Kauza byty: Žádný úřad nikomu nedal jasnou odpověď, jak v této právně zamotané a složité situaci postupovat, říká primátor

Nejvyšší čas pro korespondenční rozhovor s libereckým primátorem Jaroslavem Zámečníkem (SLK):

Pane primátore, řekněte, a samozřejmě vysvětlete, kdo za nynější zamotanou situaci vztahující se k převodu městských podílů na bytová družstva nebo přímo družstevníky může?

Jaroslav Zámečník, primátor Liberce: Souběh několika nešťastných okolností, které se staly v uplynulých 20 letech. Například to, že se více než 50krát změnil zákon o obcích a to, co bylo tehdy tzv. na hraně, je dnes posuzováno jako porušení zákona. Současný stav zavinily i procesní chyby, kterých se dopustilo tehdejší vedení radnice. Třeba tím, že o smlouvách, které slibují bezúplatný převod bytů na družstva po uplynutí 20 let, zastupitelé před lety vůbec nehlasovali. A tudíž je ani neschválili, což je z právního hlediska špatně. Proto jsme na doporučení právníků tento převod nemohli spustit. To není nic proti družstvům a družstevníkům. Jde nám pouze o narovnání zbytečných chyb. Nemůžeme ignorovat právní rizika celého případu. Tak se přece město chovat nesmí. Zároveň musí jednat jako správný hospodář. Nemůžeme si přece dovolit převést majetek města bez toho, aniž bychom k tomu měli správný právní doklad.

Vidím na velkou mediální zkratku, že by za celý vrstevnatý problém mohl fakt, že záměr prodat podíly města v bytech nevisel před dvaceti lety na úřední desce. Chyba je spíše v legislativě, která v průběhu let všechno patřičně zamotala. V čem tkví, z pohledu města, největší problém, který obcím brání převést podíly podle podepsaných a nikdy nezpochybněných smluv?

JZ: Souhlasím, že to není jediná věc, která současnou situaci s byty zavinila. Jak jsem už zmínil, pochybení bylo více. Proto se je teď snažíme odstranit, napravit. Dokonce máme povinnost to udělat, pokud nechceme způsobit další podobné přehmaty do budoucna. Velmi citlivě vnímám, že se družstevníci hněvají. Chápu je. Nicméně město skutečně musí respektovat pravidla a zákony. I proto se snažíme hledat řešení, které bude pro obě strany co nejméně bolestivé. Tedy v ideálním případě model, kdy se naplní sliby, které někteří ti lidé před 20 lety dostali. Tedy, že za převod nezaplatí ani korunu.

Ono to vypadá hrozně složitě, ale vlastně je to jednoduché - buď smlouvy platí a může se podle nich jet, nebo platné nejsou, a to by znamenalo, že patrně ani nikdy platné nebyly a my před tím nemůžeme strkat hlavy do písku. Nemůžeme dělat, že o ničem „nevíme“, jak nám radí pan Mgr. Joukl, právní zástupce nájemců, kteří se nyní převodu dožadují. To by bylo velmi naivní a takto nelze nakládat s veřejným majetkem. Neexistuje žádná střední cesta. Smlouvy jsou buďto platné, či nikoliv.

Což může určit jedině soud…

JZ: Soud ten stav nezmění. Ten pouze konstatuje stav věci. Jestli jsou ty smlouvy například neplatné, to soud nezmění, jen to bude konstatovat, to nikdo jiný závazně nemůže. A pokud bychom nechtěli jít k soudu, pak bychom nyní museli přistupovat z opatrnosti ke smlouvě při plnění povinností řádného hospodáře jako k aktuálně neplatné a postupovat podle zákona o obcích jakoby smlouvy o smlouvě budoucí ani nikdy nebyly. Z toho by pak vyplývala řada nutných procedur spojených s nemalými náklady, tj. předem bychom museli oznámit záměr o prodeji bytů a tento odsouhlasit, byty nechat znalecky ocenit, stanovit odchylku od ceny obvyklé v místě a čase, tuto odůvodnit, vypořádat vše po stránce ekonomické, daňové, účetní apod. Možná nakonec ani nic jiného nezbude, pokud by soud určil smlouvy jako neplatné.

