Cesta k moři je dlážděná plejádou příkoří a vysokými náklady na testování a pojištění. Jistě, lze zůstat i doma

Jistě, musí být nějak potrestáni za to, že nechtěli svoje peníze jen tak nechat cestovce, která je v průběhu uplynulých cca 16 měsíců obelhala asi tak desetkrát po sobě a drze držela jejich peníze, čímž je přinutila pořídit si náhradní zájezd.

Můj PCR test, mimochodem úplně první v životě a samozřejmě plně placený mnou jako pojištěncem, nikoliv pojišťovnou, trval asi deset vteřin a vyšel na 1700 CZK. V odběrovém kontejneru (!) jsem ale byla o poznání déle, protože věčnost trvalo překlapat moje již v rezervačním systému jednou zadané osobní údaje do počítače. Ta paní psala jako datel. Fakt nechápu, k čemu odběratel obsahu mého nosu potřebuje kartu pojištěnce, když všechny úkony platím hotově (1300 CZK za test, 200 za odběr, 200 za certifikát v angličtině, aby člověk mohl vstoupit na palubu letadla a následně ho pustili do cílové země). Vlastně chápu - nechá si ho proplatit i od pojišťovny, čímž finální výtěžek bude ještě větší. Jak píšu - byznys tisíciletí.

Když teď osobní údaje povinně rozdávám jak na běžícím pásu kdekomu, vzpomínám na předražená školení k GDPR a vybavuji si, jak se s nimi má správně nakládat. Nic z toho nyní nikdo nedělá, naopak. Sbírají se a archivují ve velkém a vůbec nikdo neřeší, jak dalece to odporuje evropské legislativě. Velkého bratra je třeba nakrmit.

Vzhledem k tomu, že testy musím absolvovat i s návratem do vlasti (kromě certifikátu v angličtině a s nadějí, že PCR test pro samoplátce zlevní, už se o tom tlachá v nejvyšších sférách), nestačím vyjít z údivu. K výdajům ještě připočtu povinný test v zahraničí před nástupem do letadla za bratru 25 a více éček a mocně podražené cestovní pojištění, které alespoň částečně kryje náklady, jež by cestovatele čekaly, pokud by náhodou v zahraničí ztroskotal v karanténě.

Takže se dávám na modlení, abychom tu hrůzu jednoduše přežili. Zda si též užijeme, uvidím a poreferuji. Jistě, kdybychom seděli doma na zadku, nic z toho bychom nemuseli absolvovat. Jenže my na zadku sedíme už druhým rokem a není to nijak zábavná kratochvíle. Nuda v Česku kořeněná každodenními průšvihy mocných opravdu není to, po čem toužíme do konce života. Vzhledem k tomu, že se už kácí v našem lese, není čas na blbiny typu nedělat raději nic.

Tak se raději ohlédněme, co přinesl uplynulý týden v kraji: Zahrádkáři z Liberce kvůli plánovaným protipovodňovým opatřením na Lužické Nise nejspíš skutečně za několik let přijdou o svoji kolonii ve Wintrově ulici ve čtvrti Nové Město. Má tam vzniknout veřejně přístupný protipovodňový park, což je normální park, jímž čas od času proteče povodeň, bude-li v Nise velká voda. Já osobně zpřístupnění pobřežní lokality vítám, protože bude sloužit všem, nejen těm, co si tam zaseli ředkvičky a postavili boudy k příměstské rekreaci.

Bude z toho ale pořádná politická mela, protože protipovodňový park znamená zánik 67 zahrádek, petici proti zrušení kolonie podepsalo už dříve asi 600 lidí a zahrádkáři našli zastání u radniční opozice. Ta má pozoruhodný talent stát na straně menšiny a šermovat argumenty, jež zavánějí po sobectví.

Nic na tom nezmění ani skutečnost, že ve Wintrově ulici na břehu Nisy začaly zahrádky vznikat už v roce 1946. Před tím tam byla navážka z písku a nepořádku. Zahrádkářům město pozemky pronajímá, výpovědní lhůta je tři měsíce. Takový stav už trvá desítky let a čas od času se zaharaší, že zahrádky musí ustoupit veřejnému zájmu. Obávám se, že u harašení zůstane i nyní, protože podle gesčního náměstka Jiřího Šolce (SLK) se v lokalitě minimálně další tři roky nic nezmění. Dříve se protipovodňová opatření nepodaří projekčně připravit.

No, a to už tato radniční vláda bude mít mandát za sebou a karty (i s vyobrazením zahrádek) se rozdají nanovo. Proto tipuji, že se zahrádky ve Wintrovce stanou leitmotivem předvolební kampaně místních pohrobků nazelenalých zájemců o moc. Otázka zní, bude-li to nynější opozici stačit.

