Michal Hron (SLK) k problému družstevních bytů: Od počátku nechci nahradit jednu neplatnou smlouvu jinou neplatnou smlouvou 

Kam se podle vás aktuálně posunula problematika převodu podílů, jež má Liberec v družstevních bytech? Už jste diagnostikovali, kde se stala úplně první chyba, která celý ten složitý problém způsobila?

Michal Hron: K významnému posunu došlo díky zákonodárné iniciativě Libereckého kraje. Tu sice vláda odmítla jako nadbytečnou, ale přinutila Ministerstvo pro místní rozvoj, Ministerstvo vnitra a Ministerstvo financí, aby se tím problémem začala konečně vážně zabývat a připravila společný metodický výklad, o který by se mohly obce a města spolu s družstvy opřít. Družstva taky dostala od Ministerstva financí černé na bílém, že bezúplatný převod spoluvlastnických podílů, by musela zdanit daní z příjmů. Díky tomuto posunu jsem mohl připravit nová velmi podrobná pravidla pro úplatný převod podílů města na družstva. Nyní je konzultuji s právníky a hlavně čekám na onen metodický dokument.

Ptáte-li se na chybu, tak tu vidím v ohnutí pravidel státního dotačního programu na podporu nájemního bydlení, kde města měla za státní dotaci získat nájemní byty k pronajímání sociálně slabším rodinám. Místo toho, aby stát jako poskytovatel dotace uložil, že se dotace musí použít na nákup členských podílů v bytových družstvech a město tím získalo k výhradnímu užívání zhruba 25 až 35 % bytů, které by mohlo pronajímat, tak nařídil, aby město získalo spoluvlastnický podíl na postavených domech, ale k pronajímání žádný byt. Ty si mohli všechny rozdělit družstevníci, kteří museli samozřejmě zaplatit nemalé členské podíly, avšak jejich cena byla o 320.000 Kč nižší. To bylo logické, neboť družstva získala do vlastnictví jen spoluvlastnický podíl.

A aby toho nebylo málo, družstevníky, kteří si před dvaceti lety kupovali členský podíl a získali tím do nájmu družstevní byt, někdo přesvědčil a nebylo to město, že po dvaceti letech získají svůj byt do vlastnictví, aniž by městu museli něco doplácet za jeho spoluvlastnický podíl. Tenhle slib vycházel ze smluv uzavíraných před 20 lety mezi městem a družstvy o společné výstavbě bytových domů. Smlouvy sice byly opatřeny podpisem primátora, jenže ti, kdo družstevníkům byty zadarmo slibovali, si zřejmě neuvědomili, že podpis primátora na smlouvě, která nebyla schválena městským zastupitelstvem, je v té části o bezúplatném převodu neplatná, a tudíž jako by v téhle části nikdy uzavřena nebyla. Tohle byla zase chyba tehdejšího vedení města. Každopádně obětí všech těchto chyb jsou dnes družstevníci.

Existuje více metodik převodu. Můžete je mezi sebou porovnat?

Michal Hron: Podle mého, existují jen dva základní přístupy. Za prvé je to bezúplatný převod městských spoluvlastnických podílů tak, jak jej předpokládaly kdysi uzavřené smlouvy, a za druhé převod úplatný za cenu spravedlivou a přijatelnou pro všechny družstevníky a současně za cenu, která bude v souladu se zákonem o obcích zdůvodnitelná, a která současně vyloučí, že Úřad pro ochranu hospodářské soutěže nebude nízkou cenu považovat za veřejnou podporu, což by mohlo město odnést vysokou sankcí.

Jisté formě bezúplatného převodu, která by měla vyloučit daňové dopady, se věnuje člen rady Petr Židek snahou o tzv. kralupskou variantu. Ta spočívá v tom, že se město zaváže finančně zaplatit družstvům rozdíl mezi formálně v katastru nemovitostí zapsaným 51% spoluvlastnickým podílem města a skutečně městem uhrazenou cenou, která představuje těch 25 až 35 %. Kupní cena za spoluvlastnický podíl města se pak stanoví přesně ve výši tohoto nového finančního závazku. Tím vzniknou na straně města i družstva dvě pohledávky ve stejné výši, které se proti sobě započtou. Podle mě je tato varianta neobhajitelná a nerealistická. Takto se totiž dá postupovat jen u pěti družstev, kde má město formální 51% podíl. U zbývajících pěti družstev už jsou podíly města srovnány podle skutečných vkladů. Navíc vznik nové pohledávky města by byl ryze účelový, což vadí auditorovi, a možná by se narazilo i u finančního úřadu.

Já se věnuji úplatné formě převodu spočívající ve stanovení základní ceny za byt 320.000 Kč a jejího snižovaní o příslušné procento na základě tří důvodů. Výsledné snížení by činilo 90 % neboli 32.000 Kč za jeden byt. Nově předpokládám prodej spoluvlastnického podílu družstvům, nikoliv přímo členům družstva. Samozřejmostí je úhrada kupní ceny ve splátkách, navrhuji maximálně 5 let.         

V čem jsou klady a naopak slabiny vámi navrhovaného postupu?