Nicméně, soud je cesta, kterou by se ani jedna ze zúčastněných stran sporu nechtěla vydat. Jsem přesvědčený, že by to družstevníkům velmi zkomplikovalo situaci.

Z četné korespondence, kterou na svých informačních platformách zveřejňují obyvatelé družstevních bytů, je zřejmé, že se Liberec i družstevníci obrátili s prosbou o pomoc na nejrůznější centrální orgány s cílem získat stanovisko, o nějž by svůj postup mohli beztrestně - pro zastupitele i družstevníky - opřít. Naposledy na MMR či ÚOHS. Jestli odpovědi těchto institucí dobře čtu, tak vám úřady většinou popíší, co moc dobře víte, a následně vydají „názor“ s odkazem, že není právně závazný. Cítíte jako představitel města, které má podíly ve více než tisícovce bytů postavených sdruženou investicí, opravdovou – faktickou podporu z vyšších míst, nebo spíše máte pocit, že jste na to zůstali sami?

JZ: Za sebe to tak vnímám. Jak město, tak družstva nebo družstevníci, se obrátili skutečně na celou řadu institucí. Včetně státu. Žádný úřad či ministerstvo nikomu z nás ale nedaly jasnou odpověď, jak v této právně zamotané a složité kauze postupovat.

Se zákonodárnou iniciativou se do věci vložil Liberecký kraj. Chce oběma komorami parlamentu kompletním legislativním procesem protlačit zákony, které by převody podílů odblokovaly. To je ovšem běh na dost dlouhou trať. Proč až nyní, když se o problému ví někdy od roku 2017 – 18, kdy doběhly první smlouvy mezi městem a družstvy?

JZ: Liberecký kraj z principu nemá co zasahovat do fungování a řešení samostatných, navíc ryze právních problémů města. A standardně to ani nedělá. To, že se do toho nyní vložil, jen potvrzuje, že ostatní možnosti zatím nepřinesly uspokojivé řešení složitého právního problému. To byl i jeden z důvodů, proč jsem hejtmana Půtu požádal, zda by na základě mého návrhu využil svého práva předkládat zákonodárcům zákony či jejich úpravu.

Před prázdninami bylo vedení Liberce kritizováno, že vznikla jednočlenná pracovní skupina složená jen z radního za SLK dr. Michala Hrona. Protistrana i další politické strany sedící v zastupitelstvu se ohrazovaly, že ve skupině nemají zastoupení. Proč taková skupina vznikla až po dvou měsících? Myslíte, že by udělala víc, než nesmírně pečlivý a pracovitý Michal Hron, který tomu věnoval celé léto?

JZ: Na začátku léta ještě nikdo netušil, jakou cestou se vydáme a kolik variant řešení budeme prověřovat. Kolega Michal Hron je v problematice respektovaný a zkušený odborník. Prověřování možností a variant, jak problém s byty řešit, věnoval a stále věnuje spoustu času. Během léta zjišťoval, jaké máme možnosti. A hlavně, jak vyřešit problém s převodem bez toho, aniž by hrozilo, že bude porušen jakýkoliv zákon.

Ano, primárně se zaměřil na variantu, u níž se počítá s tím, že družstevníci za převod budou muset určitou část peněz platit. Nikoliv ale proto, že by se město mělo zájem na družstvech a družstevnících obohacovat, jak jsme opakovaně slýchali od některých kritiků. Ale proto, že do té doby nikdo s žádnou další, a především bezúplatnou verzí, nepřišel. To se bohužel týká i návrhu, který prosazoval na zastupitelstvu před letními prázdninami Petr Židek z ODS. Tedy tzv. kralupské metody. Ale Kralupy jsou trochu jiný případ. Tam šlo o jedno bytové družstvo s asi padesáti byty. Ale my máme v Liberci družstev deset a bytů přes tisíc. Nicméně jsem rád, že prověřujeme více variant. A vůbec nezpochybňuji, že teď je správný čas, kdy mají začít fungovat pracovní skupiny. A detailněji prověřit i zmíněnou kralupskou metodu. Sám Petr Židek nicméně na prvním zářijovém zastupitelstvu nevyloučil, že i tato cesta může být slepá. Proto jsme přišli i s dalším návrhem. Tedy žádostí o změnu legislativy.

