Víla Nisa již po dvacáté putuje od svého pramene až po soutok s Odrou, aby připomněla krásu a důležitost vody a spojila Čechy, Poláky a Němce
Lužická Nisa je řekou, která ukazuje, že naše životní prostředí dokážeme nejen ničit, ale i vylepšovat. Dnes již jen pamětníci vzpomínají na časy, kdy byla spíš průmyslovou stokou než malebným tokem tvořícím součást kulturní krajiny, a je dobře, že se před dvaceti lety zrodila krásná tradice putování víly Nisy od pramene v Nové Vsi nad Nisou až po soutok s Odrou v německém Ratzdorfu (MAPA).
Nisa má délku 252 km, z toho 54 km v Česku (MAPA). Jak víme z dějepisu, na zbytku toku tvoří poválečnou hranici mezi Německem a Polskem. Letos má víla Nisa se svým doprovodem v plánu tuto trasu zdolat za osm dní. Na cestu se vydala v pátek 14. června a svoji pouť zakončí tento pátek, 21. června 2019. Zastaví se ve městech a vesnicích podél toku, aby předala své poselství a získala slavnostní stuhy. Na české straně měla výprava program nejnabitější hned v pátek. Ráno se v sídle Libereckého kraje konala konference o významu Lužické Nisy a v Jablonci nad Nisou se na její počest konalo zábavné, nejen hudební odpoledne. Víla Nisa se podle tradičního protokolu projela na koni a vítali ji bubeníci a mažoretky. Zahájení plavby u samotného pramene bylo méně okázalé, komornější, ale o to milejší. Máme pro vás obrazovou reportáž.
Jako první k prameni dorazila performerka Lenka Morávková, aby víle Nise, členům družiny a několika desítkám diváků zahrála na svůj Bohemian Cristal Instrument. (Rozhovor s Lenkou Morávkovou pro GENUS.CZ naleznete ZDE.). Složit tento nástroj totiž trvá asi čtvrt hodiny.
V zápětí z lesa vyskakuje nejrůznější pohádková havěť a dává se do luštění nápisů v češtině, polštině a němčině. Mimochodem, pramen byl nápisem označený již v polovině 19. století. Od začátku století dvacátého má Nová Ves nad Nisou stylizovaný pramen ve svém znaku. V roce 1929 vybudoval Novoveský okrašlovací spolek k prameni cestu a v létě 1930 odhalil pomník. Zajímavé je, že tehdy se pramen nalézal uprostřed louky, stromy ho obklopily až po 2. světové válce. Současnou podobu pomník získal během renovace prameniště v letech 2009 až 2010. Autorem desky je sochař a medailér Jiří Dostál, proto se součástí pomníku stala i raznice, kterou si můžete vyrazit do cestovního deníku.Teď vody v prameni moc nehledejte, připomíná spíš nedotažený kohoutek, ale již po několika metrech se přidávají další pramínky a tok rychle sílí.Přicházejí děti z MŠ a ZŠ Nová Ves nad Nisou a členové spolku Za živou Lužickou Nisu, ti nesou výroční perníčky. Spolek má zatím 11 členů a organizovaně funguje necelý rok, ale jeho hybatel Miloš Morávek vysvětluje: "O tento pramen se naši členové starali již řadu let, ale neorganizovaně, prostě jsme ten pramen měli za svůj. Naším hlavním cílem je udržet tady pořádek a pěkné prostředí. Vybudovali jsme nové lavičky a jsme pyšní, že turisté si tu můžou sednout a odpočinout. A vůbec největší radost máme z opraveného povalového chodníku, protože sem chodí školní výpravy a děti necávají pozor jako dospělí." Nutno dodat, že spolků, kterým pramen Nisy není lhostejný, je více, já napočítal nejméně tři.Z druhé strany se z lesa vynořuje polská delegace, která autobus zaparkovala na oficiálním parkovišti pramene.Většina ostatních účastníků ale parkuje přímo u silnice. Karel Rulec, místostarosta Nové Vsi nad Nisou to lakonicky komentuje: "Parkoviště tu sice je, ale je posazené do prostředka průmyslové zóny, což není optimální, protože v noci se tam občas scházejí různé partičky a zaměstnanci pak musí ráno uklízet. Každý, kdo sem přijede, stejně auto zaparkuje přímo zde, takže by bylo dobré upravit toto divoké parkoviště jako součást opravy této komunikace, kterou protlačujeme s panem starostou přes kraj již pátým rokem. Je to krajská komunikace a kraj by se o ni měl jako správný hospodář starat."Liberečtí vodní skauti přinášejí jednu z kánoí, ve kterých bude družina víly Nisy cestu absolvovat. Na ráhnu, kam budou cestou přibývat slavnostní stuhy měst a vesnic, zatím vlaje modrá stuha vzpomínající loni zesnulého Gambu, slavného skauta a člověka, který před dvěma desítkami let stál u zrodu tradice. Gambu jste možná znali jako Petra Vostřáka, dlouholetého ředitele KSC Lidové sady Liberec.Slavnostní ceremoniál začíná, víla Nisa přednáší poselství. Natálie Rosůlková, zaměstnankyně akci spolupořádající firmy Sundisk, je vílou Nisou letos poprvé. Být profesionální pohádkovou bytostí, to musí být snem spousty holčiček!Děti předávají stuhu a recitují báseň, místostarosta Rulec se podepisuje skautovi Vezírovi do deníku... Lenka Morávková hraje Smetanovu Vltavu a pak přidává ještě dvě skladby z vlastní produkce. Kvalitou vody z pramene, kterou pro rozeznění skleněných tyčí potřebuje, je nadšená: "Nástroj tady a s čistou vodou z Nisy hraje lépe než jindy. Lehce zahraji i tóny těžko dosažitelné."
Slavnostní úvod končí, kánoe je vytažená z prameniště, hosté vyrážejí nikoliv po proudu, ale po silnici do Jablonce, kde bude další zastávka a odkud se tentokrát již po vodě popluje...
Text a foto Mad.