Nenormální stav dává vyniknout mentalitě pomocné stráže VB, šedého moru a všeho schopných domovnic

To proto, aby její „reportáž in“ o tom, že úspěšní (a v jejich očích tudíž i podezřele bohatí) lidé chodí do luxusní restaurace na jídlo (což je dost stupidní, nikoliv senzační téma) měla patřičné grády. Nutně potřebovala vyrobit libereckou obdobu teplické aféry s místními „bossy“ v hlavní roli.

Na celé situaci bylo špatně úplně všechno. Samozřejmě včetně toho, že restaurant s ubytovací kapacitou v době vládního zákazu dovolil i v něm neubytovaným hostům konzumaci uvnitř objektu. Zkrátka chtěl, aby jeho hosté jedli uvnitř z porcelánu a příborem, nikoli v autě z papundeklu a rukama. Jen majitel ví, proč přes vládní zákaz umožnil standardní konzumaci i lidem z ulice, čímž se mu do lokálu vloudili i „investigativci“ od novin. Proč přestal respektovat koronarestrikce v celé jejich obludnosti, proč riskoval postih. Proč restaurant nevydával za závodní jídelnu podle vzoru parlamentu, nebo proč nepředstíral, že tu pořádá schůzi politického subjektu.

Odpověď tuším – je to pod jeho úroveň a na faktu, že v restauraci jedí lidé, nevidí nic tak závadného, že by to měl jakkoliv maskovat.

Nebo už neměl jinou možnost, jak přežít. Zřejmě se na něj nevztahuje žádná z papírových kompenzací, již sice svět neviděl, ale ministr o ní už hodně pohovořil. Nebo to málo, nač dosáhne, ještě nedorazilo. Na to se ale novináři majitele restaurantu neptali. Cílem jejich konání bylo něco úplně jiného než psát o tom, jak se daří vyhlášené hospodě v době pogromu na živnostníky. Chtěli znectít někoho z kategorie V.I.P.

Právě proto si reportéři vybrali tuto restauraci. Říká se, že sem chodí bohatí z krajského města, že tu kují pikle s místními politiky a vůbec, je podezřelá. Vždyť před ní parkují auta, na která si oni vydělat nedokážou, a je to ve směru na místní Beverly Hills, tedy Harcov, kde si místní úspěšní postavili domy. Normální člověk sem nechodí, protože si to nemůže dovolit – restaurant je drahý.

Podívala jsem se stránky restaurace a v páteční nabídce byl nejdražším jídlem biftek s oblohou a přílohou (grilovaný rib eye steak z jižní ameriky, pečená řepa na másle, omáčka Porto, cibulové brambory s cheddarem) za 225 korun. Těstoviny (tagliatelle frutti di mare s uzenou tomatovou omáčkou a česnekem) se tu daly pořídit 175 Kč a vylepšená česká klasika (pečené vepřové koleno 250g s domácí bbq omáčkou, salát z bílého zelí a restované brambory s bylinami) za 158 Kč. Ceny tak akorát a nic, co by člověk neznal z jiných libereckých lepších restaurací. Takže hovory o luxusních cenách jen pro smetánku neklaply.

Moc neklaplo ani číhání na nějakou místní „vipku“. Jediný, kdo se v hostinci objevil a stál za zaznamenání, byl manažer místního hokejového klubu, který si sem skočil pro oběd v krabici. Když ale viděl, že ostatní obědvají u stolu jako lidi, dal si jídlo nandat na talíř též. Bingo! Od generálního manažera hokeje je blízko k majitelům firem, které klub sponzorují. Bonzácká dušička se zatetelila.

Později redaktoři zavolali na místo i policii. Ta ale vyhodnotila, že když je restaurace zavřená, nemůže jim nikdo otevřít. Žádná zásahovka ani beranidlo se k jejich smůle nekonaly, nebylo moc co fotit. Tak alespoň pronásledovali jednoho z údajných hostů až domů.

Lidé z babišovky udělali svou ušmudlanou práci, článek vyšel, ale protože v internetové podobě byl jen v placené sekci, nebyl granát tak výbušný, jak plánovali. Málokdo chce kvůli přečtení jednoho článku rozdávat své osobní údaje provozovateli webu, o němž vlastně neví, komu skutečně patří. Opsaly to jen místní plátky a Seznam. Celostátní web ale pouze proto, že autor hodně žlučovitého komentáře má libereckým ekonomicky úspěšným co oplácet. Nějak nevzali vážně jeho „odvážný“ internetový mediální projekt, který musel loni s ostudou ukončit. Nedali mu na něj peníze. Proto ty kyselé hrozny.

Jistě, pak tu máme ten pokleslý dezinformační webík s přiléhavou přezdívkou Jejich Liberec. Ten úspěšným, a proto bohatým, vyhlásil džihád už dávno. Ten vyloženě vrněl blahem, nabaloval na jednoho přistiženého a nasyceného hokejového činovníka všechny, kdo s ním mají, nebo by mohli mít, cokoliv společného. Samozřejmě, došlo i na třídní nepřátele z podnikatelské sféry a na politické protivníky aktivistických dobrodruhů, kteří si chřadnoucí webík a jeho (standardní novinářské práce zoufale neschopného) pisálka vydržují z veřejných peněz.

Pisálek byl v takovém rauši, že napadal i ty, kdo se k přiboudlé reportáži na Idnesu či k zřetelně zapšklému komentáři na Seznamu neměli potřebu vyjadřovat. Vyžadoval veřejný lynč jen kvůli tomu, že se v restauraci podávalo jídlo. A současně šílel, když tak někdo učinil a nemávnul nad pokleslou reportáží rukou.

