Sedm století stará vesnička Heřmanice je bohatá na pozoruhodnosti, sochy i zákazy, což platí nejen o Velikonocích

05. 04. 2021 | 0:00

Různých Heřmanic máme v Česku přinejmenším pět a ty nacházející se v okresu Liberec jsou výjimečné přinejmenším ze dvou důvodů. Tolika sochami, co zdobí Heřmanice, se na stejné ploše nepyšní ani centrum Prahy a takové množství cedulí "Zákaz vstupu" kdysi snad nevarovalo ani před vstupem do vojenského prostoru Ralsko.

Co se výsostného území Heřmanic týče, má podlouhlý tvar orientovaný severo-jižně, přičemž západní hranice kopíruje hranici Česka s Polskem (MAPA). Domy ale lemují prakticky jen říčku Olešku, přesněji řečeno silničku kopírující tok a vedoucí z Dětřichova na západ do polské Bogatynii. Heřmanice přitom na obě sousední větší sídla prakticky plynule navazují.Pohled na část Heřmanic a na krajinu v jejich okolí z heřmanické rozhledny zvané Vokurka. Jméno Hermannsdorff, jak se Heřmanice kdysi jmenovaly, je poprvé zmíněno v Žitavských letopisech. Zápis se pravděpodobně vztahuje k sedmdesátým létům 14. století, což znamená, že v té době již osada existovala. Na www.hermanice.com se dokonce dočtete, že Heřmanice mohly být založeny i o sto let dříve. Zakladateli Heřmanic byli pravděpodobně Biberštejnové, kteří drželi Frýdlantsko až do roku 1551.Vítejte v Heřmanicích, čisté vesničce plné nejrůznější mýtické havěti!Co se počtu obyvatel týče, bývaly Heřmanice větší, než se dnes může zdát. Vesnice, která tehdy sousedila se Saskem, žila i bohatým kulturním životem. Je doloženo, že v polovině 19. století zde sídlilo třináct set obyvatel, tento počet se dále příliš neměnil. Ještě na konci 2. světové války zde bylo 5 hospod, pila, 3 prodejny potravin, prodejna elektro, tělocvična, dvoutřídní škola a pošta. V Kristiánově, který dnes k Heřmanicím patří, byla také škola, 4 hospody, 1 obchod, 1 truhlář a 1 malíř pokojů. Ve Vysokém, který zmizel z povrchu zemského, ale jeho území je součástí Heřmanic, byly 2 hospody, 1 obchod a 1 pokrývač.Heřmanice mají jarní úklid evidentně za sebou. Na obzoru se tyčí Vokurka.Většinu obyvatelstva Heřmanic tvořili Němci, takže po jejich poválečném odsunu zde mnoho původních obyvatel nezbylo. Po dosídlení měly v roce 1950 Heřmanice 454 obyvatel. V roce 1958 bylo i proto 110 domů zbouráno. Dnes zde žije kolem dvou set padesáti obyvatel.Dřevěné sochy jsou opravdu na každém rohu, například památné stromy střeží slon.Jedním z poválečných problémů tohoto zapadlého koutu republiky byla doprava. Roku 1900 získaly Heřmanice spojení se světem úzkokolejnou tratí Frýdlant - Heřmanice - Žitava (česká část viz MAPA), postavenou především kvůli textilce zaměstnávající osmdesát lidí. Úzkokolejku, která by dnes určitě byla turistickým magnetem, se za éry budování socialismu nedařilo dlouhodobě spolehlivě provozovat (viz obrazová reportáž na GENUS.CZ). Železniční spojení poprvé nahradil autobus již v roce 1947.Svoji sochu má i požární zbrojnice. Je to Soptík, jak jinak, že?Vlaky začaly opět jezdit o deset let později, dokonce dostaly nové lokomotivy a lepší vagony, nicméně provoz stále provázely problémy. Poslední vlak na trať vyjel 13. ledna 1976. Éru úzkokolejky připomíná ruina nádraží u hranice s Polskem a zachovalý, garáž připomínající domeček, o kterém byste neřekli, že býval železniční stanicí (MAPA).Vtipná korouhev hrdě hlásí, že Heřmanice mají vlastní hasiče již od roku 1880. A ne nadarmo, pár velkých požárů vesnička zažila i v průběhu 20. století.V roce 1960 vesnice ztratila samostatnost a připadla nejprve pod Dětřichov a pak pod Frýdlant. O obnovení samostatnosti rozhodlo porevoluční referendum v roce 1990. Mnoho pro sídlo životně důležitých funkcí, jako jsou jesle, škola, zdravotní středisko a tak dále, stále zajišťuje Dětřichov a Frýdlant.Heřmanice nemají školu ani zdravotní středisko, zato mají své peklo. Škoda, že v okolí není žádná tabule informující o tom, jaké že ruiny peklo obývá.

