Meteostanice je kulturní památkou, přežila i srážku s autobusem. Budka připomíná doby, kdy se předpověď počasí nehledala v mobilu

Meteobudky bývávaly zcela běžnou součástí větších měst na konci devatenáctého a začátku dvacátého století. Většina běžných občanů se v měřidlech, teploměrech a barometrech vyznala a mohli si díky přístrojům udělat lepší představu o tom, jak se bude počasí vyvíjet v následujících hodinách.

Meteostanice za libereckou radnicí vznikla na popud městské správy. Vyhotovil jí Wilhelm Lambrecht z Göttingenu, který podobné stanice stavěl po celé Evropě. Během dvacátého století byla budka několikrát renovována a opravována. Roku 1987 se stala kulturní památkou.

Důvodem, proč je stanice nalézající se za radnicí unikátní a je na seznamu kulturního českého dědictví. je její podoba. Konstrukce šestiboké meteobudky je totiž inspirovaná tvarem liberecké radniční věže. Podstavec je vyrobený z liberecké žuly a stříšku zdobí květy slunečnic.Součástí meteobudky je několik měřících přístrojů, a také návod, jak správně data číst. Z obecně známějších nástrojů nechybí dva teploměry a barometr.

V Liberci jsou pouze dvě meteostanice. Druhá se nachází v Lidových Sadech a vlastní ji Jizersko-ještědský horský spolek. V roce 2018 prošla rekonstrukcí po několika útocích vandalů, kteří si historický přístroj vzali jako kořist.

Ani meteobudku za libereckou radnicí ale neminuly pohromy. Před deseti lety skončila na zemi po srážce se zrcátkem městského autobusu. Stanice, která na podstavci nebyla dostatečně ukotvená, se pádem zničila. Škoda tehdy byla 100 tisíc korun a oprav se chopily Technické služby města. V polovině roku už meteostanice zase stála na svém místě i s novými funkčními přístroji. Od té doby k žádné podobné nehodě nedošlo.

První přístroje na měření jevů podnebí a rozmarů počasí vymyslel už Leonardo da Vinci kolem roku 1500. Jeho vlhkoměr, odborně hygrometr, udal ráz dalším vědeckým bádáním. O sto let později další velikán své doby Galileo Galilei spolu se svými žáky zkonstruoval kapalinový teploměr. Meteostanice podobné liberecké budce začaly po celé Evropě vznikat na začátku devatenáctého století.

Zajímavou osobností je také samotný výrobce meteostanice, po kterém také nese pojmenování - Lambrechtova meteobudka. Německý konstruktér a inovátor žijící v devatenáctém století zdokonalil a standardizoval ke každodennímu používání barometr, polymetr a také hygrometr. Po návštěvě přehlídky technických vynálezů v Paříži z roku 1867 se intenzivně věnoval výrobě meteostanic. Ty si od něj nechala vyrábět velká města z celé Evropy. Liberec nebyl výjimkou a odkaz Wilhelma Lambrechta v podobě meteobudky ve městě stále přežívá.

Ve vitrínách šestiboké konstrukce jsou kromě přístrojů také české návody, jak správně v datech, která meteorologické nástroje sbírají, číst. Dnes už přežitý výdobytek dob minulých může kolemjdoucím nabídnout vhled do časů, kdy každý musel být tak trochu meteorologem, aby se dokázal v budících, teploměrech a dalších měřících pomůckách vyznat.

Stanice stojí hned vedle autobusové zastávky, takže prohlédnout si ji lze třeba při čekání na příjezd pravidelné linky. Zkrátí to dlouhou chvíli a alespoň na vtěřinu odtrhne oči od displaye. Byť v mobilu předpověď počasí zjistíme hned a nemusíme koumat, co která rafička v meteobudce ukazuje.

text a foto: lux, není-li uvedeno jinak