Pamětní deska architekta Karla Wintera, dotýkati se historie je nejen povoleno, ale přímo žádoucí!

Karl Winter (1894 - 1964) pocházel z česko-německé rodiny, vystudoval pražskou německou techniku. Jablonecká radnice, postavená v letech 1931 až 1933, je jeho zásadním dílem, viz naše obrazová reportáž z cyklu VĚŽE SEVERU. Po válce Winter pracoval v ústraní a již nerealizoval žádnou velkou zakázku, zemřel prakticky zapomenut v Hrádku nad Nisou.​ Na omlazení jím do posledního detailu navržené architektonicky výjimečné budovy se intenzivně pracuje od roku 2013. Celkem bylo do nejdůležitějších oprav investováno 85 milionů korun. Například parter s novým infocentrem přišel na 8,5 milionu korun a kompletně nová, čerstvě dokončená fasáda v původní barevnosti stála 25 milionů korun. Prokoukly i interiéry a zrestaurovány jsou všechny čtyři zasedací sály, kde chybějící prvky byly znovu vyrobeny podle původní projektové dokumentace. Husarským kouskem rekonstrukce je doplnění prvků, které byly v projektu, ale z různých důvodů nebyly původně realizovány. Mezi ně patří například krásné lampy ve vstupu, na které při dokončování stavby nezbyly peníze. A Marek Řeháček, tajemník magistrátu a správce budovy, ve výčtu toho, co bude ještě zapotřebí dodělat, přidává další Winterův nápad, který třeba jednou radnici ozdobí: "Z toho původního Winterova řešení chybí socha skláře před radnicí. Ale to je věc, která se může doplnit časem. Z oprav potřebných chybí žulová podezdívka radnice, vstupní dveře, výlohy a dokončení zrestaurování vitráže oken nad schodištěm. Osobně si myslím, že na to bude zapotřebí ještě zhruba deset milionů korun."Pocta autorovi jablonecké radnice, vzdaná prostřednictvím pamětní desky s bronzovým portrétem, stála oproti výše uvedeným sumám pár korun, přesně 176.608 Kč, ale její význam je mnohem větší. Chybělo málo a jméno Karla Wintera, českoněmeckého architekta a pedagoga, bylo zcela zapomenuto.  Galerista Jan Strnad, popularizátor regionálního historického a kulturního bohatství, k historii radnice podotýká: "Pro nacisty byla stavba příliš modernistická a volnomyšlenkářská, takže ji začali upravovat k obrazu svému. V devastaci původního vyznění díla pak aktivně pokračovali komunisté. Jméno architekta Wintera nebylo za komunismu z národnostních důvodů zmiňováno. Přístup k radnici a k jejímu autorovi se začal měnit až po revoluci. První výstava, která kvality Winterovy radnice připomněla, se konala v jablonecké galerii MY v roce 1998. Ale najít nějaké materiály o autorovi bylo obtížné, protože Karl Winter celý svůj archiv ztratil, když na konci války prchal z Wroclavi."Jiří Dostál, autor návrhu pamětní desky, své dílo charakterizuje takto: "Já chtěl, aby ten portrét architekta Wintera vyrůstal z toho kamene, aby byl součástí architektury budovy. Kámen té desky je podobný dláždění, na kterém stojíte, a má rozměr dvou těchto dlaždic nad sebou. Co se portrétu týče, mnoho fotografií architekta Wintera k dispozici není a možná to je dobře, protože mohla vzniknout tato imaginace. Winter byl člověk, který Jablonec posunul mezi města s moderním výrazem. A byl vynikající kreslíř a já se do povrchu portrétu snažil dostat něco ze struktury jeho kreseb, aby portrét ožil." Bez zajímavosti není ani to, že v textu je použito písmo, které Winter navrhl pro veškeré nápisy na radnici. Winterova vnučka Daniela Schejbalová portrét s úsměvem hodnotí takto: "Myslím, že s trochou fantazie v tom bronzu je vidět." Pak se poněkud ostýchavě rozpovídá o svých vzpomínkách na dědečka: "Vzpomínek mám málo, když umřel, bylo mi čtyři a půl roku, takže já ho znám spíše z vyprávění. Moje maminka mi například vyprávěla, že byl velmi vybíravý v jídle, on u nás totiž na sklonku života bydlel. On byl gurmán, který měl rád samé dobré věci. Takže každé jídlo podrobil kritice. Byl také přísný profesor, žáci se ho báli."
Pan Dostál při slavnostním odhalení řekl na závěr ještě jednu důležitou věc: "Až k desce přijdete, můžete se dotknout, sáhněte si na ten litografický vápenec, starý asi 140 milionů let. Má nádherný povrch, je jako lidská pleť." Takže vážení, dotýkat se Wintera je povoleno, ať na slavnou historii nepadá prach!

Text a foto Mad.