Google Poezie dokazuje, že umění mohou vytvářet úplně všichni, včetně počítače. Důkaz je v liberecké knihovně
Moderní doba přináší také nové formy umění. Jedním z celosvětově úspěšných projektů je takzvaná Google Poezie. Její původ sahá deset let zpátky, kdy ve Finsku jistý Sampsa Nuotin přišel s nápadem nechat psát básně jeden z nejpoužívanějších prohlížečů google. Na facebookové stránce mohli uživatelé sdílet sérii slovních spojení, které jim vyhledávač nabídl. Většinou nonsensové výtvory bavily nejprve finské a později i anglicky mluvící uživatele internetu. O rok později se Google Poetics (tak zní anglický název) dostaly i do České republiky.
Za tuzemským projektem stojí Liberečan, novinář a publicista Tomáš Miklica. Ten na sklonku roku 2013 založil českou odnož s názvem Google Poezie. Časem se z malé komunity vybudovala velká základna fanoušků, která čítala desetitisíce uživatelů.
“Prvních pár týdnů až měsíců to zajímalo hlavně naše kamarády a kamarády našich kamarádů. Stačilo ale vytrvat a nakonec jsme počtem followerů na Facebooku překonali i to Google Poetics. Dneska už ale z mého rozhodnutí ani facebooková, ani instagramová Google poezie neexistuje,” říká zakladatel projektu Tomáš Miklica.
Jak vlastně celý projekt funguje? Do vyhledávače google zadáte slovo, slovní spojení nebo jen předponu či zkratku. Algoritmus počítače vám nabídne většinou pět nejvyhledávanějších hesel, která se na vámi zadané slovo vážou. Pak už stačí jen stisknout tlačítko PrintScreen báseň tak zvěčnit a uveřejnit na facebookové stránce.
Takto vznikly tisíce někdy vtipných, jindy děsivých nebo jen nesmyslných básní, které denně zlepšovaly náladu komukoliv, kdo zrovna na stránku zavítal. (pro lepší představu mrkněte na některou z fotografií přiložených k článku). Časem Google Poezie přerostla do rozměrů, které přesahují prostor facebooku. Kromě knižní podoby se dočkala také první celosvětové výstavy v liberecké knihovně.
Jako skoro vše v posledních letech ovlivnilo i výstavu covidové období. “Výstava začala vznikat dva roky zpátky, jenže pak nám do toho vpadl covid, a tak se po všech peripetiích dočkala své slávy až letos,” popisuje strastiplnou cestu k výstavě zaměstnankyně knihovny Natálie Chalupníčková.
Výstava se rozprostírá po celé knihovně, návštěvníci mohou básně obdivovat od vstupu do budovy až po horní patro. Ani v místním výtahu se generovaným básničkám nevyhnete.
Komu by nestačily desítky vystavených básní, ten má možnost na internetu zakoupit knihu v papírové nebo elektronické podobě. Doposud počet prodaných kusů předčil autorovo očekávání. “Tuším, že jde o více než 700 kusů. Což je podle toho, co čtu na internetu, v českých podmínkách více než běžný náklad básnické sbírky. Myslím si, že na to, že je to takový spíš poetický experiment, je to velký úspěch,” říká Tomáš Miklica.
Ačkoliv už neexistuje facebooková ani instagramová stránka, Google Poezie svojí stopu ve vodách českého internetu potažmo umění zanechala na dlouhou dobu dopředu. “Jazykovědec Karel Piorecký v předmluvě naší knížky píše o google poezii jako o naplnění avantgardního snu, že umění bude dělat každý. Podle něj se život google poezie odehrává na obrazovce každého z nás a já s tím souhlasím: Google poezie je určitě živý projekt a není ani potřeba vědět, že tomu někdo někde říká google poezie. Bude žít, dokud lidi budou googlovat a občas se pozastaví nad tím, co jim vyhledávač vyplivnul,” dodává Tomáš Miklica, který se těší, že Google Poezie bude nadále pomáhat třeba zahraničním studentům na workshopech při snaze naučit se česky.
Výstava v knihovně je samozřejmě zdarma, prohlédnout si básně může přijít kdokoliv. Je třeba si ale pospíšit. V prostorách knihovny budou generické básničky pouze do 29. dubna.
Text a foto lux + oficiální materiály k výstavě
Sdílet článek na Facebooku
Sdílet článek na X.com
Související články
.jpg)
