Politický aktivismus má svůj rukopis napříč republikou a jeho charakteristické znaky hravě vyzradí, odkud vane

Prezident na vozíku sedí v průhledné, nahrubo stlučené vitríně, se sakem a kravatou se neobtěžuje. Mohlo by ale být i hůř. Vzhledem k tomu, že je stále ve stavu nemocných, taky mohl audience udělovat v pyžamu. Zkoušený budoucí ministr dřepí mimo budku na tak nízké židli, že musí zaujímat polohu ne nepodobnou posezení tam, kam i císař pán chodíval pěšky. Nedůstojné, trapné, hloupé.

Zvlášť v době, kdy by si prezident s adepty mohl jednoduše zavolat nebo zaskypovat. Je úplně jedno, že to druhé zřejmě neumí, resp. neobejde se při komunikaci přes monitor bez asistence. Posluhy všeho druhu mu ale přece jako daňoví poplatníci platíme velké zásoby, tudíž by se všichni prezidentovi muži měli snažit. Především nedělat z hlavy státu před veřejností kašpara a terč vtipů. To nedělá dobře ani jeho příznivcům, ani těm druhým. Jde o důstojnost člověka i státu.

Distančně by hlava státu, která díky lánskému orloji jen trestuhodně oddaluje jmenování nové vlády, zvládla pohovory se všemi nominanty za pár dní, max. za týden. K osmihodinové pracovní době nemocného člověka fakt nikdo nenutí. Ale protože si ten, kterému v nejvyšších patrech přezdívají Mlha, chce užít svých pár minut slávy každý den, protahuje to. Zvlášť když vidí, jak některé kruhy začínají býti neklidné a mají tendenci jmenovanému premiérovi bez kabinetu vyčítat, že je slaboch, když něco tak nedůstojného připustil. Mlha se královsky baví, dosáhl svého.

Prosakují už první třenice uvnitř pětistranné koalice, protože pusu na zámek mají všichni servilně jen směrem k prezidentovi. Mezi sebou se moc nešetří. Teď je v soustředěné palbě budoucí ministr spravedlnosti za ODS, protože má nějakou politickou minulost, aktivní rodinu a jako advokát i patřičně dlouhé prsty. U něj to ovšem nevypadá ani tak na reputační problém, jako na sofistikovanou odplatu aktivistických struktur, s nimiž je mediální scéna odjakživa jedna ruka.

Brněnské historicko-politické reálie a jejich pozadí pochopitelně znát nemohu, ale celý ten překombinovaný propletenec „kauz“, užívaný slovník i děravá logika... připomínají praxi, jíž jsou například v Liberci politici, expolitici i podnikatelé, kteří se dopustili úspěchu, vystaveni už po mnoho let. Politický aktivismus má svůj rukopis napříč republikou a jeho charakteristické znaky hravě vyzradí, odkud vane.

Pochopitelně bych za žádného z nominantů designovaného premiéra Petra Fialy (ODS) ruku do ohně nestrkala, ale jinou než Fialovu vládu mít vysoce pravděpodobně nebudeme, tudíž je potřeba dát jí šanci. Vláda v demisi musí skončit okamžitě, už se „naškodila a narajzovala dost“. Je nejvyšší čas ukončit éru oligarchické buranokracie. Oligarchické v prapůvodním a nikterak lichotivém smyslu tohoto slova.

Nikdo netvrdí, že se pouhým přepřažením v nejvyšších patrech něco zásadně a okamžitě změní k lepšímu, zvlášť v éře problémů, do níž se Česko řítí. Půlka republiky, a dala to najevo ve volbách, ovšem tak nějak vycítila, že s končící partou líp nebude, že líp už dávno bylo. A někdy bude zas. Až si to ovšem odpracujeme a z utahování příslověčných opasků budeme mít mozoly. A až alespoň někdo nyní mocný bude bručet na Borech a bude moci pomýšlet maximálně tak na Mírov, nikoliv na jiný hrad.

K tomu ale musí parlament zpětně upravit legislativu, aby už samo členství v předlistopadové komunistické straně a jednojaký typ spolupráce s komunistickou StB zájemce o prezidentskou funkci předem deskvalifikovaly. Už je čas obsazovat nejvyšší posty lidmi, kteří si pro svůj věk s minulým režimem zadat vůbec nemohli. Jako přidaná hodnota se tím vyřeší i problematika "gerontů" v úřadě.

Ve společnosti to pořádně kvasí kvůli povinnému očkování proti covidu-19. Že to je potřeba, je snad každému průměrně inteligentnímu člověku jasné, a dříve či později k tomu dojde. Je ale zbytečné už nyní dráždit a k něčemu nutit odpůrce vakcinace, když ve frontě především na třetí dávku budou co nevidět stát miliony lidí, jež ale nebude kde a kým doočkovat.