Teď tu máme něco pro zájemce o zářez do historie města, lze si ho koupit: Liberecké divadlo F. X. Šaldy vymění v hledišti velké scény během letošního a příštího roku bezmála za deset milionů korun všechny sedačky. V historické budově z konce 19. století jich je přes 450, staré jsou více než 50 let. Na jejich výměnu mohou přispět i diváci či firmy.

Podle ředitelky divadla a zastupitelky Jarmily Levko (SLK) se tím mohou zapsat do historie hlediště, neboť jména dárců budou na zadní straně nových sedaček. Pořízení jedné sedačky stojí 13.794 korun. Takže, pokud máte zbytečných bezmála 14 tisíc, a stojí vám za to, aby někdo v divadle vysedával na sesli s vaším jménem, víte, co dělat. Já bych ale za stejné peníze raději přispěla na obživu nějakého zvířete v místní ZOO. To mi přijde užitečnější než vysedávat na nějakém panu Novákovi či bábě Dymákové (v mediálním žargonu synonymní označení pro běžného českého člověka).

Mimochodem: Pokud vláda nezmění harmonogram takzvaného rozvolňování kultury, liberecké divadlo F. X. Šaldy začne hrát pro diváky od 26. května. Prvním představením bude ve velkém divadle Vražda v Orient Expresu, o den později uvede činohra na malé scéně první premiéru, což bude hra Burian od Tomáše Dianišky.

V Libereckém kraji začne zkušebně PCR testování školáků ze slin pomocí tamponků. V Liberci by se do něj měla zapojit soukromá škola Doctrina a také gymnázium F.X. Šaldy. Testovat se tímto způsobem budou také všechny děti na základních školách v sousedním Jablonci nad Nisou. V Jablonci zajistil testování magistrát, který se dohodl se soukromou firmou. Liberecký kraj chce testování spustit zkušebně ve spolupráci s Krajskou nemocnicí Liberec (KNL).

Ale: "V tuto chvíli ale není kapacita laboratoří v liberecké a českolipské nemocnici dostatečná na to, aby bylo možné testovat PCR všechny žáky základních a středních škol v kraji," uvedl hejtman Martin Půta (SLK). "Určitě budeme hledat řešení, aby v případě, že od září bude nutné celoplošně testovat žáky škol, tak abychom navýšili kapacitu v liberecké laboratoři tak, aby zvládla celý kraj," dodal.

Myslím, že úkol na letní měsíce je jasný, tento školní rok se už nějak doklepe, vždyť je konec května. Do základních škol v kraji chodí téměř 41.600 dětí a dalších bezmála 15.800 je na těch středních, předškoláci se teď testovat nemusí. Laboratoře jsou schopné zpracovat denně až 2400 testů. Tak si to dopočítejte.

Kromě restauračních zahrádek se tento týden otevřela i Botanická zahrada v Liberci. V omezeném režimu po pěti měsících zpřístupnila alespoň venkovní areál, kde má rozsáhlé alpinum s horskou květenou, mokřadní flórou či sbírku růží z různých koutů světa. S ohledem na uzavřené skleníky je na polovinu snížené vstupné. Děti a studenti mají vstup zdarma.

Pár slovy se ještě vrátím k "události týdne" - tragédii, která se stala minulou neděli večer v Rudolfově, což je periférie Liberce na úpatí Jizerských hor. Po střelbě v domácnosti ženy, kterou ledaskdo díky její vyhlášené cukrářské živnosti znal, zůstali dva mrtví. Byla to ryzí rodinná tragédie a vážně nechápu potřebu některých médií zveřejňovat jména mrtvých a další údaje o zesnulých. Byly toho plné sociální sítě a posléze i (bohužel) běžná média. I ta z kategorie "seriozní", nejen krvelačný bulvár. To mi přijde úchylné. Veřejně známému zesnulému ve slušných médiích náleží nekrolog s jasně danými atributy žánru a tečka.

Korunu všemu pak nasadil bývalý zastupitel za Změnu Jan Korytář, který do své vzpomínky na zastřelenou paní zamíchal i neúspěšnou politiku svého rozpadlého obskurního hnutí. Vítěz soutěže v nevkusu udělá lépe, když se zase významně odmlčí.

Užijte si víkend, já snad po dvou letech prubnu nebývalou nepohodou vykoupené moře. Proto ten titulek Cesta k moři je dlážděná plejádou příkoří a vysokými náklady na testování a pojištění... a snímek nehostinného, ale o to krásnějšího mořského břehu. PCR test za 1700 CZK jako vstupenka na palubu letadla je negativní a všechno ostatní zase nějak dopadne.

Alena Roubalová