Hrad Helfenburk neobývali jen páni, ale i výbojná opičí smečka

Aby nedošlo k mýlce, Helfenburky máme v Čechách dva, druhý se nachází na jihu v okrese Strakonice. Oba komplexy jsou zhruba ze stejné doby a na rozdíl od jiných zřícenin, ze kterých zbylo opravdu jen torzo, působí dodnes majestátně a jejich opevnění vzbuzuje respekt i v 21. století. Našemu kraji bližší Helfenburk u Úštěku (MAPA) je poměrně dobře přístupný hned z několika směrů, které nabízejí různě náročné výlety. Máte-li základnu v Úštěku a kolo nebo kočárek, můžete vyrazit po žluté přímo odsud a do cíle dorazíte zhruba po 5 km (MAPA). Nemáte-li kolo, není toto nejlepší volba. Nechcete-li se totiž tou samou cestou vracet, nezbude vám nic jiného než  část zpáteční cesty absolvovat po silnici nebo se spolehnout na autobusové spojení z Rašovic nebo z Ostrého. Druhou a zároveň nejkratší variantou, měřící jen 1,5 km (MAPA), je cesta po zelené z Rašovic, kde můžete na konci vesnice i zaparkovat auto na jakémsi divokém parkovišti. V tomto případě se teoreticky nemusíte vracet po svých stopách, ale po žluté, ze které po asi 200 m odbočíte vpravo na neznačenou cestu údolím (MAPA). Tuto možnost jsem osobně neověřoval, takže ji mohu doporučit jen dobrodruhům milujícím objevování nového. Variantou třetí, a podle mého soudu nejlepší, je zvolit si za výchozí bod velké parkoviště na silnici z Úštěku těsně pod Ostrým nebo přímo Ostré. Odsud lze naplánovat velmi pestrou, asi 5 km dlouhou procházku (MAPA). Pravda, i tento okruh má svá úskalí. Za prvé ho nelze absolvovat na kole, což v předchozích dvou případech při troše plánování lze, za druhé ho nelze absolvovat bez solidní obuvi a za třetí, zvláště úvodní polovina cesty (Ostré - Hrádecký důl) na několika místech vyžaduje alespoň minimální míru šikovnosti a smyslu pro rovnováhu. Většinu cesty absolvujeme po červeným trojúhelníkem značeném okruhu, který si na Helfenburku zkrátíme přechodem na žlutou.Již zmíněná první, obtížnější část cesty vede nad kaňonem Hrádeckého potoka nebo přímo po jeho hraně a po vrstevnici překonává dvě boční údolíčka, což výkonu dodává na dobrodružnosti. Po pravici se vám nabízejí pohledy na věž korunující panorama vysokých hradeb Helfenburku, hrdě se tyčícího na 70 m vysokém ostrohu uprostřed hlubokého údolí. Pro toho, kdo se pere se schůdností a dalšími nástrahami stezky, může být tento pohled trochu frustrující, protože cíl máte na dohled, ale vůbec se k němu neblížíte. Po levici se do dálky táhnou chmelnice, kterými se teď na podzim s větrem prohání smečky meluzín. To pro změnu může roztesknit nejednoho pivaře. Pozorně se dívejte kolem sebe, stezka skrývá mnoho zbytků různých opěrných zdí, možná i celých staveb. Některé kameny obsahují epigrafické nápisy, datující útvary například do poloviny 19. století. Po drsném sestupu do Hrádeckého dolu se připojuje již bez problémů schůdná cesta a žlutá značka. Pokračujeme podél studánky. Když cesta začne prudčeji stoupat, jsme téměř u cíle. Je čas si pár slov říci o Helfenburku. Hrad založil pravděpodobně Jan z Klinštejna z rodu Ronovců někdy v první polovině 14. století. Jak tehdy hrad vypadal, můžeme soudit jen podle dochovaných stop na podobných hradech jiných, ale pravděpodobně to byl dřevěný hrádek a přicházelo se k němu nikoliv po dnešní cestě, ale prý po hřebeni, což dokládají do pískovce otištěné stopy povozů. Já tam nebyl, tak to nemůžu potvrdit. Ostatně, Hrádek je dodnes jeden z dalších používaných názvů hradu. První písemná zmínka o Helfenburku pochází z 13. března 1375, kdy ho koupil pražský arcibiskup Jan Očko z Vlašimi. Mělo to logiku, koupí hradu, pochopitelně i s rozsáhlým územím k němu patřícím, scelilo pražské arcibiskupství své majetky v okolí. Dnešní rysy hrad dostal po této koupi, zejména pak za arcibiskupa Jana z Jenštejna, kdy bylo postaveno nové opevnění i čtverhranná obytná věž o základně 6 x 6 m, snad již tehdy vysoká 17,5 m. Počítáme-li i 16 m vysokou skálu, na které stojí, činí celková výška dokonce 33,5 m. Mohutné vnější hradby se zachovaly prakticky celé do dnešní doby. V nejvyšším místě jsou vysoké kolem 15 m. Hrad má velmi pestrý osud a vystřídalo se na něm mnoho majitelů. Těsně před husitskými válkami zde byly ukryty cennosti pražského svatovítského chrámu. Počátek konce pro hrad znamenala třicetiletá válka, kdy ho roku 1622 vyplenili císařští vojáci pod vedením maršála Buquoye, a poté vyhořel. Helfenburk zůstal opuštěný až do roku 1887, kdy továrník Josef von Schroll, majitel panství, začal hrad opravovat a věž zrekonstruoval, možná přesněji řečeno dostavěl, do té míry, že ji od roku 1889 začal využívat jako své letní sídlo. Novodobá historie hradu se pak začala psát v šedesátých letech minulého století, kdy skupina nadšenců areál vyčistila a provedla archeologický průzkum šedesátimetrové studny. V současné době je hrad národní kulturní památkou, patří městu Úštěk a o jeho provoz se stará občanské sdružení Hrádek. Historie hradu je slušně zpracovaná i na internetu, například na www.hrady.cz nebo na www.mesto-ustek.cz.  Ke hradu se váže několik legend, ale jedna vybočuje ze standardní řady báchorek o strašidlech a ukrytých pokladech. Někdy na počátku 17. století se prý na chátrajícím hradě usídlilo několik opic, které utekly jistému aristokratickému cestovateli. Exotičtí primáti zde nalezli skvělé útočiště a začali se briskně množit. Podle legendy jich nakonec bylo až několik desítek, možná stovek. Smečka pořádala loupeživé výpravy do okolních obcí a mezi obyvateli vyvolávala děs a paniku. Chlupaté lapky mělo údajně zpacifikovat až císařské vojsko. Tato legenda je tak bizarní, že na ní něco bude, a ostatně se o ní zmiňuje i Bohuslav Balbín ve své knize Rozmanitosti z historie Království českého a někdy v té době bylo též jméno Helfenburk zkomoleno na Affenburk, Opičí hrad.  
Jak již bylo řečeno, Helfenburg je volně přístupný, jen se teď pravděpodobně nedostanete na věž, která je v sezóně otevřená o víkendech. Ale i bez pohledu na panorama okolí je každopádně co objevovat. Až se nabažíte bloudění mezi torzy vnitřního hradu, máte dvě možnosti, jak okruh uzavřít. Buďto můžete pokračovat dál po červeném okruhu, nebo jako my přejdete na žlutou a cestu na parkoviště nebo až do Ostré si dost podstatným způsobem zkrátíte.
Text a foto Mad