn.: pod tímto názvem deník vyšel nelegálně na sklonku vlády jedné strany), tam bylo jen několik fotografií kreseb z deníku. Když jsem to vše přepsal a naskenoval, objevil se originál a musel jsem to předělat, protože se to hodně rozšířilo." Nedožité Jírovy kulatiny tedy v kraji připomínáme důstojně a šikovné je, že ponor do autorova mystického světa můžete spojit s výletem na Malou Skálu. Fotografie z tiskové konference, na které kurátorka Zuzana Štěpanovičová vykládá o retrospektivě věnované Jírovi a Marie Klimešová, kurátorka výstavy Běly Kolářové, si prohlíží Jírův deník, budiž oslím můstkem k druhé expozici.Jméno Jiří Kolář je součástí školních osnov, takže si ho přinejmenším mezi výtvarníky a osobnosti samizdatu zařadí snad každý. Jeho žena Běla Kolářová (*1923, +2010) v Česku paradoxně stále zůstává v jeho stínu. Naše škoda. V Lázních máte až do konce září možnost její pozoruhodně nadčasové dílo objevit. Sál jen o něco větší než školní třída pochopitelně neumožnil uspořádat průřezovou výstavu.Ovšem někdy méně může být více a kurátorka Marie Klimešová zvolila velmi dobrou strategii, vybrala díla reflektující pohyb a čas, což jsou témata, která svébytnou umělkyni fascinovala napříč všemi tvůrčími etapami. Vystaveny jsou především fotografické (foto grafické) prace, které jsou, navzdory vymezeným hranicím, pozoruhodnou sondou do celé autorčiny tvorby.Nepoučeného diváka zvolený výběr stoprocentně vtáhne do světa této velmi pozoruhodné a kamkoliv obtížně zařaditelné umělkyně. Na své si přijdou i znalci jejího díla, protože v Lázních se sešly spíše práce málo známé nebo dokonce zcela neznámé. Na fotce níže si cyklus fotogramů pampeliškových semínek Běly Kolářové prohlíží kurátorka Karin Kottová, čímž se dostáváme k instalaci Creative Commons Tomáše Kajánka.

Tomáš Kajánek (*1989) je další z pěti loňských finalistů Ceny Jindřicha Chalupeckého, kterého Lázně představují v rámci programu Intervencí. Ve své tvorbě Kajánek zkoumá hraniční a patologické společenské jevy (vztahy většin k menšinám, genderové rozpory, to, jak nás ovlivňují nové technologie...). Na rozdíl od jiných finalistů, jejichž jména většině lidí nic neříkají, je Kajánek známější. Jedním segmentem jeho tvorby jsou totiž performace, ke kterým používá jako nástroj své tělo a to až na (za) hranu fyzického ohrožení, což mu občas přinese popularitu i v médiích, která se běžně uměleckou scénou nezabývají.K oblíbeným vyjadřovacím prostředkům autora patří zejména fotografie, video a platformy pro tvorbu sdíleného obsahu, jako je YouTube nebo Instagram. Tomáš Kajánek v těchto končinách bádá, jak se transformují tradiční hodnoty autorstvím počínaje, přes etiku a zodpovědností konče. To jsou otázky, které klade i jeho instalace v Lázních.Kurátorka Karin Kottová v anotaci výstavy píše: "Kdo je autorem, když si umělec „vypůjčí“ video volně distribuované na stránkách YouTube, které samo čerpá z dalších zdrojů, jejichž tvůrce mnohdy už ani není možné dohledat? Kdo je zodpovědný za smrt, která se stala nepředvídaným důsledkem nebezpečné výzvy určené pro masové sbírání kliků a lajků? Kdo si může dovolit za účelem vytváření online obsahu zacházet s jinými, mnohdy znevýhodněnými lidmi, a z jakého mandátu? A konečně, jak nakládat s „DIY zábavním průmyslem“, který vzniká na základě podobně nekontrolovatelných principů?" V Lázních Kajánek na šesti monitorech vystavuje cyklus Automatizované YouTubové kliky 2 až 7. Jsou to cizí videa, u kterých Kajánek našel inspiraci v jiných slavných dílech, ale netvrdí, že jde nutně o plagiát. Je zde i jedno video, u kterého slavnější "originál" vznikl až později.   

Navíc k těmto třem novým výstavám můžete v Lázních až do konce prázdnin navštívit kromě stálých expozic i výstavu Mystika hygieny, proslavenou šokující zvlněnou podlahou Podbazénového sálu, a Grafický kabinet nabízí výstavku vedut lázeňských měst příznačně nazvanou Z lázní do lázní. Všechny expozice mají komentované prohlídky, které vřele doporučuji. Termíny naleznete na www.ogl.cz. Nejvhodnějším dnem pro kulturní koupel je čtvrtek, to jsou Lázně zadarmo.

Text a foto Mad