124 let ležela v kanalizaci. Pivní láhev historici objevili při rekonstrukci muzea, k vidění je v expozici Liberecké fragmenty 

Některé zvyky a tradice se nemění. Tak jako dnes i v minulých dobách si při poledních pauzách krátili dělníci čas pitím oblíbeného alkoholického nápoje. A i na konci devatenáctého století platilo, že skleněné pivní láhve byly zálohované a při vrácení dostal zákazník do kapsy pár haléřů. I proto je s podivem, že bezejmenný pracant na stavbě zahodil láhev, která je na první pohled běžného tvaru z barevného lisovaného skla a porcelánovým uzávěrem včetně kovového mechanismu zavírání.

Zajímavé a pro dnešní dobu netypické je je tělo láhve, na kterém je vylisovaný nápis se jménem majitele zálohované pivní nádoby. Nápis zní “Gottfried Tugemann - Reichenberg.” Kromě označení města, ze kterého majitel láhve pochází, je možné dohledat i obchodníka Tugemanna, který vlastnil na konci devatenáctého století nápojovou stáčírnu. V ní se pivo nevyrábělo ale pouze se do skleněných lahví stáčelo.

Pracant sice ztracením vratky přišel o pár halířů, po 124 letech ovšem udělal radost historikům, kteří nalezený předmět před pár dny zpřístupnili veřejnosti.

“Mezi sběrateli pivních relikvií se traduje několik omylů. Například že jména na pivních lahvích musí nutně znamenat názvy hospod. Pivní lahve byly obecně majetkem firmy, která do nich stáčela pivo a účtovala si za ně zálohy. Někdy to mohl být pivovar, jindy hospoda či restaurace a v některých případech, jako byl v daném období práve Tugemann, se jednalo o specializovanou stáčírnu nápojů, která pivo “pouze” dále distribuovala,” dodává ke sběratelsky cenné vratce kurátor expozice Liberecké fragmenty Ivan Rous.

Velkých zásahů restaurátorů nebylo zapotřebí, i když v jímce lahev ležela přes sto dvacet let, odpadní voda jí nijak neponičila pouze zanesla kaly a nečistotami. Muzejní konzervátor proto měl práci usnadněnou a vratku je možné už dnes v muzeu vidět.

Plnit pivo do skleněných nádob se začalo relativně brzy a to už v patnáctém století. Tehdejší nádoby byly ale úplně odlišné od těch dnešních. Ustálenou podobu získaly láhve až kolem roku 1821, kdy jejich tvar vymysleli v pivovarech na jihu Britských ostrovů. Koncem devatenáctého století následně došlo k finálním změnám, které se zakotvily natolik, že se dodržují dodnes. Objem skleněných lahví se ustálil na půllitru. Přestaly se razit nápisy se jmény majitelů, ty nahradily papírové etikety a konečně se také opustilo od porcelánových mechanických uzávěrů. Nahrazeny byly zátkami, které si na sklonku století nechal patentovat vynálezce z Baltimoru Williame Painter.

O historii a minulosti libereckých restaurací, hospod a výčepů z dob Rakouska-Uherska vzniká v současnosti zajímavá kniha libereckého archiváře a historika Jiřího Bocka. Kniha bude k dispozici na konci letošního roku v libereckých knihkupectvích a také v Severočeském muzeu.

lux