Už pošesté Tichá tramvaj seznamovala Liberečany se světem neslyšících. Cestující se učili znakovat pozdrav či své jméno

Na první pohled lákala neobvyklá tramvaj na netradiční svezení se. Nejen, že cesta byla pro pasažéry zdarma, navíc v interiéru vozu čekali zkušení lektoři znakového jazyka i samotní neslyšící, kteří nabízeli seznámení se s jejich světem skrze letáčky nebo krátký minikurz znakové řeči.

“Nápad, jak propojit svět slyšících a neslyšících, vznikl před šesti lety v dopravním podniku na podporu veřejně prospěšných projektů a aktivit. Hned první ročník zaujal běžné cestující městské hromadné dopravy natolik, že každý rok vypravil dopravní podnik na podporu akce speciální vůz s grafickým polepem odlišujícím ho od běžných spojů s MHD a s vlastním jízdním řádem,” rozvedla myšlenku Tiché tramvaje mluvčí dopravního podniku Martina Poršová.

Krása znakového jazyka je v jeho jedinečnosti, má svojí vlastní gramatiku, stavbu vět a také neobsahuje všechna slova jako běžná mluvená čeština. V Čechách byla znaková řeč zakazovaná a malé neslyšící děti musely trpět pod tíhou naučit se mluvit pro ně nepřirozeně jako všichni ostatní. Používání znakového jazyka se u nás uzákonilo až v polovině roku 1998.

Zajímavostí je, že schopnost odezírat nezíská každý neslyšící. Někteří mají na odezírání talent a dokážou pochopit mluvené slovo zcela. Při komunikaci s neslyšícím je třeba nejprve na sebe upozornit třeba jednoduchým gestem, zamávaním ruky nebo jemným dotykem.

V průběhu čtyř hodin si základní dovednosti, jak dobře umí gestikulovat, ověřily desítky lidí. Lidé se během jízdy, která trvala maximálně dvacet minut, navíc naučili alespoň základní znaky, například jakým způsobem pozdravit, nebo otázku kolik stojí základní potraviny.

“Většina prodavaček rozumí, pokud u toho dostatečně neslyšící artikulují a napodobují mluvené slovo,” podotýká jedna z lektorek Lucie Romancová z organizace Tichý svět, která na akci společně s Dopravním podnikem spolupracuje.

Speciální tramvají se svezli i ti nejmenší, kteří se se svým handicapem učí žít. “Je to výborná akce. Sama se znakovým jazykem žádné zkušenosti nemám, ale moje dcera zrovna na jedné speciální škole učí a umí znakovou řeč perfektně,” svěřila se cestující Iva Mitbalerová.

Práci lektorky a vychovatelky přibližuje Hana Brychtová. “Po letech zkušeností dneska můžu předávat zkušenosti mladším kolegyním. Důležité je, aby se děti začlenily do kolektivu a naučily se nebát se a fungovat v běžném světě. Přicházejí k nám rozdílně připravené, některé z domova znají mnoho věcí, jiné jsou naopak pozadu, ale je to stejné jako v běžné škole.”

Akce se letos koncem tohoto týdne bude také konat v Ústí nad Labem, kde místní dopravní podnik vypraví nikoliv tramvaj ale trolejbus, který bude půl dne vozit neslyšící a cestující zdarma.

Tramvaj, která po libereckých kolejích letos pendlovala mezi dvěma konečnými stanicemi, nechal přistavit Boveraclub, který se specializuje na historické vozy a jejich renovaci. Letos vyrazila na trasu tramvaj T3M, kterou zaměstnanci podniku vyzdobili polepy a interiér cestujícím zpříjemnili balónky ve žlutých barvách.  

Ahoj, děkuji, jmenuji se tak a tak... Kratická věta v základních znacích, jež se i při nejkratší možné cestě mezi zastávkami dají naučit, jsou spíše připomenutím, že pro mnohé je dorozumívání se "rukama a nohama" nejen nutnost při zahraničních dovolených, ale každodenním chlebem.

Text a foto: lux