Stanovil jsem si za svou osobní misi kultivaci morálky a etiky mezi zaměstnanci i studenty naší školy, říká rektor Technické univerzity

Jeden hlas byl neplatný a jeden z členů senátu se zdržel hlasování. Další funkční období by Brzezinovi mělo začít 1. únoru 2022, ve funkci ho ještě musí potvrdit prezident, řekl ČTK předseda senátu Jan Berki.

Miroslav Brzezina, který stojí v čele univerzity čtvrtým rokem, je v pořadí desátým rektorem v historii liberecké univerzity. V listopadu oslaví 60. narozeniny. Je absolventem Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Na Technické univerzitě v Liberci pracuje od roku 1993. V letech 2008-2015 byl děkanem Fakulty přírodovědně-humanitní a pedagogické TUL a před zvolením do funkce rektora byl jejím proděkanem. Jako rektor univerzitu povede do roku 2026.

Pane rektore, druhé funkční období pro vás začíná až v únoru příštího roku. To je na akademické půdě normální, že se nejvyšší představitel univerzity volí s kvartálním předstihem? Promiňte, že se ptám tak laicky, ale já naposledy živého rektora viděla při vlastní promoci v pražském Karolinu a tehdy se rozhodně nevolil...

Na první pohled je to značný předstih, protože první mandát mi vyprší až na konci ledna 2022, ale když se na to podíváme více do hloubky, probíhají ty volby časově tak akorát. Vždy je totiž ve hře možnost, že bude potřeba vypsat volby nové, a proto je potřeba si nechat větší časovou rezervu. Návrh kandidáta na rektora musí totiž akademický senát předložit ministerstvu školství už během listopadu. Na naší univerzitě ani letos opakované volby být nemusely, což považuji za úspěch, a vše se tedy procedurálně v pohodě stíhá. 

V tiskové agentuře jsem si přečetla, že jste byl zvolen až ve čtvrtém kole, minule to bylo hned napoprvé. Můžete alespoň nastínit, co volbu protáhlo? Co se během ní odehrávalo?

Volbu protáhla nerozhodnost členů akademického senátu, možná jediného ze členů senátu. Tři předchozí kola hlasování proběhla v podstatě se stejným výsledkem, kdy k úspěšnému ukončení voleb stačil pouhý jeden hlas. Až ve čtvrtém kole hlasování se ten rozhodující jedenáctý hlas, který mi zajistil nadpoloviční většinu, našel.

Váš protikandidát - ve volbě rektora neúspěšný Josef Šadlbauer - pořád někam kandiduje, naposledy chtěl být hejtmanem Libereckého kraje, ale jeho politické uskupení v krajských volbách neuspělo. To šéf univerzitního akademického senátu Jan Berki byl úspěšnější - nyní se stal poslancem parlamentu. Je podle vás v pořádku, když se akademická pozice mísí s politickou ambicí?

Akademici mohou být zároveň politicky činí, to  je v naprostém pořádku. Dokonce se od určité části akademické obce veřejná aktivitia ve prospěch života společnosti i očekává. Akademik by však neměl působit politicky na své studenty, například je přesvědčovat o správnosti názorů té či oné politické strany. Takové konání je i ze zákona zakázáno. Samozřejmě je ta hranice někdy tenká, například v politologii nebo ekonomii, ale dobrý pedagog, i když je zároveň politikem, by ji měl umět udržet. V tomto smyslu budu princip apolitičnosti univerzity jako rektor hájit a nikdy jsem se tím netajil.

Jste uznávaný matematik a akademik. A úspěšný muž. Budete stát v čele liberecké technické univerzity po dvě volební období. Co považujete za svůj největší úspěch v končícím období?

Za úspěch považuji určitě to, že společně s mými prorektory se mi podařilo splnit skoro všechny body volebního programu, který jsem prezentoval na TUL před čtyřmi lety před nástupem do funkce. V ranku studentské agendy je to zrušení papírových indexů, to byla jedna z prvních záležitostí, které jsem se chopil. Dále jsem delegoval na děkany třetí zápis termínu zkoušek, o kterém tedy už nemusí rozhodovat rektor, jak tu bylo zvykem. Snížil a sjednotil jsem poplatek za překročení standardní doby studia. Studenti mohou podávat také veškeré žádosti na studijní oddělení nebo děkanát elektronicky. Snižuje se tím administrativní zátěž jak pro ně, tak pro naše zaměstnance. I to jsem si kdysi vytkl za cíl a budu na tom pracovat dál. Papírování už bylo neúnosné.