Po půlce prosince doteče půlroční odstup od druhé dávky pro lidi 55+ a mladší. To jsou ty nijak neprivilegované davy, jež byly těsně před létem očkovány ve velkokapacitních centrech. Při současné masírce lze předpokládat, že řada z nich bude chtít i třetí dávku a ono, světe div se, není moc kam zajít. Liberec si odpovědně velkokapacitní očkovací centrum zachoval, protože jej zřídil v téměř pusté administrativní budově, ostatní města v kraji je ale zlikvidovala, protože jim "očka" zabírala sportovní haly či kulturáky. Obnovit je nebude tak velký problém jako sehnat do nich personál.

Proto je sympatická lékařská výzva, aby se očkovalo ve všech ordinacích, kam pacient otevře dveře. Tím se možnost vakcinace rozšíří o tisíce lékařů a odborných pracovišť. Podotýkám, že ani ten největší příznivec očkování nebude stát hodinové fronty mezi potenciálně nakaženými před očkovacím centrem, kde bude vakcíny píchat vrátný.

Podstatná je pochopitelně hustota rozprostření jednotlivých zdravotnických zařízení v krajích a předpoklad dobré logistky. Z jara známe, jak dopadla snaha, aby očkovali i praktici. Na obou stranách se našlo dost argumentů, proč to nejde. Asi nejvýstižněji shrnul snahu lékařů (podpořenou na tiskové konferenci dosluhujícím i nastupujícím premiérem) zapojit do hromadné vakcinace i ambulantní doktory jeden z komentářů na twitteru: "Iniciativu Lékaři pomáhají Česku vítám, ale je vidět, že ani pan Babiš, ani pan Fiala, nikdy nebyli u nás v Bučovicích".

Jasně. Bučovice, Janovice nebo Nemanice. Jsou v Česku místa, a že jich je(!), kde je jakákoliv lékařská péče minimální, spíše žádná až nedostupná. Stačí sledovat, jak složitě se "na venkově" hledá dětský lékař, očař nebo zubař. Nejsou a nebudou.

Liberecký kraj má alespoň rozpočet na příští rok. Počítá v něm s příjmy 3,576 miliardy korun, výdaje budou zhruba o 310 milionů korun vyšší. Kraj do rozpočtu zapojí peníze, které získal navíc na daních v letošním roce. Více peněz díky tomu dostanou příspěvkové organizace, víc bude i na investice a spolufinancování projektů, na které získal kraj dotace z Evropské unie.

Aktivistická propaganda, která už ale nemá na dění na kraji žádný vliv, neboť jí voliči před rokem vystavili dost jasnou stopku, ryčí, že vedení LK utrácí zbytečně moc za vlastní propagaci. No, málo to zrovna není, zvlášť v položkách, jimž rozumím velice dobře, ale na druhou stranu, jsou ty peníze alespoň někde vidět. Samozřejmě s výjimkou oné místní televize, kterou stále na běžnou anténu nenaladím ani v samotném Liberci, takže jde o ukázkově vyhozený víc než milion.

Kraj má ale (například) příkladný tiskový servis, dobře pokryté sociální sítě a podílí se finančně na řadě projektů, jimiž se zviditelňuje daleko za hranicemi. Poměr cena/výkon vychází příznivě. Hejtmanova prezentace na sociálních sítích, ať už ji fakticky vykonává kdokoliv, jíž bez špetky sarkasmu přezdívám Hejtmanova tisková agentura, je dobrým zdrojem informací. A to se v našich kruzích cení. Po mém soudu našel příznivý a pro ostatní politiky následováníhodný podíl vlastního PR ku píáru kraje jako celku.

Liberecký kraj byl zase v něčem první: Žena z Liberce, která se nakazila koronavirem, má variantu omikron. Definitivní výsledek testu oznámila liberecká nemocnice, která vzorek příkladně vysekvenovala a identifikovala. Jde o první potvrzený případ varianty v republice. Variantu omikron, kterou Světová zdravotnická organizace (WHO) kvůli potenciálně vyšší nakažlivosti zařadila mezi znepokojivé typy koronaviru, poprvé zaznamenali 9. listopadu v Jihoafrické republice. Nekonečný příběh.

Napadl první pořádný sníh. A hned byla kalamita! Silnice přes Oldřichovské sedlo a před Harrachov byly z kraje týdne uzavřeny, stál Paceřák... Jako každou zimu, nic, co by stálo za více slov. Tedy pokud právě nestojíte v nekonečné koloně a nelajete silničářům, že to už zase nestihli. V takové situaci vám je dost jedno, jak složité to mají.

Alespoň, že sníh udělal radost běžkařům v Jizerkách a sněhovým dělům zásobujícím sjezdové tratě tamtéž, na Ještědu i v Krkonoších. Není totiž jasné, co nastane za pár dní, takže je čas užívat si všeho, co se aktuálně nabízí.

Vždyť žijeme v době, kdy kromě událostí vytištěných v kalendáři netušíme, co bude zítra, natož za tři týdny. Ano, budou Vánoce, ale není úplně jasné, jak bude povoleno je strávit. Nalézáme se totiž v tak bájné zemi, že tu zítra již vůbec neznamená včera, nýbrž někdy snad. Asi. Možná. Uvidíme...

Hezký druhý adventní víkend.

Alena Roubalová