Podchod u arény zpestří poezie. Instalace „Ti, kteří tu prošli“ nabídne 87 úryvků básní 

Poetická instalace dostala název „TI, KTEŘÍ TU PROŠLI“. Jejím cílem je mimo jiné dát co nejvíce nahlédnout do poezie básnířek a básníků zdejšího kraje nebo autorek a autorů spojených různým způsobem s regionem.

Sbírka rozmanitých úryvků textů pracuje s poezií autorů, kteří byli, nebo jsou, spjatí s Libercem. Třeba tím, že se tu narodili, žili, trávili zde podstatnější část své pracovní nebo tvůrčí kariéry či se k tomuto městu ve své tvorbě vztahují. A mohli (můžou) tak teoreticky i prakticky projít i tímto tunelem, propustkem.

Vzhledem k typu prostoru byly vybrány z veršů zvolených krátké úryvky s motivy jako pohyb, město, místo, Liberec nebo tunel, a to v nejširším možném jejich významu a záběru. To ale i znamená, že témata obsahovala též různé „podkategorie“. Jsou jimi například světlo, tma, lidé, čas, cesta, ozvěna, procházení apod.

„Někdy koncem roku 2020 nás oslovila KAM, zda bychom nechtěli vymyslet něco poetického právě do prostor budoucího podchodu. Tehdy jsme pořádali u třetí ročník 1. libereckého festivalu poezie, což byla svého času jedna z největších básnických přehlídek v Česku. Tak jsme se do toho pustili s tím, že zkusíme udělat opět něco unikátního. Ačkoliv slovo unikátní nesnáším pro jeho nadužívání a vyprázdněnost, v tomto případě ho volím zcela záměrně. Nevím o tom, že by někde v Česku vznikl takovýto podobný projekt s nějakou chronologií a jednotným tématem,“ říká spoluautor projektu a básník Martin Trdla a dodává: „Básně totiž patří na zdi. Básně totiž patří i na chodníky, na trička, obličeje, zuby, do nákupních tašek, na auta, komíny... Zkrátka všude. Poezie je totiž všude, i když to někdy vůbec netušíme“.

Jelikož podchod se původně dělil na dvě části, z čehož ta klenutá pochází z roku 1859 a zastropená z roku 1900, autoři sáhli jsme po básnířích, narozených po roce 1859 až do současnosti.

Smyslem nebylo prezentovat komplexní a úplný pohled do poezie básnířek a básníků kraje, ale spíše započít jistou tematickou diskusi na zdech u zcela funkční a zároveň velmi využívané stavby původně propustku pod železnicí, který se rozšířil do regulérního podchodu s přidanou hodnotou pobytové kvality. 
„Je to příběh o tom, jak se z kanálu stává galerie. Jde o výjimečnou ukázku, jak můžeme v Liberci kreativně pracovat s veřejným prostorem i u staveb a prostranství, kde to na první dobrou obyvatelé a návštěvníci města neočekávají. I to jsou zásahy, které patří k rozvoji moderních evropských měst. Věřím, že to lidé ocení. Zároveň chci poděkovat za spolupráci nejen studentům, ale i zhotoviteli a spoluinvestorovi stavby – Správě železnic, kteří nám vyšli vstříc a umožnili instalaci provést,“ říká náměstek primátora pro architekturu, veřejný prostor a dopravní stavby Jiří Janďourek. 

Další nadstavbou je podle něj sociální a společenský kontext, kdy podobná temná a neutěšená místa, dostávají novou hodnotu a napomáhají tak chodcům v tom, aby se tam cítili bezpečně. 

„Zároveň nenásilnou formou nutíme průchozí všímat si i svého okolí a současně číst a přemýšlet nad vystavenými texty. Co se samotné instalace týká, mám radost, že dílo spoluutvářeli studenti, protože tím vzniknul prostor pro sdílenou interakci, která je v tomto případě za mě vhodnější, než kdyby to samé tvořil jeden umělec,“ dodává náměstek primátora Jiří Janďourek.

Podle spoluautora instalace Martina Trdly předcházely výběru jednotlivých textů hodiny a hodiny noření se do knih, časopisů, ročenek, almanachů, papírků a hlubin internetu.

„Abychom básně vydolovali, znamenalo to občas doslova detektivní práci. A někdy také spory o to, zda konkrétní autor má něco společného s Libercem, nebo ne. Mezitím napsali autoři mnoho dalších a řekl bych, že v některých případech i lepších textů, takže bych dnes některé volil jinak. Ale vše má svůj čas. A jak víte, tahle výstava je nekonečná a proměnlivá jako nálady básníků a jejich děl. Vzhledem k tomu, že jde o instalaci ve veřejném prostoru a tudíž živou věc, věříme, že i na další autory v průběhu času na zdech dojde,“ upozorňuje Martin Trdla. 

Koncept vznikal od února roku 2021. O vizuální podobu a instalaci se v uplynulých dnech postarali renomovaní grafici Ondřej Zámiš ze stejnojmenného studia a Vojtěch Liebl ze Superstudia. A to v úzké spolupráci se studenty Gymnázia a Střední odborné školy pedagogické v Jeronýmově ulici v Liberci. 
Veřejně přístupná instalace bude po dokončení stavebních prací na propustku, tedy zhruba v polovině letních prázdnin. 

Autoři projektu: Martin Trdla, Olga Veselá
Výběr textů: Martin Trdla, Olga Veselá
Vizuální koncept a realizace: Ondřej Zámiš, Vojtěch Liebl - Superstudio
Zápis básní vznikne: za pomoci studentů gymnázia Jeronýmova 1.B 2025
Úryvků básní: 87
Koordinace: Kancelář architektury města Liberec, Odbor strategického rozvoje a dotací města Liberec
Spolupráce/Investoři: Správa železnic, Město Liberec
Místo: podchod mezi ulicí Doubskou a 28. října.