Z dalších úspěchů musím zmínit nový vizuální styl. Vybrali jsme vítězný tým grafických designérů a už začínáme nový vizuál zavádět. A vzhledem k událostem posledních dvou let považuji také za úspěch, že se nám podařilo vzdělávat mladé lidi, i když nám pandemie koronaviru nadělala mnoho nepříjemností. Za to patří dík především zaměstnancům univerzity v čele s pedagogy. Úspěch byl i masové zapojení našich studentů do pomoci v boji proti koronaviru, ale to už není úspěch rektorský. Byť jsem k tomu spolu s děkany studenty vyzýval, jenom jsem s potěšením sledoval, že toho nebylo ani třeba. Studenti většinou na nic nečekali a sami rychle přiložili ruku k dílu tam, kde to bylo nejvíc potřeba a kde mohli zároveň nejlépe uplatnit své dovednosti a vědomosti. Já jim ještě jednou děkuji.

Univerzita asi po deseti letech vrátila památník Adolfa Loose na jeho původní místo, to lze také bezesporu považovat za úspěch. Památník ale ještě nemá svou finální podobu, co mu chybí?

Byl to ve své době první památník Adolfa Loose na světě a jak světoznámý architekt, tak tvůrce památníku sochař Jiří Seifert si jeho opětovnou instalaci plně zaslouží. Je to ovšem finančně velmi nákladné, když započítáme obnovu poškozených nebo chybějících betonových částí, odlití nové bronzové plakety, nutnou úpravu okolí památníku a nově zamýšlené nasvícení, dostaneme se k částce okolo 800 tisíc korun a tu univerzita nemůže hradit ze svého. Vyhlásili jsme proto už před časem veřejnou sbírku, skrz ni může k obnově Prostoru k poctě architekta Adolfa Loose přispět každý.

Připustíte i nějaký neúspěch?

Trnem v oku jsou mi naše chystané stavby a rekonstrukce objektů. Pokud se pandemii navzdory podařilo udržet vzdělávací proces v chodu, tak u stavebních prací nás koronavirus výrazně ochromil, resp. stavební trh. Není materiál, nejsou lidé a oproti vysoutěženým cenám skokově narostly ceny materiálů, takže na všechny zakázky v této oblasti vypisujeme znovu soutěž a hledáme dodavatele. Pozitivní je, že plány nejsou zmařeny úplně a my v dohledné době vše, co je potřeba, postavíme a opravíme, jen se nám to značně protahuje.

Jaké výzvy vás čekají v nadcházející čtyřletce? Co chcete stihnout a dovést ke zdárnému konci?

Navážu na předchozí bod. Samozřejmě se chci zasadit o realizaci stavebních a rekontrukčních prací. Jedná se především o nástavbu sídla fakulty umění a architektury, kde by měly vzniknout nové laboratoře pro výuku této fakulty, dále komplexní rekonstrukci sportovních hal na Harcově a realizaci zatím první zelené budovy v Liberci, což je nová hala pro potřeby naší katedry energetických zařízení, již chceme vybudovat na okraji našeho kampusu. Z větších rekonstrukčních zakázek zde v kampusu je to rekonstrukce vnitřních prostor budovy F1, kde sídlí část fakulty strojní, ale také třeba lékařka.

Když odhlédnu od tvrdé matérie, stanovil jsem si za svou osobní misi kultivaci morálky a etiky mezi zaměstnanci i studenty naší školy. Jsou to hodnoty, na které se ve společnosti, zdá se mi, v těchto časech, moc nehledí, jsou ale pro její další rozvoj naprosto zásadní. A to i na univerzitě. Všímám si například toho, že studenti inklinují k tomu projít studiem cestou nejmenšího odporu. Samozřejmě zdaleka ne všichni, a samozřejmě, že by tu takové snahy nebyly, kdyby jim jejich pedagogové nedali prostor. Na nikoho nechci poukazovat prstem, jde o systémovou záležitost nebo lépe, právě o věc etiky a vyšších hodnot, a to je ta rovina, kterou má rektor hlídat a nastavovat. Dílčím krokem, jedním z mnoha konkrétních, které je potřeba udělat, může být zavedení účinnějšího antiplagiátorského systému pro kontrolu studentských prací. Na jeho aplikaci právě pracujeme.