Asi nejlépe se vyjádřil radní za ODS, který to shrnul do jediné věty na svém facebookovém profilu: „Je mi na zvracení z novinářů, kteří se chovají jak pomocná stráž VB. Pokud je jejich práce založena na bonzování vlekařů a hospodských, zasloužili by přes držku a ne plat.“

Lépe bych to nenapsala, a navíc mi je trapně za lidi z mé branže. Obdobně se za bolševika chovali ti, kteří se propůjčili k psaní difamačních "perel" o dlouhovlasých nepřátelích socialistického zřízení tím, že se vloudili na jejich režimem zakázané koncerty. Posléze o nich nejprve poreferovali na StB a poté, s požadovaným vyzněním, i ve svých plátcích. Podobné metody používali i agenti tzv. VLKa, výboru lidové kontroly, jimž se říkalo šedý mor. A samozřejmě nezbytné domovnice, prověřené soudružky z uličních výborů.

Pryč od toho. Jen dodám, že nejmenovaný hostinec je teď populárnější než před tím a že se bezesporu stane, až zase bude normální pojíst v restauraci aniž by se člověk stal nechtěně slavným, vyhledávanou turistickou atrakcí. Nyní spořádaně přes internetovou objednávku nabízí rozvoz jídel, menu má na webu. Zda má i výdejové okénko netuším, ale třeba vám jídlo podstrčí pode dveřmi...

Jarní prázdniny, které tento týden lehce zmrazily množství zaznamenáníhodných událostí v kraji, byly divné. Venku tuny sněhu, začátkem týdne i azuro a lyžařské areály zůstaly zavřené. Rodinky podnikaly harakiri, aby se dostaly na vzduch. Hodně teď letí půjčování karavanů a táboření na každé povolené ploše, za úplatu i před zavřenými hotely. Půjčovny neví, co by si za svou službu řekly, ceny šplhají do desetitisíců za týden. Když k tomu připočteme další nezbytné položky za pohonné hmoty a parkování, vyjde takový týden v obytném autě zhruba na totéž, co týdenní pobyt v Dolomitech.

Rozhodně to nevyčítám půjčovnám, jen zavětřily svůj čas a byly by hloupé, kdyby boom nezúročily. Vyčítám to mocným této země, kteří vybájili, že koronavirus mocně řádí na horách. Dokonce k tomu tento týden zveřejnili nějaké mapy s počty nakažených v jednotlivých lokalitách. Ty ovšem sklidily zasloužený posměch, když mezi horské lokality přiřadily i Polabí.

Velké dusno bylo v prvním únorovém týdnu kolem rozhodnutí Ústavního soudu, který se zpožděním rozhodl, že není úplně normální, když má každý hlas odevzdaný v parlamentních volbách jinou váhu. Svým verdiktem přikázal tuto nespravedlnost napravit, čímž si vysloužil zatím nejhysteričtější reakci předsedy vlády, jehož partaj za necelých 30% hlasů získaných v posledních volbách do poslanecké sněmovny dostala díky bonusu pro vítěze 78 mandátů z dvou set. Andrej Babiš očernil nejvyšší soudní autoritu v této zemi, že mění pravidla během hry, přičemž vůbec nezmínil, že samotné letošní parlamentní volby byly vyhlášeny tak trochu mimo ustálená pravidla.

Prezident je se souhlasem premiéra vyhlásil schválně hodně brzy s poťouchlým cílem zvýhodnit ty, co nyní vládnou, a nikterak se nechystají provětrat jím obývanou hradní eldéenku v oboře.

Kolem lockdownu, který nám naordinovala vláda, aby její představitelé vzápětí s celou suitou rajzovali do Maďarska či do Chebu, byť by tam bohatě stačilo zavolat či se spojit videokonferencí, začíná být v zemi pořádné dusno. Přibývá nespokojenosti, nedovzdělanosti i duševních poruch. Ministr zdravotnictví na férovku řekl, že neví, co s tím, a že uvažuje o omezení pohybu. Lidé by se mohli vyskytovat do 15 kilometrů od domova.

Když chtěli novináři vysvětlení po premiérovi, řekl taky, že neví. Jak ale pravil někdo bystrý v televizi – nynější zcela nenormální, dlouhé měsíce už trvající stav, se úplně jinak snáší opotřebovanému organismu v lánském zámku s full servisem placeným daňovým poplatníkem, a úplně jinak aktivní rodině žijící v osmém patře paneláku s živnostenským listem a zákazem vycházení.

Vysvobodit nás má až hromadné očkování proti covidu. Souhlas. Jak to dopadne nikdo neví, ale mnozí už tuší. Za sebe rovnou říkám, že na mě si nikdo s nějakým sputnikem nepřijde. Jsem stará a byla jsem v Rusku. Mám tudíž dost dobrý důvod, proč cokoliv made in RF (pro mě ale stále CCCP) odmítnout, když existují jiné vakcinační modely. Přesně jako v Pelíšcích ve scénce s krabičkou od sirek.

Moje generace udělala bolestnou zkušenost, že z Ruska nemůže přijít nikdy nic dobrého. A nic na tom nezmění sebelepší vládní propaganda tvrzená tlukotem čel o podlahu před východními a téměřvýchodními despociemi. Jak pravil expremiér Mirek Topolánek na twitteru: Sputnik V leda narkotizační puškou!

Všem normálním lidem hezký víkend.

Alena Roubalová