Michal Hron: Kladem je transparentní a žádnou účelovostí nezatížený postup. Slabinou je samozřejmě cena, která se může zdát buď z principu nespravedlivá, nebo zejména pro nepříliš majetné družstevníky příliš vysoká. Zejména družstevníci, kteří svůj členský podíl koupili za tržní cenu bez snížení o 320.000 Kč, o které měl první vlastník podíl lacinější, se mohou oprávněně cítit podvedeni, jenže nulová cena je dražší o daň z příjmů a nižší cena je už opravdu špatně zdůvodnitelná. Méně majetným družstevníkům by měla pomoci možnost splátek 5 let, což je 534 Kč za měsíc.

Máte pro svůj návrh dostatečnou politickou podporu v zastupitelstvu?

Michal Hron: Myslím, že klub Starostů a klub ANO můj návrh, až bude řádně projednán a případně upraven, podpoří. Doufám, že i další zastupitelé nakonec uznají, že jinou realizovatelnou cestu k dispozici nemáme, a pokud někdo o takové cestě mluví, aniž by ji dal konkrétně na papír, tak tím jen vzbuzuje falešné naděje družstevníků, nic víc.

Ještě se zastupitelé bojí o věci hlasovat, protože se obávají následných soudních doher, že nejednali s péčí řádných hospodářů?

Michal Hron: To neumím posoudit. Já sám se trestně právního postihu nebojím, byť nevylučuji, že by k nějakému trestně právnímu procesu mohlo dojít. Mám ale čisté svědomí, neboť se rozhoduji vždy v souladu se zákonem a nikoho neokrádám ani jinak nepoškozuji. Pouze uklízím marast, který jsem nezavinil a nezavinili ho ani družstevníci. Co se týče porušení zákona o obcích, patřím k těm hodně opatrným a od počátku nechci nahradit jednu neplatnou smlouvu jinou neplatnou smlouvou.

Umožňuje podle vás "bezproblémový" převod bytů už nynější legislativa, jak tvrdí vláda v odůvodnění, proč odmítla zákonodárnou iniciativu Libereckého kraje, který ji podal na popud Liberce?

Michal Hron: Myslím, že ano, což se snažím svým novým návrhem pravidel prokázat. Stanovisko vlády, že převody podílů města je možné podle současných pravidel provést, nám jde velmi naproti a nevidím jediný důvod s ním polemizovat a dokazovat, že vláda nemá pravdu. 

Rada města už má na stole první žádosti o takové převody u BD Alfa a ZÚ Beta. Jak se město zachová?

Michal Hron: Rada města zatím vzala na vědomí žádosti obou družstev o bezúplatný převod a přiklonila se k názoru s odpovědí vyčkat do vydání dříve zmíněného metodického dokumentu tří ministerstev.

Tím jsme se dostali k Interma bytům, což je problém, který se nyní veřejně příliš neřeší. Můžete sdělit, jakým směrem se řešení tohoto dílčího problému aktuálně ubírá?

Michal Hron: Příběh spoluvlastnictví bytových domů s akciovou společností Interma byty je úplně jiný než příběh s bytovými družstvy. Všechny byty v domech spoluvlastněné s Intermou skutečně sloužily po dobu 20 let k pronajímání za regulované nájemné občanům, kteří měli bytovou nouzi a vyhověli pravidlům města na přidělování těchto bytů. Tento stav si město přeje zachovat, nicméně si je vědomo, že to nepůjde na 100 % jako doposud, nýbrž jen na 40 %, neboť zhruba tolik činí podíl města. Město proto od počátku navrhuje domy, případně byty si v tomto poměru rozdělit a hospodařit každý na svém a za své. Samozřejmě by tomu předcházelo vyrovnání za újmy na nájemném na obou stranách a dorovnání nákladů na opravy, které nesla v plné výši Interma.

S tímhle přirozeným postupem Interma kategoricky nesouhlasí a trvá na tom, aby jí město převedlo zadarmo 40% podíl na domech s 250 byty, a nabízí zatím zcela nejasnou kompenzaci v podobě určování nájemníků městem. Tržní hodnota podílu města je přitom asi 200 až 250 mil. Kč. Aby Interma dosáhla svého, obrátila se s žalobou proti městu na soud a tvrdí, že žalobu nestáhne, jestliže se město svého podílu zadarmo ve prospěch Intermy nevzdá. Zastupitelé se tak rozhodují mezi rizikem prohraného soudu a dobrovolným převodem dvěstěmilionového majetku ve prospěch několika akcionářů za dosud nejasnou protihodnotu.

Můj názor je, že Interma musí dát karty na stůl a říct, jakou protihodnotu za bezúplatný převod nabídne. A pokud ta bude nízká a Interma bude trvat na svém, nemají zastupitelé jinou možnost než počkat na pravomocný rozsudek. V opačném případě by se skutečně měli trestně právního stíhání bát.

Chápu, že akcionáři investovali své peníze do projektu, jehož velkou marží bylo bezúplatné nabytí podílu města, méně ale chápu, že si předem neověřili, zda je závazek města platný neboli zda byl schválen zastupitelstvem. Od tisíců družstevníků se to dá požadovat stěží, ale od několika akcionářů s příslušným právním zázemím a rizikem ztráty desítek milionů vlastních prostředků tohle opomenutí lze naopak stěží pardonovat.  

oub