Končící čtyřletka patrně vejde do dějin jako období, kdy byl Liberec městem příběhů s předem známým koncem

To přineslo i prolomení některých dosud dodržovaných limitů. Zatímco se opoziční partaje jako obvykle vlamovaly do již dávno otevřených dveří, strany končící koalice se už ani nepokoušely předstírat vzájemný respekt.

Starostové bez uzardění dokončili, co vynalezli: Práci odboru magistrátu odprezentovali, za frenetického potlesku změnařů a jejich béčka, ve své partajní kampani, neboť dotyčný vedoucí úředník za ně kandiduje. Samozřejmě, že se jedná o Papírové náměstí, o němž bylo rozhodnuto dávno předtím, než výsledky tendru schválil patřičný radniční orgán. Jasně, že vyhráli re:archtekti, jak se vědělo už týdny před konáním rady. Liberec, město příběhů s předem známým koncem.

Opoziční propaganda se otevřeně přiklonila na stranu mnoho let nenáviděných a veřejně dehonestovaných SLK, čímž propálila už dávno jasné, totiž, že LOL a SLK jsou dohodnuté, pokud to početně vyjde. Pirátští nováčci, jestli přemohou pětiprocentní hranici, zřejmě rádi vypomohou. Uvidíme po sečtení hlasů, ale tuším, že i tento příběh má, najde-li se dostatek patřičné voličské přízně, předem známý konec.

Povíme si v příštích dnech.

Týden před volbami se změnařská propaganda mocně tužila. S neskrývanou nenávistí a nulovou znalostí trapně „zabrušovala“ do sfér architektury a stavebnictví. Ve finále ukradla i část našeho rozhovoru s lídrem ODS, aniž dala odkaz na zdrojový materiál. To je takový úzus, přebírá-li se část cizího materiálu. Obejít to lze jedině tím, že vím, jak se při práci s cizím textem používá parafráze.

Pisálek z toho změnařského propagandistického webíku má ale v oboru, v němž už tolik let účinkuje stále jen jako zanícený amatér, tak velké mezery, že to evidentně netuší. Byl-li by opak pravdou, věděl by i to, jak se od sebe liší zpravodajství, publicistika a propaganda. V takovém případě by s posledně uvedeným termínem na adresu našeho webu ve svém zájmu šetřil. Aby nevypadal jako klaun.

Pozoruji ale, že pozice tupého klauna leckomu vyhovuje. Zřejmě proto, že netuší, jak směšný je. Není přece úplně normální, aby dospělí lidé, například bývali ministři, ze sebe soustavně dělali takové kašpary. Týdny odkazují na to, jak báječně se s energetickou krizí popasovalo Slovensko, když ceny zastropovalo už na jaře a na příjemné výši, a teď vyjde najevo, že to byly pouze úvahy a Slovensko pokukuje po českém řešení. Chabé. Na to, kolik i opozičím poslancům platíme z eráru za asistenty, konzultace a sběr informací, je to jedna velká ostuda.

Totéž na téma právě probíhající volby: Je zle, že nemohou volit ti, co jsou nemocní. Jedno, zda s chřipkou, rýmičkou, covidem nebo žloutenkou. Tak to je snad normální, ne? S nemocí, navíc nakažlivou, nelezu mezi lidi, a ani si nemyslím, že by někdo měl zajít do mého příbytku. Už takhle se špatně shánějí lidé do volebních komisí. Byli-li by komisaři ještě vystaveni nebezpečí nákazy, příště by se už nepřihlásil nikdo.

Řeči o volbách systémem drive-in (z auta na parkovišti) jsou v případě komunálních voleb zcela mimo mísu. Pro celostátní nebo krajské volby stačilo zřídit jedno takové volební místo v každém okrese, protože všichni lidé v kraji volili do téhož orgánu (krajské zastupitelstvo, parlament). Přesto se účastníci počítali na pouhé desítky.

Do komunálu by se drive in volilo jak? Jedině tak, že by komisař vyšel nebo na kolečkových bruslích vyjel před volební místnost s urnou, v plynové masce a v atombordelu (lidový název pro ochranný oblek). Obávám se ale, že ne v každé okrskové volební komisi by se našel dobrovolník s duší dobrodruha a se sebevraženými sklony navrch.

Šlo by to řešit jedině korespondenční volbou, tu ale tato vláda stihnout nemohla. Fakt se od poloviny loňského prosince, kdy vkráčela do Strakovky, nefláká, a soustavně hasí, co napáchala předchozí sestava. Korespondenční volbu navíc nynější opozice pilně v parlamentu blokuje, protože moc dobře ví, že to pro její elektorát není ten správný šálek čaje.

Výše zmiňuji dokončenou a s předem známým výsledkem vyhodnocenou architektonickou studii v mezinárodní soutěži na lokalitu Papírového náměstí. Radnice pustila na sítě nějaké, bohužel nepříliš vypovídající vizualizace, proto se už rozběhla vášnivá diskuse na ose líbí - nelíbí. Nebojte, nebudu nic hodnotit, jsem laik a výše zmíněného klauna ze sebe dělat nehodlám. Nechť si "sídliště", evidentně vesnického typu, světově styl "village", zakomponované do centrálního prostoru stotisícového města a nadto bez možnosti parkování, obhajují ti, co pro něj zahořeli nadšením.

Názor pozorovatele ale sdělit mohu: Představené řešení je jedna velká promarněná šance. V dolním centru Liberce, při výškových poměrech celé aglomerace, by se výborně vyjímalo "city", tedy shluk "mrakodrapů", jež by respektovaly proporce v dolním i horním centru, nabídly patřičný nadhled a posunuly tím Liberec dopředu. Tahle namalovaná malebná vesnička pod horami je, dle mého mínění, pouhé zakonzervování města jako navždy provinčního.

Vážné obavy, ale také nedostatek informací, mám kvůli ekonomickým ukazatelům vítězného projektu. Pokud tu ovšem budou v režii města, a tudíž za finančního přispění všech jeho obyvatel, pobývat lidé s hlavou bezstarostně umístěnou v oblacích, kteří si na vernisáž zajedou na sdílené koloběžce a na jídlo zajdou do stylového bistra, pak je všechno v pořádku. Jen podotýkám, že bydlení v módní čtvrti na dobré adrese žádnou, natož městskou, pokladnu nenaplní. Leda by se tu vybíralo vstupné jako v ZOO.

Jak ale zdůrazňuji, výhradně můj laický názor...

Dlouho jsem přemýšlela, co mi zveřejněný celek (níže, foto 1) připomíná. Je to asi hodně přitažené za vlasy a chce to velkou dávku fantazie, ale nakonec jsem našla jistou podobnost s Langweilovým modelem Prahy (foto 2 a 3), jenž vznikl mezi lety 1826 – 1837.

Tím je asi řečeno všechno, zbytek je na vás.

Končí další zářijový týden roku 2022 a s ním i celá etapa na časové ose. V té následující máme šanci, konkrétně v Liberci, vymanit se z nepříliš lichotivé letité hibernace. Dají-li výsledky komunálních voleb. Je fakt nejvyšší čas. Za čtyři roky bude potřeba ukázat víc než pár obrázků.

Budíček!

Alena Roubalová