Oddělení Pravěku v Botanické zahradě se dočkalo nečekaných změn. Vzrostlou kapradinu zradila vlastní váha

Právě v místní pravěké expozici se ale před pár dny udála změna, která botaniky překvapila a museli na ni promptně reagovat. Stromovitá kapradina stromka hrozná sama sebe vyvrátila a zůstala ležet v expozici na pospas rozkladu.

Stromka hrozná pochází ze střední Ameriky a oblíbeným prostředím jsou vlhké tropické deštné lesy. Ke svému vývoji a růstu potřebuje sluneční světlo. A právě to se stalo jednomu exempláři osudným. Neustálá snaha naklánět se za paprsky, které dopadaly do expozice Pravěku, způsobily, že se stromovitá kapradina svojí vahou vyvrátila a zřítila se.

“Její kmen jsme ponechali na místě. Počítali jsme s tím a na místo jsme umístili již pěkně vyvinutou sazenici téhož druhu. Stromovité druhy rostou rychle, alespoň některé, a tak zákoutí s nimi doznává opakovaných úprav,” uvedl ředitel botanické zahrady Miloslav Studnička.

Výjimečně dosahuje stromka výšky až patnácti metrů. V jižní části Mexika mají pro ni přezdívku opičí ocas. Název si vysloužila díky svému listu, který ve svinutém základu připomíná chápavý ocas opic. Angličané stromku zase přezdívají “blonďatá stromovitá palma,” tím britští dobrodruhové poukazovali na její husté a plavé listy. “Nedopátral jsem se však toho, proč ji F. M. Liebmann při vědeckém popisu v 19. století dal přívlastek “hrozná”. Žádné trny, žahavé chlupy a nic, čím by mohla ohrožovat, prostě nemá,” dodává ředitel zahrady. Plavé části listů při dotyku působí měkce a při manipulaci s nimi se odlupují. Při kontaktu s lidskou kůží mají svědivé účinky.

Oddělení pravěku v pavilonu H vás obecně zavede do fantaskního světa podobného stařičkým záběrům ze Zemanova filmu Cesta do pravěku. V přírodě spojení rostlin, které jsou v pavilonu, není možné, protože většina z nich roste v různých koutech planety a právě díky tomuto spojení vzniká zvláštní mozaika rostlin, které jsou podobné těm, které rostly v dobách před tisíci lety. Jde o dobu, kdy na povrchu Země převažovaly výtrusné a nahosemenné rostliny. Ty časem začaly ustupovat krytosemenným rostlinám, které jsou lépe přizpůsobené k rychlému šíření se a také jsou odolnější a méně náchylné na rozmary přírody.

Mezi rostlinami, které jsou v pavilonu H k vidění, jsou především stromovité a šplhavé kapradiny. V expozici je také největší sbírka vranečků, které jsou příbuzné s plavuněmi a po celém světě je zdokumentováno přes 700 různých druhů. Ve volné přírodě v rámci naší republiky roste pouze jeden druh vranečka. Skupina těchto rostlin obývá naší planetu už přes 300 milionů let. Expozici doplňuje obří jihoamerická přeslička, cykasy z dob dinosaurů. Vše navíc doplňuje kolekce zkamenělin, které se bohužel v živé podobě nezachovaly. Prohlédnout si je možné zkaměnělé části rostlin u vstupu do pavilonu.

Stromka hrozná, která svojí touhou po slunečním svitu skončila v humusu pavilonu H, je exemplárním příkladem životních cyklů fauny nejen z pravěku, ale také v současných deštných pralesech i našich lesích. Rozdílem je, že bez zásahu botaniků v zahradě, by nová stromka zkrátka nevyrostla, v přírodě by naopak její místo zaujala mladší stromovitá kapradina okamžitě.

lux, foto: Botanická zahrada Liberec