V heřmanickém pekle o hříšníky pečují čertice, nebo že by pohanské bohyně?V Heřmanicích vás hned na příjezdu upoutá nejen čistota místa, ale i výzdoba dřevěnými sochami, kterých tu je opravdu požehnaně. Na díla umělců nejen z Libereckého kraje zde narazíte doslova na každém kroku, zdobí i autobusovou zastávku a hasičskou zbrojnici. Heřmanice totiž čerty, zajíci, anděly a dalšími bytostmi zásobuje vyhlášené dřevosochařské sympozium. Koná se pravidelně již od roku 2008, tedy před koronakrizí se konalo pravidelně.Parkoviště pod rozhlednou je vybaveno infopanely, zvoucími česky a polsky na atrakce,do nichž je vstup zakázán.Největším lákadlem Heřmanic je ovšem dřevěná rozhledna Vokurka, tyčící se nad vesnicí od roku 2012. Téměř dvacet čtyři metrů vysoká modřínová věž je jednou z prvních realizací, kterou o sobě dal vědět mladý liberecký inovátorský ateliér Mjölk. Zvláštností celodřevěné konstrukce je oddělené schodiště pro výstup a sestup. Učebnicová ukázka symbiózy moderní architektury s přírodou vznikla díky dotaci EU a starostovi Vladimíru Stříbrnému, který je starostou již od roku 2002. Stavba přišla na 3,6 milionu korun a padlo na ni 30 kubíků modřínového dřeva, podobné množství betonu do základů, 1,8 tuny ocelové výztuže a 12 tisíc vrutů.Rozhledna Vokurka.Na exkurzi Heřmanicemi vás bude jako červená nit provázet jméno učitele Otakara Kodeše (1904 - 1938). Poprvé na něj narazíte, až budete obdivovat Kodešovu skálu, což je výrazný čedičový útvar připomínající zkamenělý hřbet nějakého diuviálního netvora. Státem chráněná přírodní památka se nachází po pravé straně necelých tři sta metrů za vjezdem do obce a je opravdu nepřehlédnutelná.Kodešova skála.Pamětní deska připomínající Otakara Kodeše.Ale zpět k Otakaru Kodešovi. Jeho jméno připomíná pohnutou část historie obce. Češi a Němci tu koexistovali bez větších třenic až do doby, kdy se v Německu začal rozmáhat nacismus. Otakar Kodeš se stal pomocníkem jednotek Stráže obrany státu, hlídkoval na hranicích a sledoval činnost nacistů přecházejících z Československa do Německa. 22. září 1938 vnikla ozbrojená jednotka Freikorpsu z Německa přes státní hranici do Heřmanic a obsadila část obce. Kodeš se s kolegou Pernerem rozhodl zjistit situaci na místě a ve vesnici byl zastřelen. Jeho kolega byl zatčen a později zahynul v koncentráku.Kodešův lom má velmi zvláštní atmosféru. Vstup je sem bohužel oficiálně zakázán.Varovné cedule zde nejsou nadarmo, masiv se rozpadá před očima.Jméno českého vlastence Otakara Kodeše nese i Kodešův vrch, pod ním se nacházející Kodešův lom a Kodešova mohyla. V současné době opuštěný Kodešův lom je další velmi interesantní přírodní atrakcí doporučovanou v mnoha průvodcích včetně infotabule u rozhledny Vokurka. Paradoxní proto je, že i do prostoru lomu je vstup zakázán (!) a není vyznačena ani bezpečná cesta, po které by si tuto, ještě jednou zdůrazňuji, že opravdu pozoruhodnou, lokalitu mohl zájemce prohlédnout.Nedávno zrekonstruované koryto říčky Olešky. Za kopcem v pozadí se nachází Kodešův lom.Protáhne se vám i hledání Kodešovy mohyly. Nejpohodlnějšímu přístupu brání plot se zamčenými vraty. Různé zákazy vstupu, většinou nesoucí logo firmy Eurovia, ostatně neodmyslitelně patří ke koloritu Heřmanic stejně jako čistota a dřevěné potvory. Je to dáno tím, že kdo měl vhodný pozemek, majzlík a pořádný perlík, těžil místní kvalitní kámen. Proto je lokalit hrozících nebezpečím sesuvu nebo pádem někam dolů v Heřmanicích požehnaně. Škoda, že snahu tato místa zajistit a učinit bezpečnými suplují varovné cedule a "mlíko" v detektivkách ohraničující místo činu.Památník připomínající povodně 2010.Až si budete Heřmanice prohlížet, nezapomeňte se také zastavit u památníku připomínajícího katastrofální povodeň, která se Libereckým krajem prohnala 7. srpna 2010, postihla 81 obcí, vzala pět lidských životů a způsobila škody v celkové výši 8,2 miliardy korun.Spoušť zůstala i po rozvodněné Olešce v Heřmanicích (zdroj Wiki Commons, foto Daniel Baránek).Než si do Heřmanic a okolí naplánujete výlet, zkontrolujte si, v jakém stavu máte po zimě bicykl. Heřmanicemi totiž prochází Pašerácká naučná stezka nebo též Hřebenovka, což je velmi příjemná pohraniční cyklotrasa číslo 3039.Větrná farma na Lysém vrchu. Pozor, i zde jsou cedule Vstup zakázán.Na území Heřmanic vstupuje stezka nedaleko Lysého vrchu, kde se nacházela již neexistující výše zmíněná osada Vysoký. Zde si můžete prohlédnout ještě další dvě atrakce Heřmanic, a to farmu větrných elektráren a zříceninu kamenného větrného mlýna, postaveného v letech 1828 až 1830. Později mlýn sloužil i jako hospoda, než byl ještě před začátkem 20. století opuštěn. Ačkoliv je tato památka uváděná v různých průvodcích i cestovatelských blozích, vyznačuje se tím, že je k ní vstup oficiálně zakázán (viz naše obrazová reportáž). Ale čemu se divím, to je přece pro Heřmanice typické.Torzo větrného mlýna na Lysém vrchu.Text a foto, není-li uvedeno jinak, Mad

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.
Další informace