Věříte, že skupina sestavená ze zástupců politických stran a bytových družstev může problém posunout směrem k oboustranně přijatelnému vyřešení?

JZ: Kvituji, že se do řešení problému zapojilo více stran. Včetně bytových družstev. Za mě je to natolik nestandardní, a znovu zdůrazňuji, hlavně právní problém, že cenná je pro nás každá informace, která ho pomůže vyjasnit.

Dnes se rýsují dvě metody, jak podíly obyvatelům bytů převést relativně „beztrestně“ a přitom pro družstevníky poměrně „levně“. S prvním návrhem přišel radní za SLK Michal Hron, s druhým radní za ODS Petr Židek. Můžete co nejsrozumitelněji popsat v čem se liší, jaké jsou jejich parametry a především rizika?

JZ: Michal Hron navrhuje postup, kdy bychom podíl města na jednotlivých bytech nabídli nájemníkům za co nejnižší cenu tak, aby neodporovala současným zákonům, ale byla pro družstevníky spravedlivá. Petr Židek naopak prosazuje variantu uzavřít s jednotlivými družstvy dohodu o rozpuštění sdružení mezi městem a družstvy. A vzájemně si vypořádat pohledávky a závazky. Tato varianta je ale podle mého názoru hodně komplikovaná a s řadou právních úskalí. Ale opakuji, že jsem rád, že to je jedna z variant, které prověřujeme.

Co městu vlastně brání převést družstevníkům podíly podle původních smluv za korunu a nestarat se o jejich budoucí daňové povinnosti?

JZ: Legislativa. Nechceme zastupitele města v krajním případě kdykoliv v budoucnu vystavit hrozbě trestního stíhání a družstevníky nejistotě, že by kdokoliv v budoucnu mohl zpochybnit převod podílů bytů na základě původních smluv.

Chápu správně, že největším problémem současného stavu je, že nemovitosti, o nichž se celou dobu bavíme, jsou takřka neprodejné a ztrácejí na hodnotě. Nevypořádané spoluvlastnictví brání uživatelům získat je do vlastnictví a následně s nimi nakládat podle potřeby? Umíte si představit, že byste takový byt například zdědil, k ničemu ho nepotřeboval a chtěl ho jen co nejrychleji prodat. Tušíte, jak hluboce pod cenou by to bylo?

JZ: Nezpochybňuji, že z pohledu vlastníků je aktuální stav nepříjemný. Nicméně věřte mi, že hledáme všechny možné cesty k co nejrychlejšímu a férovému řešení. Rozumím i argumentu, že vlastníci nemovitostí, kterých se to týká, jsou aktuálně limitováni tím, jak s majetkem mohou nakládat. Věřím ale, že hodnotu těch bytů to v delším časovém horizontu zásadně nezmění. Pokud vůbec. Mimochodem, i kvůli tomu je přece důležité celý problém definitivně vyřešit. Ideálně tak, aby lidé za převod skutečně nemuseli zaplatit ani korunu.

Myslíte, že se vám podaří celou záležitost vyřešit do konce tohoto volebního cyklu, nebo to bude problém dědičný? Pokud ano, můžete načrtnout časovou osu – co a přibližně kdy se musí stát, aby problém do roku 2022, kdy tomuto zastupitelstvu končí mandát, definitivně zmizel?

JZ: V úterý 22. září zmíněný legislativní návrh, tedy požadavek na změnu čtyř zákonů, odhlasovali zastupitelé Libereckého kraje. Nyní se v zákonné lhůtě, nejpozději do 60 dnů, má dostat na jednání poslanecké sněmovny. Přesný termín, do kdy se poslanci, respektive obě komory parlamentu k návrhu vyjádří, nemohu garantovat. Nicméně, domnívám se, že by to mohlo být do konce letošního roku. Ostatně, nejde jen o Liberec. Obdobný problém s byty mají obce a města po celé republice. Týká se to už více jak 40 tisíc bytových jednotek. I proto jsme se rozhodli jít cestou legislativní úpravy, tedy změnou zákonů. Tím by se vše vyřešilo jednou provždy.

Alena Roubalová