I Zatáčka smrti může být vyhledávaným turistickým cílem a technickou památkou

Zatáčka (umístění viz. Google Street View) původně nesla název Velká zatáčka a byla zbudována v rámci plánované Sudetské silnice, která měla vést tehdejším Německem a Polskem podél našich hranic z Žitavy přes Świeradów Zdrój a Szklarskou Porębu na úpatí Krkonoš a pak kopírovat pohoří až do české Opavy. Měla zlepšit dostupnost sudetských lázní a rekreačních středisek a propojit centra regionu. Cílem ale nebylo jen pozvednutí cestovního ruchu, nezanedbatelný byl i význam strategický. Pochopitelně v případě, že by byla dokončená, což se nestalo, protože ambiciozní plány poslala k ledu válka. 
A tak bylo dokončeno jen několik dílčích úseků, mezi které patří i tato 14,5 km dlouhá spojka mezi Świeradowým Zdrójem přes rozcestí Rozdroże údolím Malé Kamienné ke Szklarské Porębě. Silnice byla budována od roku 1935 a slavnostně předána do užívání 17. října 1937 za přítomnosti reprezentace Dolního Slezska. Ve svazích pod silnicí byly pyritové doly. Přítomnost štol zřejmě inspirovala lidovou fantazii ke tvorbě mýtů o tom, že zde jsou zasypány celé vojenské transporty a tajné štoly ve svahu pod zatáčkou ukrývají poklad Třetí říše. Na infotabuli, ze které pochází i toto dobové foto, se dočtete, že zatáčka byla projektována jako vojenský objekt s důrazem na to, aby bylo možno jej v případě potřeby rychle vyhodit do povětří. Proto byly v jejím tělese připravené komory na výbušniny.

Dnes jsou na příjezdu z obou stran mírumilovná odpočívadla a turisté se bez bázně a hany vrhají do vozovky. V plné sezóně tu musí být opravdu veselo. Zatáčka smrti (Zakręt Śmierci) je i jedním ze zastavení místních turistických okruhů. (Černá turistická trasa (okruh kolem Szklarské Poręby) a žlutá značka ze Szklarské Poręby Dolní přes Zbojnické skály na Wysoki Kamień.) Informace jsou k dispozici polsky, anglicky, německy a česky, za což děkujeme!

Stoosmdesátistupňovou Zatáčku smrti tvoří oblouk o poloměru pouhých 30 m. (Montáž je pořízená ze skaliska nad centrem zatáčky).

Vozovka je 6 m široká a má dvoumetrový odstavný pruh hojně využívaný turisty k focení. V technické dokumentaci se píše, že podloží tvoří 18 cm silná vrstva kamení, následuje podklad o síle 8 cm a konečně 8 cm asfaltu. Zajímavým detailem je, že na stavbě se významně podílela mládež R.A.D. (organizace Reichsarbeirtsdienst). Sudetská silnice byla konstruována na maximální rychlost 70 km/hod.

Ze Sudetské silnice je na několika místech v okolí Zatáčky smrti k vidění toto pro Čecha nezvyklé panoráma Krkonoš od severu. Zatáčka je totiž nejvýše položeným bodem (775 m n.m.) tohoto úseku Sudetské silnice. (Uprostřed záběru je rozeznatelné Vysoké kolo.)
Ti, kteří nechtějí riskovat, že je dole při kochání se krajinou zabije nějaký silniční pirát, můžou využít vyhlídku nad odpočívadlem...

...ale vězte, že ačkoliv jste výše, výhled na obzor není výrazně lepší, než ze silnice. Překážejí stromy.

Kůru stromů v okolí postihla grafomanská infekce. Některé vzkazy jsou evidentně jen o nezbytných pár let mladší než postižené dřeviny.

Velká zatáčka byla přejmenována na Zatáčku smrti až po druhé světové válce, kdy se zde odehrála řada tragických nehod. Hned v pětačtyřicátém z ní mělo vyletět dolů po srázu auto plné vojáků. Není divu, příjezdové rovinky na obou koncích svádějí sešlápnout plyn. Dnes naopak všichni brzdí, aby včas zaparkovali a mohli si tuto technickou kuriozitu projít pěšky, nebo si alespoň z auta prohlédnout slibovaná panoramata Krkonoš. Škoda, že taková lákadla, přispívající k ubrání plynu a ke zvýšení pozornosti, nenabízejí i smrtelně nebezpečné zatáčky, které jménem nevarují.

Text a foto Mad