Zapomenuté album připomíná závodníka z rodu Liebiegů. Na motorce nebo ve voze brázdil prvorepublikové okruhy

Stejně jako ostatní členové Liebiegova rodu se do burácení motorů zamiloval na první pohled.

Torzo alba obsahuje devatenáct kusů samostatně zabalených kartonů. Okraje jsou vyvedené zlacením a uvnitř se nacházejí snímky o rozměrech 43 centimetrů na třicet. Navíc jsou vevnitř přilepené různé novinové dobové výstřižky, které připomínají úspěchy Franze Liebiega.

Celkem jde o více než dvě stě kusů černobílých fotografií, které jsou různě kvalitní a zachovalé. Některé fotky jsou od v té době uznávaných fotografů z věhlasných ateliérů, například Carla G. Springera Reichenberga nebo od fotografa Aloise Podešvy.

O samotné postavě závodníka Franze Liebiega se toho mnoho neví. Badatelé předpokládají, že se narodil na sklonku devatenáctého století, konkrétně v roce 1895. V našem severočeském regionu patřil mezi nejlepší závodníky ve dvou kategoriích. Automobilové závody absolvoval  ve voze značky Amilcar třídy Grand Sport. Pro motocyklové závody využíval různé stroje vždy značky Triumph ve třídě 350 ccm.

Mezi oblíbený typ závodů patřily vrchařské soutěže, zejména závody na Záskalí, Ještěd nebo v saském Lückendorfu. Často ho mohli fanoušci nového sportovního odvětví vidět na okruhu v libereckých Pavlovicích.

Mimo libereckou kotlinu se nositel věhlasného jména zúčastnil tehdy už tradičního závodu Ecce Homo ve Štenberku, který se jezdí každoročně už od roku 1898 dodnes. V roce 1927 tady obsadil na své motorce sedmé místo. Na Masarykově okruhu v Brně dokonce o rok později zvítězil v moto závodě ve svém voze Amilcar.

“Rekreačně se Franz Liebieg věnoval tenisu, hrál na hřištích v Liberci a na Hamru na Jezeře. Patři i k průkopníkům lyžování. Díky sportu a motorům se seznámil s Ernstem Mahlou, s nímž se společně účastnil několika závodů. Kromě sportu Liebieg rád navštěvoval společenské události, plesy či zábavy, znal se rovněž s lidmi okolo Metznerbundu,” dodává k jeho životu kurátorka expozice Historických fotografií Anna Dařbujánová.

Pozn. red.: Umělecký spolek Metznerbund byl založen v březnu 1920 v Teplicích jako uskupení německy hovořících výtvarných umělců v nově vzniklém Československu, aby prosazoval jejich umělecké, společenské a sociálně-ekonomické zájmy.

Rodina Liebiegů si nové stroje zamilovala hned od jejich počátků komerčního používání. Theodor von Liebieg byl toho nejzdárnějším příkladem. Už v roce 1893 mu byl dodán vůz Benz Victoria a díky němu se stal prvním motoristou v českých zemích a také držitelem vůbec prvního řidičského průkazu na našem území.

Jeho první vůz dokázal jet rychlostí až dvacet kilometrů v hodině. Prvenství nadšenému průmyslníkovi nestačilo a rozhodl se také vykonat první dálkovou jízdu v našich končinách. Tehdejší řidiči si museli s mnoha problémy poradit sami, neexistovaly kvalitní cesty, čerpací stanice, servisy.

Z Liberce spolu s kamarádem vyrazil do rodinného sídla v německém Gondorfu. Štaci 939 kilometrů dokázala dvojice řidič a navigátor absolvovat za týden. Benzín kupovali podle dochovaných záznamů v lékárnách a na vlakových nádražích. Udává se, že spotřebovali jen na cestu tam zhruba 140 litrů. Chlazení motoru se tenkrát řešilo nejjednodušším způsobem, tedy vodou. Tu dobrodruzi brali ze studní a potoků.

Rodina Liebiegů zkrátka měla k motorismu blízko už od počátku jeho vzniku a Franz Liebieg, závodník, je pozapomenutým pokračovatelem sportu, který má dodnes ve světě stále oblibu ve všech věkových kategoriích.

Severočeské muzeum má v plánu nechat snímky restaurovat, digitalizovat a do budoucna, možná už v příštím roce, s nimi seznámit návštěvníky a milovníky historie, především motorismu.  

lux, foto: Severočeské muzeum Liberec