Velkou výzvou je také implementace nového vizuálního stylu TUL. Máme ji naplánovanou tak, aby v roce 2023, kdy Technická univerzita v Liberci oslaví 70 let od svého vzniku, jsme se ukázali světu komplet s novou vizuální tváří.

Akademická obec strávila bezmála dva roky, tedy čtyři semestry, v lockdownech, učilo se na dálku, studenti byli povoláváni i k plnění povinností například ve zdravotnictví. Jak se dva roky, po mém soudu, neúplného studia podepíší na absolventech? Lze výpadek vůbec dohnat?

Výpadek prezenční výuky u humanitních oborů nebyl tak markantní, protože bylo možné celkem dobře vyučovat online v kombinaci se samostudiem. Složitější to bylo s výukou technických oborů navázaných na práci v laboratořích a s povinnými praxemi budoucích učitelů. Nicméně pedagogové i studenti překážky překonali a vše jsme zvládli tak, aby univerzitu opouštěli absolventi, kteří splňují ty požadavky a nároky, ke kterým jsme se zavázali při akreditacích jednotlivých studijních programů. Laťka studijních nároků zůstala stejně vysoko, úroveň asbolventů rovněž, jen jsme všichni zkušenější v tom pracovat a potkávat se víc v online prostředí. Může to být pro absolventy "covidových" ročníků koneckonců i malou výhodou.

Co vám na pozici rektora dělá největší radost?

Jednoznačně je to fakt, že mohu ovlivňovat chod univerzity směrem, který osobně považuji pro libereckou univerzitu za nejlepší. Pracuji na ní už skoro třicet let, za tu dobu se podnětů ke směrování a zlepšení nashromáždil dostatek. Právě tyto zkušenosti i z praktického každodenního chodu školy mohu jako rektor dobře využít. Rektor na vysoké škole ovšem není žádný car. Všem strategickým rozhodnutím předchází diskuze s kolegy, případně členy akademického senátu. Řada rozhodovacích pravomocí leží také stále přímo na děkanech, do těch nemohu ani nechci zasahovat.

Co naopak berete jako nezbytnou a nepříliš příjemnou daň z této pozice?

Kromě strategických cílů, které sleduji a na nichž pracuji, musím řešit samozřejmě i každodenní agendu a k ní patří i stížnosti. Řada kolegyň a kolegů žije ve falešném domnění, že si mohou rektorovi postěžovat a ten má moc situaci mávnutím kouzelného proutku změnit. Většinou to nelze. Navíc pak za vámi přijde druhá strana a líčí vám problém zase ze svého úhlu pohledu. Chápu to právě jako daň z této funkce, ale někdy mohou být takové spory velmi ubíjející. Vždy se i v případě malých sporů snažím nenechat se zmítat emocemi, které kolem problému víří, a rozhoduji se čistě ve prospěch školy.

V novém akademickém roce ke studiu nastoupilo 6615 studentů, o 127 víc než loni. Čemu připisujete neustále se zvyšující zájem o vysokoškolské studium právě v Liberci?

Na prvním místě mohu určitě zmínit fakt, že Technická univerzita v Liberci nabízí atraktivní studijní programy a její pedagogové a laboratorní zázemí stejně jako třeba úroveň ubytování na kolejích se těší velmi dobré pověsti, která je atraktivní pro čím dál větší počet mladých uchazečů. Nabízíme také unikátní studijní směry zaměřené na nanotechnologie, ve kterých patříme ke špičce v oboru. I to se jistě už za ta léta tzv. rozkřiklo. Pokud se opřu o tvrdá data, dodám k tomu, že nám začala po letech poklesu mírně stoupat demografická křivka a s ní i kohorta devatenáctiletých, proto logicky přibývá i uchazečů o studium a studentů v prvních ročnících vysokých škol. Navíc jsme v tomto regionu jedinou univerzitou, a tedy i pro řadu mladých lidí z regionu finančně méně náročnou variantou studia, oproti studiu v Praze nebo ve vzdálenějších městech. Tou jsme však byli vždy, takže i v tomto bodě se vracím k tomu, že Technická univerzita v Liberci má stále silnější renomé.

uba